Motto: „Každý strom pozná se po svém ovoci.“ (Lukáš. 6, 44).
Můj zvídavý vnouček, digitální domorodec, často hudrá, že jediné, co ho při učení nebaví, je rukou-psaní. Nechápe jeho smysl, když běžně komunikuje, a to i se mnou, přes počítač. Až bude trochu větší, pokusím se mu vysvětlit, jak je důležité udržet si autentický lidský otisk ve všem, v řeči, v myšlení, v každé lidské činnosti - a dvojnásob právě v digitální době. Každý máme jinou ruku, jiné otisky prstů, jiné geny, jiné duševní ustrojení. Digitální doba to maže. Už ze slovního základu „rukou psaný spis“ je zjevné, že na rozdíl od klávesnice, z níž grafolog nic nevyčte, každý rukopis znamená autentický otisk osobnosti. A ledacos na píšícího – nezávisle na jeho vůli, někdy dokonce proti jeho vůli – prozradí.
Letos bylo zepředu zezadu, zleva zprava a shora dolů probráno snad všechno, co souvisí se stým výročím vzniku republiky. T.G.Masaryk se stal určitě nejcitovanějším jménem roku, ale bylo dobře, že konečně zazněla, a to nejednou, i další jména (Rudolf Rašín, Jiří Stříbrný, Karel Kramář, Antonín Švehla aj.). Marně jsem však v médiích elektronických i tištěných, na výstavách tradičních i 3D interaktivních, v celé té informační explozi hledal jednu tragickou událost z prvních měsíců mladé republiky.
Je tomu zhruba devadesát let, co popisoval F.X.Šalda svá utrpení, kdykoli musí číst v recenzích kolegů nebo studentů jisté nevyhubitelné jazykové pitomosti. A to i v renomovaných listech.
Lež č. 1: „Merkelová končí – dohnala ji migrace!“ (Viz titulky v Právu, MfD, na netu atd.)