Ten den všechno nasvědčovalo tomu, že myš nevstala správnou nohou. Ráno se div nechytla do pasti, v poledne jen taktak utekla hospodyni, která ji přistihla při krádeži ve spíži, a teď – ó hrůzo – přeběhla přes cestu černé kočce. Pokusila se uprchnout do díry ve zdi, jenže kočka přehradila otvor svým tělem a myš zcepeněla úděsem. Uhranutě zírala na dobře živeného černého dravce, jehož srst se kovově leskla a jehož chladné, zelené oči magicky jiskřily. Celkově šelma vzbuzovala dojem, jako by ani nebyla z tohoto světa.Tu však náhle promluvila a v jejím hlase zazněla slavnostní osudovost:„Konečně se ti to podařilo! Dnes poprvé se vidíš ve své pravé podobě! Ano, jsem to Já, tvoje Ego, tvoje představa o sobě samé. Tvá zázračně silná vůle mě dokázala zhmotnit.“

Myši poklesla čelist, měla blízko k mdlobám, ale přesto se z posledních sil ještě dokázala štípnout.

„Neboj se,“ řeklo konejšivě zjevení, „nezdá se ti to. Všechno, co právě teď prožíváš, je vytoužená skutečnost. Jsem ti zcela k službám a čekám na tvé příkazy.“

Myš nevěřila svým uším, panický strach ji neopouštěl, a snažila se nenápadně zmizet z dosahu záhadného tvora.

Kočka hovořila dál: „S lítostí pozoruji, že bys raději odešla, než abys tu se mnou zůstala. Dovoluji si tě poprosit, abys svoje rozhodnutí ještě uvážila, protože v případě tvého odchodu bychom se už nikdy nesetkaly. Jestliže totiž nyní nedůvěřuješ tomu, co jsi sama dokázala stvořit, pak obranný mechanismus tvé nezměrné vůle způsobí, že se ti více nezjevím, a ty nebudeš nejmocnější myší pod sluncem. Vždyť my dvě můžeme být dvojicí, které nebude rovno; jen se mne nauč používat. Sama dobře víš, že nejsi jen tak obyčejná myš.“

„To je pravda,“ pomyslela si myš. „A proto stále tak trpím. Proto mě ostatní myši soustavně urážejí, tropí si ze mne posměch a tvrdí, že jsem nadutá a samolibá. Dobře totiž vědí, že jsem výjimečná myš, předurčená k něčemu velikému, ale nechtějí si to ze závisti přiznat.“

Takto myš uvažovala a zároveň, s přetrvávající pudovou bázní, ustupovala od podivné bytosti. V uctivé vzdálenosti od ní se zastavila, rozkročila se a vysokým, přeskakujícím hlasem zvolala: „Jsi-li ztělesněním mého Já, poroučím ti, aby sis dala nohy křížem a podrbala se na břiše!“

Zjevení povelu myši okamžitě uposlechlo a současně nespokojeně proneslo: „Jsi příliš skromná! Měla bys mi dávat obtížnější úkoly. Pořádně mi dej do těla a zkroť mne, abych se ti nemohla vymknout z tlapek a byla zcela poslušná a vycvičená, a abych dokázala splnit všechny tvoje příkazy, byť sebevíce náročné, až přijde čas. Navrhuji ti vzájemné boxerské utkání, v němž přirozeně musíš zvítězit, tak jako jsi před chvílí zvítězila nad svým strachem a dokázala sis, že jsi schopna mě ovládat.“

Lichotkami zmámená myš se zbavila posledních zábran a bez ostychu se do černé kočky pustila. Zasazovala ji jeden podpásový úder za druhým (koneč-
ně jinam ani nedosáhla), a přestože se, jak to vypadalo, šelma bránila, seč mohla, zanedlouho prosila o slitování. Myš jí zasadila ještě několik drtivých úderů a milostivě svěsila tlapky.

„Předčila jsi všechno očekávání,“ řekla uznale kočka. „Zdá se však, že vzepětí tvojí extrémní vůle začíná právě opadávat. Je čas se prozatím rozloučit. Budeš-li si přát, zítra nashledanou. Nikde neříkej, že jsem tvoje Ego, že jsem tvoje zhmotnělé Já. Pro naše záměry bude lepší, aby si všichni mysleli, že jsem skutečná kočka. A nezapomeň: nemůžeš si mne přivolat kdykoliv. K dispozici ti mohu být zatím jedině od 16 do 17 hodin, kdy máš podle svého kondiciogramu vrchol volních schopností.“

Po těchto slovech, jež postupně slábla, zmizel úkaz ve sklepní temnotě. Myš ještě chvilku očarovaně stála, a pak se rozeběhla k ostatním myším.

„Teď vám ukážu!“ křičela už z dálky. „Konečně mě přestanete urážet a posmívat se mi! Jsem silnější než kočky!“

A myši se smály, až se za břicha popadaly.

„Ten smích vás přejde! Hned zítra vám, vy chudinky, ukážu, jak zatočím s kočkou, a pak si to vyřídím s vámi!“ hystericky pištěla zneuznávaná myš a hrozila tlapkou na všechny strany.

A myši se smály, až se za břicha popadaly.

Když se dosyta nasmály, rozhodly se nadutou myš důkladně potrestat, aby byl už jednou provždy od ní pokoj. Nařídily jí proto, že svoje chvástání musí dokázat, a běda jí, jestli lže.

Druhý den, v bezpečné vzdálenosti od místa potyčky, byly svědky toho, jak znevažovaná myš zmlátila zlověstnou černou kočku tak příšerně, že se hrozivá šelma sotva dokázala odbelhat z bojiště. A to vše – shodou okolností – za velebného a tajuplného vyzvánění zvonů, které na blízké kostelní věži pětkrát odbily technické K.O.

Od této zcela nepochopitelné, fascinující události se myši začaly své dosud podceňované družky velice obávat a poslouchat ji na slovo, ba dokonce se snažily, aby se jí zavděčily, vyplnit veškerá její přání ještě dříve, než je vůbec vyslovila.

Příští utkání již bylo povinné pro všechny myši z okolí, a musely jít dostatečně blízko, aby jim neuniklo nic z dovedností vůdkyně.

Úderem šestnácté hodiny se objevila obrovská kočka. Černá srst se jí kovově leskla a její chladné, zelené oči magicky jiskřily.

Bleskurychle zardousila vůdkyni a bez váhání pozabíjela i přihlížející myši. Několik koťat, která přiběhla s ní, si hravě poradilo s těmi nemnoha zbylými, jež matka nechala uniknout právě pro ně.

Když bylo po všem, kočka si očistila vousy a toto pravila koťatům: „Tak vidíte, děti moje, a vy jste mi nevěřily, že jediná malá myš dokáže nasytit celou naši rodinu.“

--------

KAŽDÝ, KDO SI VYBERE ZLO ZA SPOJENCE,
SE POSLÉZE STANE JEHO NÁSTROJEM I OBĚTÍ


Z knížky O oslech, lidech a jiných zvířatech vydané v nakl. Primus