Je to sice na první pohled otravná četba (a nedivil bych se, kdyby nás podivínů, kteří se jí až do konce prokousali, byla tak jedna tisícina), ale myslím si, že málo co dokládá absurditu naší situace jako to, co dostali občané do svých schránek: zhruba padesátistránkový materiál k rozhodování u volební urny.
V posledních letech jsem se stal v porotách různých cen i faktickým spolupachatelem udělování tzv. „anticen“. A ptám se často po jejich smyslu. I když to bývá to první, po čem se veřejnost pídí, odpověď není, obávám se, jednoznačná. Uvedu dva příklady, které mohou vzbuzovat skepsi.
Asi jsme byli každý na jiné demonstraci. K tomu závěru jsem musel dojít, když jsem si přečetl „sebemrskačský“ článek Clary Zangové na webu Reflexu ze 7. 5. 2019. Článek se jmenuje „Nejsme lepšolidi [???] aneb Jak jsem se za nás styděla na demonstraci“.