ZELENÍ NEHAVAROVALI: MYŠLENKOVÁ HAVÁRIE KARLA KŘÍŽE
Havárie je podle slovníků událost mimořádného rozsahu, při níž dochází k vážnému poškození lidských statků. Napsat pár dní před volbami, že nějakou stranu postihla takováto událost, znamená vyslat alarm pro voliče. Když jsem si však pozorně přečetl stať Karla Kříže Havárie Strany zelených (LN 25.5.), žádnou takovou událost jsem nenalezl (a to i vzdor podprahově manipulativnímu titulku Cesta dolů pod snímkem slaňujícího předsedy SZ; ať už je autorem Kříž nebo někdo jiný, je to klasická „podpásovka“). Nezbývá než konstatovat, že Kříž se zachoval po vzoru bulváru, jenž také do titulků – aby se líp prodal - napere bombastickou lež, jež při dalším čtení splaskne jako bublina: to je však už jedno ve chvíli, kdy titulek list prodá (v Křížově případě: kdy voliči prodá těsně před volbami lživou pomluvu).
Fachidiotie ekologická i ekonomická
Jev zvaný fachidiotie je naprosto univerzální, postihuje jak ekology (například ty, kdo v zájmu neposkvrněnosti přírody zakazují jejím milovníkům vstup do divočiny), tak ekonomy. Kříž je ten druhý případ (překonal jej snad jen jeho kolega z VŠE L.Tajovský, který v těchto novinách prohlásil, že smyslem pěstování lesa je výroba papíru). Mechanický průnik ekonomického fundamentalismu do odlehlých oblastí, jako je vzdělání, kultura, morálka nebo ochrana přírody, je pozůstatek marx-leninského myšlení (rozhodující ekonomická základna, zbytná duchovní nadstavba). Kříž staví svou úvahu na tezi o falešném image Zelených jako středové strany: podle něj jde o stranu, „manipulující s cenami“, tudíž spřízněnou s komunisty (pro ostatní je „cena parametrem, který informuje. jak jsou ta která surovina, energie či služby vzácné“). Ponechme zatím stranou fakt širokého koaličního potenciálu, který v principu neideologická SZ má, a který ji – nezávisle na Křížově mínění – do politického středu přirozeně staví. Tak jako příroda neleží ani napravo ani nalevo, tak také Zelení mohou být ve vládě (kromě „dělníků“ či komunistů) doslova s kýmkoliv. Našli shodné rysy s „neklausovskou“ ODS i KDU/ČSL, ale uměli, např. při volbě prezidenta či při prosazování proevropských zákonů, najít programovou shodu i s ČSSD (jakkoli mají výhrady k jejímu autoritativnímu předsedovi).Věnujme se však Křížově definici ceny jako míry vzácnosti kteréhokoli statku. Započítává Kříž do těchto statků i čistý vzduch, čistou vodu (neohrožovanou reálnými, nikoli fiktivními obřími haváriemi typu úniku nafty v Mexickém zálivu), města bez smogu, včetně smogu světelného i zvukového, esteticky nezprzněnou krajinu? Jaká je cena lidského zdraví, cena vyšší úmrtnosti na mostecku, ústecku, ostravsku, jíž tam zařídila jím zbožněná neviditelná ruka trhu? A počítá do ceny „špinavých“ energií, i náklady na obnovu krajiny a léčbu nemocných? Jaká je tedy cena toho, čemu se souhrnně říká kvalita života? Zesměšňoval by Kříž, který hloupě napadá “chytrou energii“, i názor jejích renomovaných zastánců, od vědců z Wuppertálského institutu až k jejímu konzervativnímu domácímu zastánci Bedřichu Moldanovi, jehož věru z komunistického myšlení podezírat nelze? („Energetická náročnost české ekonomiky je stále neúnosně vysoká, znamená velkou zátěž životnímu prostředí, zejména v globálním měřítku v důsledku emisí skleníkových plynů, a hrozbu pro energetickou bezpečnost…radikální, ne jen současné pomalé snížení této náročnosti by mělo být jedním z imperativů ekonomické strategie země.“).
Lži stokrát vyvrácené, stokrát opakované
Nebudu Křížovi, který je věci znalý zhruba stejně málo jako já, vyvracet jeho fušování do klimatologie a velebení pro klima „životadárného“ oxidu uhlíku: na rozdíl od něj se spolehnu na opačné mínění 90% odborníků. Proti zvlášť odpudivým lžím se však postavit musím. Tak tvrzení, že Martin Bursík se ve svých názorech proti prolomení limitů těžby nechal koupit Mosteckou uhelnou společností je mnohokrát i vyvrácená lež (vyvrácená dokumenty i svědky), po jejímž odhalení odešel dokonce z redakce LN redaktor Kalenský. Lež, jež se objevila účelově ve chvíli, kdy Bursík tvrdě kritizoval vládu pro podléhání těžařské lobby a poté i podléhání ČEZu (ach tržně tak vzorově čistému, průhlednému a nezdeformovanému!) kvůli důsledně „neodsmraděnému“ Prunéřovu. Stejně tak oblíbenou lží je stereotypní obviňování SZ za nepodarek zákona o cenovém zvýhodňování fotovoltaiky, který – aniž by umožňoval pružnou regulaci měnících se cen – byl přijat v r. 2005 vládou ČSSD i parlamentem bez účasti jediného politika zelených! (Faktem ovšem zůstává, že zavázala-li se ČR dosáhnout 8% podílu čisté energie a umí-li jí u sousedů přenosové soustavy pojmout až trojnásobek, je chyba jinde než u této energie). A snad vůbec nešpinavější je Křížův plivanec na prokazatelnou nezkorumpovanost SZ. Nemusíme být nekritickými fanoušky této strany, abychom objektivně uznali a zohlednili při volbách tři základní fakta: SZ jako jediná z parlamentních stran prošla na podzim nezávislým testem korupce, jíž ji podrobil fingovaný lobbyista pro hazardní hry. Jako jediná obstála „se samými jedničkami“ v testu studentské iniciativy Inventura demokracie, jejíž čtyři body (imunita, lobbing, přílepky k zákonům a mediální rady) lze shrnout pod společného jmenovatele politické korupce. A do třetice – nebyl to právě kandidát této strany, který stál na počátku odhalení korupční aféry desetiletí v Plzni na právech?
(Širší verze, v kratší verzi vyšlo v LN).