Najust VI.
(Poprázdninový glosář)

Za nejvíc otřesnou zprávu o stavu a hodnotové orientaci české společnosti považuji zjištění, že je Vladimír Putin je u většiny mých spoluobčanů údajně o dost oblíbenější než Angela Merkelová. Je-li to pravda, jde o Jobovu zvěst. Působí na mne stejně otřesně, jako kdybych před osmdesáti lety v kterékoli demokratické evropské zemi z průzkumů zjistil, že co do stupně demokratičnosti žiju mezi troglodity, kterým je bližší Adolf Hitler než Winston Churchill. Tím prosím nesrovnávám historicky nesrovnatelné, srovnávám jen aktuální znepokojivou přímou úměru tuzemské popularity se stupněm autoritativnosti a sklonů k diktátorství toho kterého politika. Můžeme si o Merkelové a Putinovi myslet cokoli, ale toto snad musí vidět i slepý: že totiž to prvé jméno reprezentuje vyspělou demokracii a právní stát, kdežto to druhé je průzračně čirým symbolem autoritářství, výplodem kágébáctví, silového pojetí politiky a agresívních imperiálních zájmů (které dnes bezprostředně ohrožují baltské státy či Ukrajinu, a zítra nás). Upřednostňujeme-li teď u nás podle zmíněného průzkumu většinově ty druhé vlastnosti, pánbůh s námi: nic lepšího než skončit v budoucnu jako ruská gubernie si nezasloužíme. Chabou nadějí mi budiž jen to, že se toho snad už nedožiju.

Nebo je to jinak? Geneticky není vše ztraceno, Češi se dnes nerodí s většími sklony k autoritářství než naši sousedé, vše je pouze získané, systematicky pěstované médii, výchovou, populistickými politiky, převládajícím elektronickým diskurzem?

NĚMECKÉ VOLBY A ČESKÉ LŽI
Tomuto vysvětlení by napovídaly nedávné německé parlamentní volby, respektive jejich převažující tuzemská interpretace. Jejich převrácené čtení. Čte-li člověk české noviny, internetové debaty, zprávy četky, vyjádření politiků zleva zprava, nestačí se divit. Kdybych neznal přesná data, myslel bych si dle převažujícího chóru českých médií, od bulváru až po veřejnoprávní ČT a ČRo, že vítězem voleb ve spolkové republice Německo se stali postfašisti z AfD (Andrej Babiš: „Vítězem voleb je protiislámská AfD“). A nikoli strana Angely Merkelové. Ve skutečnosti získala Angela 33%, zatímco AfD 12,6%. Ano, i to je znepokojivý nárůst, ale určitě o nic znepokojivější, než současných našich až 8 - 10% Tomio Okamury a stabilních 13% pro české komunisty, vedené agentem Falmerem. To vás, páni demokratičtí senátoři a páni redaktoři z „post-Babišova“ tiskového impéria neznepokojuje?

Závěr je jasný: „poražená“ Angela se svými 33% bude tedy další čtyři roky nadále nesesaditelná a na rozdíl od Putina toho dosáhla regulérní demokratickou cestou. Ať už se socialisty, nebo s FDP a Zelenými, bude vládnout vždy s pohodlnou většinou. Prý je to „hořké vítězství“, zní unisono českou kotlinou. A ve srovnání s rokem 2013 vlastně porážka: nejhorší výsledek od roku 1949! To je celá prolhaná ošidnost statistik, z nichž se vybere jen to, co se nám hodí do krámu. Ve skutečnosti získala letos CDU/CSU jen o pouhé jedno (!) procento méně, než v roce 2009. A doporučuji každému zalistovat si českými komentáři tištěnými i elektronickými z let 2015 – 2016: Merkelová končí, její popularita letí strmě dolů, voliči jí to v roce 2017 spočítají, to je hotová věc! A dodnes titíž lidé – protože nechtějí být za idioty – si na tomto bludu trvají. Voliči prý – tak aspoň vyznívají titulky českých novin a podprahově manipulativní fotografie zoufalé kancléřky - „vytrestali“ Angelu za její nezodpovědnou imigrační politiku. A prý už jen něco málo přes 50% voličů, volících tradiční strany, imigrační vstřícnost podporuje – a naopak posílil antimerkelovský extrém. Toto tvrzení je lež jako věž. A nic na tom nemění ani to, že se tato lež tvrdošíjně objevuje například i v „seriózních“ Lidových novinách, pro něž je antimerkelismus už pomalu stejnou posedlostí, jakou byl v dávném Rudém právu boj proti Adenauerovi. (typickým příkladem je Zbyněk Petráček, ale není sám).

Jaká je tedy tvrdá realita? Sečteme-li hlasy křesťanských stran, SPD a posilujících demokratických (nikoli extrémistických, jak se tvrdošíjně domnívají naši komentátoři) Zelených a FDP, dostáváme se k číslu 74%. Ano, německé volby ukázaly, že naprostá většina (¾) německé společnosti je proevropská, prodemokratická, proekologická, ba nadále – po určitých nezbytných korekturách - vstřícná k imigrantům. V zemi, která v mimořádné situaci v roce 2015 přijala, aby ulehčila v nouzi přímořským státům, téměř milion nešťastníků, je to výsledek víc než pozoruhodný. A velká šance, že se Putinův plán rozdrobit Evropu, oslabit NATO a postupně znovu metodami hybridní války obnovit sovětské imperium, přece jen nemusí podařit.

ČESKÉ P.S.:
Naopak v zemi, kde živého imigranta jinde než v televizi abys pohledal, takže si je musí různé ozbrojené zpovykané paramilice v pohraničí uměle simulovat a bojovat s nimi, v této migrantůprosté zemi je médii živené nepřátelství v k utečencům největší v Evropě (a německá kancléřka rekordně nejméně oblíbená). V zemi, která se písemně zavázala přijmout půl třetího tisíce utečenců a poté v morální panice ustrašeně vyhlásila, že nepřijme ani živáčka, v této zemi, ovládané populisty a magnáty politickými i mediálními, kde prezident se svými provařenými poradci je de facto ambasadorem cizí mocnosti, je opravdu důvod se nadcházejících voleb obávat. I když tady asi platí, že situace nemá dobré řešení, rozhodl jsem se bez ohledu na momentální preference volit ze stran, které zatím v základních věcech zahraničně politické orientace nezpanikařily, a zdá se, že vskutku „neuhnou“: řeč je na prvním místě o TOP 09 (s podporou zeleného LESa).