Český statistický úřad zveřejnil v pátek 13. srpna předběžný odhad hrubého domácího produktu (HDP) za 2. čtvrtletí roku 2010. A ačkoliv to byl pátek 13., nebyla data katastrofální. Podle statistiky ekonomika výrazně akcelerovala, když proti předešlému kvartálu zdvojnásobila meziroční růst na 2,2 %. I meziročně rostla ekonomika o slušných 0,8 %, což také indikuje pěkné zrychlení.

To by mohlo mnohé lidi nadchnout k euforii. Já bych ale raději láhev dobrého šampaňského neotevíral. Zkušenost se statistikou říká, že snad není častěji revidovaný makroekonomický indikátor než HDP. Např. minule statistici revidovali mezikvartální růst hned o 3 desetiny procentního bodu. Vlastně lze říci, že co zveřejnění dat, to změna minulosti. Někdy se nemění jen hodnoty, někdy se mění i trendy, a ekonom si pak připadá jak sklerotický archeolog, který neustále znovuobjevuje minulost a pokaždé je jiná.

O to horší je, že si politici z HDP vytvořili modlu, ke které vztahují vše. Někteří ekonomové proto považují HDP za fetiš moderní doby, kdy každého zajímá, kolik té či oné položky tvoří HDP, ačkoli o samotné struktuře HDP mnoho neví. I já se dívám na HDP velmi rezervovaně. Nikdo jej nikdy neviděl a nikdo si na něj nesáhl a přitom o něm všichni mluví. Fakt, že si na HDP nikdo nesáhl, se pak odráží v tom, že je mnohokrát za rok revidovaný. A je revidovaný i zpětně po mnoha letech, aniž by se nad tím někdo pozastavoval. Důvod je prostý, nikdo nepůjde a HDP nepřepočítá. Jinými slovy, statistiku HDP nemám rád a nemám rád, když se k HDP cokoli vztahuje, protože tento vztah je vždy na vodě.

Vraťme se ale k samotné statistice. Data nebyla žádným překvapením. Trh čekal meziroční růst o 2,2 %, což se naplnilo. O tom, že ekonomika zrychluje, totiž nikdo nepochyboval. Zatím nebyla zveřejněna struktura růstu, ale je jasné, že vše je taženo oživující se průmyslovou výrobou a exportem. Jinak řečeno, ekonomika rostla hlavně díky zahraniční poptávce. Nicméně při pohledu na poslední data z maloobchodu se zdá, že přichází první známky oživení i u domácí poptávky.

Jestliže už bych láhev šampaňského neotevíral ze strachu z možné revize, neotevíral bych ji navíc i ze strachu, že ČR v mezinárodním porovnání ztrácí své postavení. Pomaleji než my rostou už jen - s odpuštěním - zoufalci. Např. i maďarská ekonomika zmítaná hlubokým dluhem a strachem z potenciálního „bankrotu“ roste meziročně o 1,0 %. Naopak dobře našlápnuté ekonomiky, se kterými bychom se měli srovnávat, rostou podstatně rychleji. Např. Slovensko rostlo o 4,6 %.

Dobrá - někdo by řekl, že Slovensko roste z nižšího základu a má tedy na vyšší růst nárok. Jak ale potom vysvětlíme růst Německa? To rostlo mezikvartálně nejrychleji za posledních 23 let, když si připsalo 2,2 % a meziročně přitom rostlo o 4,1 %. Je snad Německo chudou ekonomikou?

Ne, Německo je velmi bohatou ekonomikou a o to horší je, že nám už zase začíná ujíždět. To je alarmující. Pokud by tento trend pokračoval i v dalších kvartálech, znamenalo by to, že skončilo období konvergence a že Německo nikdy nedoženeme. Byli bychom ve stejné kategorii jako třeba Portugalsko. Stále bychom byli v EU velmi chudými příbuznými s nízkými platy. Navíc na konvergenci je založena řada předpokladů. S konvergencí třeba počítá Bezděkova komise při další vizi vývoje důchodového systému. Obávám se, že Češi zabředli do žabomyších válek a v rámci boje levice s pravicí o korýtka se nezlepšuje podnikatelské prostředí. Tím nemyslím jen daně, ale i vnímání korupce a byrokracie. V posledních deseti letech vznikla řada vládních prohlášení a vládních strategií, která by s tím měla teoreticky bojovat. V praxi se však zdá, že to bylo jen plýtvání papírem, protože skutek utek´. Vlak nám už ujíždí. Dožene ho současná vláda? Nevím. Doufám, ale mírně pochybuji.

V každém případě vím, že domácí ekonomice bude jednoznačně pozitivně pomáhat odražení od nízké srovnávací základny v průmyslu. Investice se bohužel zotaví nejspíš až koncem roku. Jednak bankovní sektor bude stále držet svou přísnou politiku a jednak i soukromý sektor bude vyčkávat. Největší brzdou ekonomiky budou domácnosti. Míra nezaměstnanosti bude stále vysoká. Až rok 2012 by měl být lepší. Trh práce i investice totiž budou reagovat s určitým zpožděním. Navíc jakkoli je vládní snaha o šetření chvályhodná, bude pro domácí růst představovat negativní impulz. Ekonomika proto neporoste tak rychle, jak by mohla, ani v roce 2011 ani v roce 2012.

Ještě větší hrozbou než slabá domácí poptávka je podle mě ochlazení v USA a Japonsku, které už pozorujeme. Je nejspíš jen otázkou času, než se projeví v eurozóně, a to je už jen krůček k nám. Krom toho tou samou dobou budou urputně šetřit i všechny ekonomiky kolem nás, což nás rovněž zrovna dvakrát neakceleruje. Připravme se proto raději v roce 2011 a 2012 jen na pomalý růst.

Napsáno pro týdeník Euro. Vyšlo 23. srpna