V předchozím článku jsme se zabývali tématem obsahu distančního studia. Dnes, v závěrečné části této trilogie, se zaměříme na ideální způsob jeho hodnocení.

Někteří konzervativnější pedagogové si pravděpodobně mohou myslet, že v nastalé situaci stačí, stejně jako při výuce prezenční, jen pravidelně psát známkované práce teoreticky vypovídající o úrovni vzdělanosti žáků. Má to však jeden háček, plagiátorství. Takřka kterýkoliv student dnes může bez ohledu na zadání či časový limit příslušnou úlohu vypracovat s pomocí internetu nebo učebnice a neexistuje žádná přípustná metoda, podle níž by tomu šlo zabránit. V důsledku zmíněné skutečnosti je tak třeba dojít k závěru, že sumativně hodnocené testy nyní nejsou ničím jiným nežli digitálním listem papíru, jejichž tvorba postrádá větší smysl, to samé se vztahuje i na ústní zkoušení (vyjma cizích jazyků) a všechny obdobné známkované výstupy. Jak ale účinně analyzovat pokrok studentů bez tradičních klasifikačních postupů?

V prvé řadě je nutno žáky motivovat, a to nikoliv známkami, nýbrž přesvědčením a schopností zaujmout. Student, jenž se sám od sebe chce vzdělávat, bude mít lepší výsledky nežli žák se srovnatelnou inteligencí a sociálním zázemím, který tak učinit nechce. Motivace je navíc také výborný prostředek, díky němuž můžeme do on-line výuky patřičně zapojit i děti z rodin, kde vzdělání nezastává roli zásadního činitele. Pravdou však je, že ona sama ke smysluplnému vyhodnocení nestačí. Jak jsem již uvedl, při nynějších okolnostech je známkování pouze bezvýznamnou praktikou, která psychicky zatěžuje naše studenty. To ale v žádném případě neznamená, že by žákům neměla být poskytována zpětná vazba a že by neměly být zkoumány jejich výsledky či postupy.

Ohromný potenciál v tomto směru nabízí hodnocení formativní, jež dětem, na rozdíl od běžného sumativního, neukáže jen dosaženou procentuální úspěšnost, ale i jejich silné a slabé stránky. Nespornou výhodou dané metody navíc je, že žáky kvůli absenci známek nestresuje a s faktorem chyby může nakládat ne jako s osobním selháním, ale s cennou zkušeností, z níž je třeba se poučit a jež povede k nabytí zásadních poznatků. Z osobních zkušeností mohu konstatovat, že z důvodu zkostnatělosti některých učitelů i škol zmíněný prvek v českém vzdělávacím systému téměř zcela chybí. A právě současná situace je jednou z cest možné změny.

Ačkoliv je formativní hodnocení nepochybně výrazně lepší alternativou k současnému stavu věcí, je přece jen třeba žáky oznámkovat v případě, kdy škola odmítá ustoupit od tradičních klasifikačních metod. Ideálním způsobem, jímž by toho mělo být objektivně docíleno, je psaní testů shrnujících rozsahem malý až střední obsah učiva. Obsáhlé písemné práce a ústní zkoušení jsou z výše zmíněných důvodů naprosto irelevantní. Přestože i zde existuje značné riziko plagiátorství, je nutno si přiznat, že pokud chce pedagog splnit klasifikační minimum, přijatelnější možnost zkrátka k dispozici nemá. Jediné, co může pro zefektivnění takového postupu udělat, je nastavit žákům podmínky, které je nebudou nabádat k opisování, nýbrž jim umožní řádně pracovat.

Studentům by měl být především poskytnut dostatek času k vypracování jednotlivých úloh na základě jejich vlastního tempa. Za žádných okolností by nemělo docházet k situacím, v nichž pedagog striktně požaduje vyplnění testu v krátkém časovém intervalu. V onom případě by nejen mnoho žáků nemuselo být schopno tak učinit, ale také by byli nedostatkem času přímo motivováni k opisování namísto zamýšlení a daná práce by tudíž neměla jakýkoliv význam. Obdobné menší testy je vhodné psát zhruba každé 2 až 3 týdny, tedy v době, kdy by studenti měli mít obsah látky již naučený a pochopený.

Důležité je rovněž žákům poskytnout možnost opravy jejich práce. Jestliže student bude vědět, že pokud se mu test nepovede, bude známka anulována a napíše si jej znovu, bude zde výrazně menší sklon k podvodům, které jsou často zapříčiněny právě stresem a strachem z neúspěchu ( počet prací a jejich oprav musí být omezen ).

Vedle testů je též možno žáky klasifikovat za různé projektové činnosti či aktivitu v hodině. V tomto ohledu by se však výhradně mělo jednat o hodnocení bonusové, jež povede k vylepšení výsledné známky, nikoliv naopak.