Nemůžu si pomoct, ale nedokážu odolat nutkání napsat v poměrně krátkém časovém rozpětí další kritický text. Chvíli jsem se zabýval myšlenkou, jestli to není třeba tím, že jsem zrovna ve fázi předjarního očistného hladovění, a tím pádem nějak citlivější. Když jsem ale uvážil co a proč chci napsat, pochybnosti jsem smetl se stolu, jak to už čtrnáctý den dělám s jídlem, i když z objektivního hlediska by varianta s mojí zvýšenou citlivostí byla přijatelnější.

Takže: V neděli 15. března jsem se těšil na noční reprízu rozhlasového pořadu Host Radiožurnálu s historikem prof. Vladimírem Nálevkou k sedmdesátému výročí obsazení okleštěné pomnichovské ČSR německými vojsky, který se měl týkat i málo známých okolností spojených s tímto aktem.

V rozhlase jsem z podobných publicistických pořadů zvyklý na mnohé, jenomže moderování Václava Žmolíka bylo tentokrát prostě šílené. Položil otázku, host se rozhovořil, leč moderátor ho dokázal přerušit i jen po několika větách, uprostřed velmi zajímavého, plynulého vyprávění s tím, že další se dozvíme po písničce. Načež se z rádia ozval nějaký notoricky známý mainstreamový song. Tato necitlivá koláž mne postupem času přiváděla k zuřivosti a nemyslím si, že jenom mě. Vše vyvrcholilo tím, že někdy ve 23.50, p o t ř e c h panem profesorem zodpovězených, předem zaslaných otázkách, k nimž jsou vždy posluchači na webu Raiožurnálu vybízeni, a které zabraly po minutě, moderátor vyjádřil účastným hlasem politování, že na další otázky už bohužel nezbývá čas. Následně až do půlnoci se z reproduktorů linula směs pop music, vybíraná zřejmě počítačovým random systémem, protože si nedovedu představit, že by něco podobného sestavil aspoň trochu příčetný hudební režisér. To vše bylo ještě proloženo reklamou. Skoro bych vsadil botky, že prostor, který Radiožurnál dal svému hostovi a jeho posluchačům k historickým reminiscencím ve výročí jednoho z nejosudovějších dat našich dějin byl menší, než kolik poskytl průměrným a notoricky obehraným písničkám. A to mi připadá nejen hrubě nezdvořilé, ale přímo trestuhodné. Doslova. Ne že by snad jiné publicistické pořady byly z nějakého mně neznámého důvodu koncipovány jinak, ale tohle už přesáhlo všechny mezky. Jsem jen zvědav, kdy podobnou koncepci převezme i ČT a diskusní pořady budou uprostřed replik přerušovány dejme tomu estrádními čísly z TV archivu

Nicméně i přes moderátorovu nepřízeň a obsedantní snahu, aby se jeho host moc nerozpovídal, podařilo se prof. Nálevkovi posluchačům sdělit např. třeba i to, že dokument o zřízení protektorátu byl mutatis mutandis kopií francouzské protektorátní smlouvy s Tuniskem z roku 1881, že Němci pod různými záminkami zdržovali vlak s Háchou vracejícího se z Berlína, aby Hitler byl na Pražském hradě dříve než on a mohl tak dát Háchovi i symbolicky najevo, kdo je tu novým pánem, a že měl záměr zničit petřínskou rozhlednu, aby nepřekážela ve výhledu! No řekněte, věděli jste to?