Letošní rok provedl české školství celou řadou změn. A vcelku bez překvapení se ono tvrzení týká i přijímacích zkoušek na střední školy. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy oznámil pro některé nečekanou dočasnou reformu.

Roku 2021 nebude nutno, aby školy poskytující studium čtyřletých maturitních oborů přijímaly uchazeče na základě jednotné státní zkoušky, ba mohou tak učinit i pouze podle zkoušky vlastní, či případně zcela bez testů ( pokud nemají převis uchazečů ). Otázkou zůstává: jedná-li se o krok správným směrem?

Bez debat to školám usnadní realizaci přijímacího řízení a poskytne větší míru autonomie. Pakliže se ale zamyslíme nad všemi aspekty příslušného postupu, dojdeme k závěru, že nikoliv. Mnoho vzdělávacích ústavů volících cestu vlastních zkoušek v nich totiž nebude schopno řádně reflektovat dopady distanční výuky. Zmíněná skutečnost povede ke značnému zvýhodnění studentů ze škol lepších a naopak upření šance na studium žákům ze škol, které špatně realizovaly distanční vzdělávání. Třeba podotknout, že tito žáci nejsou horší, mohou dokonce disponovat větší inteligencí a potenciálem nežli jejich vrstevníci, přesto však doplatí na selhání jednotlivých školských vedení.

Druhý problém představuje nekonání zkoušek samotných. V případě, že se v opatření ministra vskutku odrazí instrukce o tom, že přijímací zkoušky nebudou muset konat výhradně školy s menším počtem zájemců oproti počtu nabízených míst, úskalím se stane jen to, že se do škol dostane větší množství žáků neschopných studovat nežli za běžných okolností, kteří budou až do svého odchodu či případného vyloučení zdržovat zbytek třídy. Jestliže by ale zkoušky nemusely konat i školy nesplňující dané kritérium, mohlo by dojít k situaci, v níž by nebylo možno studenty přijímat dle objektivních a spravedlivých podkladů, čímž by byl přímo pošlapán princip rovnocenného přístupu ke vzdělání. Doufejme, že se tak nestane.

Na závěr tématu se musíme zmínit o možnosti konat zkoušku na dálku. Pro mnohé v době pandemie zcela pochopitelné. Má to však jeden zásadní háček. Jak v takovém případě zabráníme možným podvodům a zajistíme, že výsledky testů budou reálně reflektovat vědomosti a schopnosti žáků? Odpověď zní: vůbec nijak. Pakliže má mít přijímací zkouška alespoň nějaký smysl, je třeba konat ji prezenční formou, s patřičnými hygienickými opatřeními, nikoliv nekontrolovatelnou formou distanční.

Co se týče maturit, tak zde není problémem to, že by ke změně došlo, nýbrž pravý opak. Reluktance ke zjednodušení maturitních zkoušek je nyní díky on-line výuce, v níž mnozí učitelé neprobrali veškeré učivo, zcela nepochopitelná. Důsledkem onoho přístupu bude významné znevýhodnění studentů pocházejících ze sociálně slabších rodin. Nemožnost připojení či špatná kvalita distančního studia bude pro příslušné žáky kamenem úrazu, jenž pro některé z nich může být ohledně úspěšného složení maturity a završení sekundárního vzdělání i fatální. Uvedení studenti, bohužel, zřejmě nejsou starostí ministerstva školství.