Příští rok nastane revoluce v zemědělských dotacích. Se všemi důsledky, které revoluce přináší. Ve jménu vyššího blaha a spravedlnosti pro slabé sebere prostředky těm, kteří se dosud snažili. A ve jménu boje proti oligarchům jim přihraje další majetek. Takzvaná reforma společné zemědělské politiky v českém podání totiž nejvíce uškodí středním zemědělcům, trochu pomůže těm skutečně malým, umožní těžit dotace těm, kteří měli a mají žaludek na formální rozdělení a usnadní cestu silným skupinám k dosud vzdorujícím středním zemědělcům.

Dosud dotační systém stavěl na zásluhovosti. Přes jeho složitost byla znatelná jednoznačná linka. Splň základní podmínky, dostaneš základní sazbu. Splň další podmínky, dostaneš příplatek. Věnuj se komoditám, které jsou pro náš stát strategicky důležité, dostaneš za to další příplatek. To byla konstrukce jednoho z pilířů zemědělských dotací. Ve druhém pilíři byly připraveny další peníze. Věnuj se konkrétním ekologickým opatřením, dostaneš je zaplaceny. Investuj do moderních, k přírodě či hospodářským zvířatům šetrným technologiím, budeš zvýhodněn. Dokonce bylo pamatováno i na ekonomicky slabší zemědělské podniky s menší výměrou polností. Jsi „malý“? Budeš zvýhodněn v investičních dotacích. Dosáhl jsi stanovené výše podpory? Bude ti zkrácena a rozdělena mezi ostatní.
To se s novými pravidly mění. Největší změny jsou v tzv. prvním pilíři, tedy v přímých platbách. Už tak komplikovaný systém se dále komplikuje a zásluhovost je výraznou měrou nahrazena splněním sociálních hledisek. Podmínky pro dosud základní a nadstavbovou část se spojí, přidávají se nové a jsou předpokladem pro získání základní sazby. Její výše se ale podstatně krátí na zhruba polovinu. Takže za více omezení dostanou zemědělci zaplaceno méně. Jen pro představu. Omezení velikosti honu s jednou plodinou znamená zvýšení nákladů o pět procent a snížení výnosu o tři procenta. Neber to, když je to tak výhodné.
Prvním příplatkem je platba na první hektary. Dostane ji sice každý zemědělec na prvních 150 hektarů. Ovšem jen na prvních 150 hektarů. Bez jakékoli povinnosti se o těchto 150 hektarů starat lépe nebo změnit svou strukturu produkce. Tento příplatek byl ve hře již při tvorbě minulých pravidel a bylo jasné, že v současných pravidlech SZP se objeví. Bylo jen otázkou, o jak vysoké zvýhodnění půjde. A řada veřejných obhájců současné výše, kdy jde téměř čtvrtina veškerých přímých plateb na tento příplatek, se na tuto variantu připravila. Přepsali část svých statků na rodinné příslušníky a tento sociální doplatek určený pro ekonomicky znevýhodněné zemědělské podniky budou čerpat klidně na 700hektarové farmy. A lze očekávat, že jejich příkladu budou následovat další.
Druhou příplatkovou částí jsou tzv. ekoschémata. Byla vytvořena nová opatření, která jsou pro zemědělce dobrovolná a po jejich splnění mohou získat další prostředky. Například se zemědělec vzdá části pozemku ve prospěch neprodukční plochy a získá částečnou úhradu ušlých příjmů. Případně mu bude vyplacen příspěvek na využívání systémů přesného zemědělství.
Třetím příplatkem k základní sazbě bude platba na citlivé komodity. Překvapivě mezi nimi nově nejsou konzumní brambory. Pokud se tedy zemědělec věnuje chovu masného skotu, koz a ovcí, produkci mléka nebo pěstuje škrobové brambory, bílkovinné plodiny, ovoce, zeleninu, chmel a cukrovou řepu, získá další příplatek. Není přitom žádným tajemstvím, že těmto citlivým komoditám se věnují především střední a větší zemědělci. Ovšem jde jen o částečný příspěvek k zlepšení konkurenceschopnosti těchto komodit a řada pěstitelů či chovatelů je schopna se těmto komoditám věnovat jen na úkor ekonomického zisku z ostatních, především rostlinných komodit.
Nerozepisuji se o konkrétních sazbách jednotlivých součástí přímých plateb, protože ve skutečnosti budou úplně jiné, než se kterými operuje ministerstvo zemědělství. Při výpočtech vycházelo ze skutečného stavu před třemi roky. Od té doby ale přibylo minimálně 3000 „nových“ zemědělců. Navíc lze očekávat, že do května, kdy se bude podle nových pravidel o dotace žádat, přibydou další stovky možná tisíce dalších zemědělců. Je otázka, kolik z těch nových bude skutečně hospodařit, nebo se pod vidinou snadného výdělku rozhodnou „těžit“ dotace. Zrovna tak je otázkou, jak velký zájem bude o nová, podle úředníků od stolu, ekologická opatření. Náklad na jejich provedení jsou totiž vyšší, než deklarovaná úhrada. A je otázka, na jakou výměru či počet zvířat se budou rozpočítávat platby na citlivé komodity. Řada chovatelů již chovy ukončila, část se je chystá ukončit, místo sadů nebo polí se zeleninou či bramborami je už zasetá řepka či pšenice.
Hodně často slýcháme, že zemědělství není obor, jako jiné. Bohužel je tomu tak. Ani ne tak z pohledu ekonomiky. I v zemědělství, stejně jako ve strojírenství, službách a jiných oborech, jde v první řadě o vytvoření zisku. Ovšem žádný jiný obor není tak ovlivňován politickými rozhodnutími. U energií se špatné rozhodnutí projeví růstem jejich ceny a po nějaké době se vše vrátí k normálu. U zemědělství znamená špatné rozhodnutí nevratný proces, nebo proces obnovy trvající desetiletí. Likvidace stáda dojnic je otázkou několika měsíců. Obnova trvá desetiletí a vyžaduje desítky milionů korun investic s nejistou návratností.