Často slýcháme, že by ze škol měly vycházet silné osobnosti schopné uplatnit se na trhu práce. Zapomínáme však, že kvalitní vzdělání není pouze o znalostech, ale i o hodnotách. A tou nejvyšší společnou hodnotou nás všech je naše země – Česká republika. Nejde koneckonců jen o naši svobodu a nezávislost, ale i o naše rodiny a přátele. Republika je totiž tvořena svými občany. Otázka, zda vést žáky k vlastenectví, postrádá smysl. Ptejme se: Jak daného cíle dosáhnout?

V prvé řadě je nutno změnit současné pojetí výuky historie. Tím však v žádném případě nemyslím nějaké nacionalistické přepisování dějin. Žáci by kromě zásadních historických událostí měli být seznámeni i s příběhy významných vlastenců, jejichž mimořádné zásluhy nám mohou být oporou a vzorem v těch nejtěžších časech. Nejenže tak prohloubíme celkové znalosti studentů, ale zároveň napravíme i jedno ostudné selhání spočívající v tom, že své národní hrdiny necháváme až příliš často upadnout v zapomnění. Kdo z vás například zná generála Josefa Bílého, generála Jaroslava Emingera či maršála RAF Karla Janouška?

Vlastenectví se ale nevztahuje pouze na vojáky. Nezapomeňme ani na řadu úctyhodných českých vzdělanců. Vzpomeňme na Karla Čapka, slavného dramatika, jenž ve svém nadčasovém díle varoval před hrozbou fašismu. Vzpomeňme na Vladislava Vančuru, spisovatele, který raději zemřel, než aby nečinně přihlížel zotročení svého národa. Studenti by se rovněž měli učit o současných hrdinech. Odvaha se totiž z naší společnosti ani zdaleka nevytratila. Připomeňme si třeba české vojáky, kteří sloužili v Afghánistánu a padli v boji s islámským terorem.

Existuje však více způsobů, jak vést žáky k patriotismu. Téměř v každém městě nalezneme polorozpadlý, zapomenutý hrob řadového občana, jenž zemřel ve službě své zemi. Studenti by se v rámci vyučování mohli seznámit s příběhy těchto statečných rodáků, řádně se postarat o jejich náhrobky a stručně představit jejich osud svým spolužákům. Rovněž by bylo žádoucí umístit do tříd státní znak či vlajku. Nejenže by tak byl mezi žáky utvářen pocit vzájemné občanské sounáležitosti, ale zároveň by si uvědomili, že být hrdým patriotem, není něco, za co by se měli stydět. Právě naopak.