V nejrůznějších diskusích bývá často argumentováno, že 2. pilíř musí být zrušen zejména kvůli tomu, že omezuje sociálně potřebnou solidaritu bohatších pojištěnců s chudšími, zdravých s invalidními, solidaritu s rodinami postiženými ztrátou živitele apod. S tímto tvrzením si dovolím nesouhlasit a rád vysvětlím proč.

Možná to někoho překvapí, ale díky principu zásluhovosti, který je druhému pilíři vlastní, může do budoucna příjmová redistribuce v 1. pilíři dokonce ještě dále vzrůst z již tak vysokých hodnot v ČR. Vzpomeňme, že i rozhodnutí Ústavního soudu ve věci nedostatečné ekvivalence státního průběžného pilíře bylo učiněno v době, kdy druhý pilíř neexistoval (duben 2010) a ekvivalence v celém povinném důchodovém systému s druhým pilířem úzce souvisí. Nabízí se tedy otázka, zda po zrušení 2. pilíře nebude povinný důchodový systém z tohoto hlediska opět v ohrožení.

Příjmová solidarita je nyní druhým pilířem spíše posílena disproporcí 11,5% úleva na pojistném vs. 16% snížení státního starobního důchodu. Podrobněji to vysvětluji ve svém prvním blogu z 27. května.
Solidarita zdravých s invalidními i nadále plně funguje prostřednictvím státních invalidních důchodů, na jejichž nastavení se vznikem 2. pilíře nic nezměnilo.

Ohledně pozůstalostních důchodů je třeba vzít v úvahu, že vedle státního systému pozůstalostních důchodů, který reformou nebyl nijak dotčen, umožňuje nadto 2. pilíř vyplácení sirotčích důchodů a taktéž obsahuje institut dědění naspořených prostředků.

Je nepochybné, že pokud bude druhý pilíř nakonec zrušen, bude třeba zlepšit podmínky pro zásluhovou složku důchodového systému ve třetím pilíři. Obávám se, že ve státním průběžném pilíři na vyšší zásluhovost penzí nebude dost peněz.