S Václavem Klausem se v nedávné době opět roztrhl, takříkajíc, mediální pytel. Na jeho skutky, prohlášení a pohnutky k nim vedoucí je nazíráno z mnoha rozličných aspektů, a jak to tak bývá, co je jedněmi odsuzováno, jinými je vyzdvihováno a opačně. V souvislosti s existencí a působením Václava Klause mohu nabídnout ještě jeden pohled, pravděpodobně dosud nezmíněný. Je to pohled člověka, kterému Václav Klaus svým způsobem pomohl vychovat děti.






Ano, Václav Klaus mi skutečně byl jakousi pedagogickou pomůckou. Ne snad že by u nás byl nedostatek jiných jedinců, kteří by k uvedenému účelu také slušně neposloužili, nicméně Václav Klaus byl a je přece jen nejznámější, nejvýraznější a současně krystalicky čistý příklad toho, jak si člověk nemá počínat, nechce-li si škodit a šlapat po štěstí. Jeho zásluhou jsem tak mohl svým dospívajícím dětem např. poměrně snadno vysvětlit rozdíl mezi chytrostí a moudrostí, jakkoliv se tyto dvě kvality nijak nevylučují a jejich syntéza je dokonce žádoucí.

Začali jsme otázkou, jestli si moudrý člověk může myslet, že je nejmoudřejší, a došli jsme k názoru, že ne, jelikož by to bylo přímým popřením moudrosti. Když jsme analogickou otázku přenesli na chytrého člověka, odpověď byla, že teoreticky to nelze vyloučit, čímž jsme nalezli první odlišnost. Poté jsme se dobrali k tomu, že jednou z neodmyslitelných vlastností moudrých lidí je laskavost, která je vnějším projevem jejich vnitřní harmonie a radosti z prožívání, zatímco arogance je manifestací opaku.

Ozřejmili jsme si také souvislosti mezi moudrostí, úsměvem, pokorou a nadhledem ve vztahu k sobě samému i souvislosti spojené s nonverbálními výpověďmi teatrálních gest a mimiky, v níž dominuje vysunutá brada a ohrnutý ret. To nás dovedlo k závěru, že člověk, který pokorou zrovna neoplývá, a kterému se místo úsměvu na tváři objevuje vesměs grimasa, moudrý může být jen stěží, zato vůdcem sekty snadno.

Tím jsme si ujasnili, že moudrost v sobě obsahuje potenciál nekonfliktnosti a nikoliv vydělování, že k ní patří velkorysost a schopnost empatie i odpuštění a nikoliv setrvalý machiavelistický kalkul a stejně tak setrvalá snaha trestat urážky v podobě odlišných názorů oponentů. Z toho nám vyplynulo, že vnímání světa, které vede k permanentní válce s narůstajícím počtem odpadlíků, odpůrců či jenom lidí samostatně myslících, musí být duševně silně vyčerpávající. Psychický stav takto vyhroceně jednajícího člověka proto posléze obvykle vykazuje stopy opotřebení, které se mohou projevovat narůstající podrážděností a diskrepancemi mezi realitou a jejím hodnocením.

Tak jsme dospěli i k pochopení toho, že stálá masáž vlastního ega není dobrá investice do budoucna, jelikož kýžený profit ve formě existenciální spokojenosti se svým údělem a postavením se prostě nedostaví. I kdyby se dotyčný stal třeba ředitelem světa, stejně bude žít v nakyslém pachu láhve od octa z Werichem převyprávěné pohádky O rybářovi a jeho ženě. Utilitární uvažování totiž vede chytrého egoistu opačným směrem než k prožitkům přinášejícím mír v srdci.

Pár konkrétních příkladů pak už bylo jen onou pověstnou třešničkou na dortu našeho srovnávání. Usoudili jsme například, že moudrý člověk může sotva myslet vážně, že každý rok vzniká mnoho nových živočišných druhů. Také si jistě nemyslí, že peníze až v první řadě a že když se rozhodčí nedívá, je dovoleno všechno. Není. Protože rozhodčí – ať si pod tímto pojmem představujeme cokoliv – se dívá stále a porušení pravidel hry tresce. Z toho důvodu také bezezbytku platí starý latinský výrok nemo malus felix.

Toto jsem chtěl, aby moje děti pochopily, a s tím i to, že si lze koupit postel, ale nikoliv klidný spánek, že si lze koupit dům, ale nikoliv domov, že si lze koupit ženu, ale nikoliv lásku. Že všechno, co za něco stojí, nestojí vlastně nic, měřeno penězi či jinými atributy vnějšího úspěchu. A ony to, myslím, postupem času pochopily dostatečně dobře, a já za spolupůsobení při tomto procesu panu Klausovi, toho času prezidentovi ČR, děkuji. Co také jiného, že?