Včera jsem vzdal dceru do Národního divadla na „Experiment myší ráj.“ Velmi zajímavé vystoupení. Hra měla naprosto nezvyklé nastudování. Vše začalo tím, že se na plátně objevil dokument o skutečném pokusu, kdy americký vědec John B. Calhoun zjistil, že když se udělá pro myši dokonalé prostředí k životu, naprostý blahobyt, zprvu populace rychle roste. Pak určitý čas stagnuje a následně vymírá. Pokus několikrát opakoval a vždy dopadl stejně. Ukázalo se, že populace vždy přestane růst ve stejnou chvíli a ve stejnou chvíli vymře.

Následovala samotná hra. Diváci se ocitli v sále, kde probíhala konference, kde se myši baví o tom, jak zachránit svou populaci. Diváci dostali myší masky stejné jako herci. V sále je na rozdíl od běžného divadla světlo a nikdo neví, kdo je herec a kdo je divák. Kamera přejíždí přes hlediště a člověk má pocit, že je na normální konferenci a je jednou z diskutujících myší.

O slovo se v sále hlásí různé myši. Ukazuje se, že blahobyt ničí společnost. Některé myši se začnou domnívat, že v rámci pokroku je moderní a správné opustit staré zvyky a vazby, jako je rodina či společná výchova dětí. Objeví se názory, že myš samice samce nepotřebuje, protože je jen na obtíž. Některé samice dojdou k závěru, že kvůli kariéře nechtějí mláďata. Nechtějí utírat zadky. Chtějí být vždy mladé. Opovrhují stářím. Mají zájem jen o sebe. Samci jsou z toho zoufalí a v depresi se zajímají jen o své kožíšky nebo jiné samce a samice opouštějí, protože nechápou, k čemu by jim byli. Nechápou, že právě tento pokrok je začátkem jejich konce.

Vládci myšího ráje svolávají jednu konferenci za druhou, diskutují a myslí si, že tím změní chod dějin myší populace. Divák už ví, že tato populace vymře, jako vymřely všechny populace myší, kde blahobyt dosáhl nekonečného množství. Zná skutečný pokus vědce. Vidí na plátně, jak počet myší klesá. Myši to ale nevědí a jako běžní politici jen kecají, diskutují a nic pro populaci nedělají. Diváka tudíž nepřekvapí, že hra končí smrtí poslední myši.

Myslel jsem si, že to bude na dceru složité, protože se během hry na plátně promítají křivky, grafy a čísla, která jasně ukazují blížící se konec. Populace myší nejprve rychle rostla, když měla samice 12 mláďat. Stagnovala, když měla 2,1 mláděte a vymírala, když měla méně než 2,1 mláděte. Když se kolem sebe rozhlédnete a vidíte, kolik lidí má dvě a méně dětí, tak chápete, že já s pěti to nevytrhnu.

Dcera mě ale překvapila. Vše mi dokázala vysvětlit. Vše pochopila. Chápala, že když myši vyrůstaly bez otce, neměly tolik mláďat, jako když rostly s otcem, protože rodinné vztahy považovaly za přežité a problematické. Dokázala vysvětlit i to, proč blahobyt s minimem námahy, ke kterému směřujeme, nevede ke štěstí. Ke štěstí nevede to, že nebudeme mít problémy, ale to, že problémy budeme úspěšně překonávat. Ke štěstí nevede to, že člověk nebude vůbec pracovat, ale to, že může pracovat jen tolik, kolik bude chtít. Ke štěstí nevede to, že se člověk bude partnerským problémům vyhýbat. Ke štěstí vede, že se naučí partnerské problémy řešit a žít s nimi. Problémy jsou tu od toho, aby se řešily, a jsou pro život nutné stejně jako pohyb a práce.

Všem doporučuji!

Odhalení na konec: Jsem tradiční heterosexuální muž, který je přesvědčen, že tradiční role v rodině mají hlubší smysl, než si většina lidí myslí. Začátek konce naší civilizace začal vynálezem antikoncepce, feministek, výskytem ekoteroristů a rozvojem sociálního státu, který nahradil rodinu.