Letopočet si už přesně nepamatuji, ale bylo to určitě ten samý rok, kdy jsem při předvánočním nákupu v přecpaném hypermarketu dospěl k pocitu jakési nepatřičnosti a opustil svůj rovněž přecpaný nákupní vozík, abych se k němu už nikdy nevrátil, čímž jsem se snad definitivně vyléčil z nákupních horeček. Ve stejném roce také vyprodukovala jedna telekomunikační firma monstrózní reklamní vánoční kampaň na svoje služby. Kampaň reklamní kreativci opatřili slogany Více ze života a Go Ježíšku Go. Tyto pak kontaminovaly veřejný prostor jako prostředky hromadného ničení.




K setkání došlo před koncem adventu pod gigantickým plakátem Go Ježíšku Go přes celou fasádu pětipatrového domu u kádí plných kaprů, v Praze, Dejvicích, na tak řečeném kulatém náměstí, kde již dlouhou řadu zim suplují bílé Vánoce světelné sněhové vločky na kandelábrech.

Kapři se v kádích tísnili sardinkovitě namačkáni jeden vedle druhého, často s odřenými hřbety. Mnozí, jak se mi jevilo, chtěli ukázat i svá bílá bříška, ale tomu patrně bránil nedostatek místa k přetočení. Všichni malátně pohybovali ploutvemi a svými otevírajícími se tlamičkami naráželi do různě formátovaných polystyrenových hranolů, zabalených do pestrých obalů s mašlemi, jež se kymácely na hladině a představovaly go štědrého Ježíška. Nad každou kádí byl umístěn transparent s nápisem Více ze života.

Slogan transparentu způsobil, že jsem si samovolně začal všímat průběhu prodeje, zejména jeho naturalistických prvků. A vnímal jsem, jak do šátrání podběráku mezi poloudušenými rybami, pleskání rybích těl na váze, téměř pravidelných úderů paličky na maso do kapřích hlav, provázené chrupnutím připomínajícím louskání buráků, a dalších neodmyslitelných zvuků prodejního rituálu, znělo z nastydlého rádijka na obětním stole cosi jako Z růže kvítek vykvet nám, Ježíšku panáčku a Nesem vám noviny.

Vůkol pak šupiny a části rybích vnitřností, slepené krví. Tato směs pochopitelně ulpívala i na gumových zástěrách prodavačů a zakrývala z valné většiny i jakýsi nápis, který tak byl kvůli značnému počtu zabitých živočichů již sice těžko rozluštitelný, ale z logiky věci se dalo usoudit, že tam bylo sdělení Více ze života.

Když jsem posléze odcházel, měl jsem pocity smíšené jak zboží ve venkovském krámku. Mezi nimi nechybělo ani srovnání ryb v kádi s lidmi v tom chrámu spotřeby, kde jsem zanechal nákupní vozík. Tedy s tím rozdílem, že pro kapry to je fatální a bez možnosti volby. I tak je možné potkat ryby.

Cestou domů mě v okolních výkladních skříních provázela štafeta mechanicky se vlnících červenobílých Santa Clausů na baterky. Usmívali se pod fousy a poťouchle tomu všemu kynuli pažemi v radosti, jak to tomu Ježíškovi nenápadně nandavají. Už ho obklíčili i svou řečí.

Co dodat? Nabídku Více ze života jsem nevyužil, ke štědrovečerní večeři jsme neměli rybu a od té doby odebíráme kapry přímo z chovného rybníka.

Přesto jsme si vánoční svátky hezky užili i zásluhou staré japonské deskové hry go. Ježíšku díky!