1) Přípravný výbor uvítání se dohodl o oslovování „soudruh“, „soudružka“ (dále v textu s., s., v množném čísle ss.). Na přání soudruhů čínských poradců pro přípravný výbor uvítání je možná i verze 同志 a 同志 (potlesk). Případné námitky odmítl již předem s. Babiš: „Soudruzi, stejně jsme většinou už byli soudruzi. Umíme to. Kdo nebyl, brzo se naučí.“ Ss. čínští poradci rozhodnutí schválili (potlesk).
Kdysi, na konci padesátých let minulého století se hrály Večery pod Moskvou pořád dokola. Uznejme, že melodie písničky Vasilije Solovjeva-Sedého v podání operního barytonisty Jana Soumara byla chytlavá, nicméně já jsem tehdy byl zachvácen pubertou. Což znamená na jedné straně, že jsem činil vylomeniny, ale současně že jsem začínal brát rozum.
Miloš Zeman před časem prohlašoval, že lid je ze značné části blb, a proto mu referendum coby silná politická hůl do rukou nepatří. Nyní říká, že lid je mudrc, a proto by bylo prozíravé vložit do jeho paží berlu přímého rozhodování.
„Pane, okamžitě vstaňte z té pololežaté pozice! Je nanejyýš nepatřičná!!“ vyjede lady Bracknellová na Jacka Worthinga v prastaré hře Jak je důležité míti Filipa od Oscara Wilda. Připomeňme, že sám Wilde byl pro svou dobu a tehdejší veřejný prostor nepatřičný. Dotáhl to až do žaláře v Readingu, o čemž napsal velmi pochmurnou baladu.
Debata okolo Mezinárodního dne studenstva a jeho navracení do společenství svátků byla věru groteskní. Ten svátek vznikl na základě inciativy pěti studentů-vojáků ve Velké Británii. Deklarovali jej v londýnské Cox Halle. Byl míněn jako svátek studentský. Studenti většinou stávají v čele, jde-li z tlustého do tenkých. Přinejmenším jsou první biti. Třeba v únoru 1948 v pražském podhradí. Či na Národní třídě 1989. Na náměstí Tchien-an-men Kuang čchang v Pekingu. V Paříži, v Německu i jinde v západní Evropě a v USA v konci šedesátých let… V některých případech není jen bití, ale i zabíjení.