V pátek jsem vzal ženu do divadla Rokoko na hru Kanibalky: Soumrak samců. Velmi zajímavá hra, o které nevím na sto procent, co si myslet. Je to těžko zařaditelné. Hra je o aktuální české politické scéně. Na hru se dá dívat dvěma pohledy:
a) Berete ji vážně jako příběh a kritiku současné společnosti,
b) Berete ji jako satiru. Něco jako Česká soda v roce 2019, která není v televizi, ale v divadle. Dělá si drsnou legraci ze všeho a nic jí není svaté. Cílem je být kontroverzní a nelze ji brát vážně a doslovně.


Nejprve si představme, že vše bereme smrtelně vážně:
Pokud se na hru díváte vážně, pak je důležité, jaký je Váš politický názor. Pokud jste voliči TOP 09, ČSSD a Pirátů, musíte být nadšení. Hra drsně uráží voliče SPD a část voličů ODS, například se velmi nedůstojně vysmívá exprezidentovi Václavu Klausovi, kterého líčí - abych použil slova ze hry - jako buzeranta „samožera“, který je v těžké chvíli ochoten pošeptat do ouška, jaký úplatek dostal za vyhlášení amnestie. Úcta k nejvyššímu představiteli republiky je nulová.
Tomio Okamura je zase líčen jako politický podnikatel se strachem, který zbohatl na tom, že oblbnul hloupé vesničany. Hra se tedy nevysmívá jen politikům, ale i venkovu. Není přitom zjevné, zda do venkova patří i Brno, ale asi ano, protože hra se snaží rozdělit společnost na Prahu a zbytek, kde Praha si užívá výhod kapitalismu, zatímco „venkovu“ bylo lépe za komunistů.
Hra podobně jako média zjednodušuje, což je pochopitelné. Bere vše z jedné vody načisto. Máš rád Havla, Kalouska, knížete - jsi slušný člověk. Nemáš rád EU - jsi nácek. Nemáš rád homosexuály - jsi nácek. Bojíš se imigrantů - jsi nácek. Volíš SPD - jsi nácek. Označení nácek je hojně využíváno k vylíčení debila, který neumí pořádně česky, natož aby uměl anglicky. V jednu chvíli se autor hry možná i snaží vyjádřit, že mu je venkovanů líto, že prostě nemůžou za to, že jsou nevzdělaní blbci a mají strach z obohacujícího multikuturna.
Se hrou budou mít podle mě problémy i voliči KDU, kteří neumí brát věci z nadhledu. Šlo by ji totiž chápat i jako glorifikaci transsexuálů, protože těch je ve hře hned několik. Hra rozhodně není opěvováním konzervativních hodnot a už vůbec ne rodiny. To by mohlo vypadat moc prorusky.
Voliče ANO hra asi neurazí, o jejich pánovi se v ní nemluví. Nemluví se v ní ani o komunistech, ale ti jsou spíš konzervativní, takže asi taky nic pro ně.
Voličům SPD, kteří si neumí udělat srandu sami ze sebe, hru rozhodně nedoporučuji. Buď je klepne pepka, nebo budou muset dát někomu přes hubu, protože na ně hra opravdu nevybíravě útočí.
Volič KDU, ODS či Svobodných, který se rozhodne brát hru celkem vážně, ji může vydýchat, pokud je dostatečně splachovací.

No a pak je tu ještě druhý možný pohled, kdy vše berete jako jednu velkou parodii na vše, které nic není svaté.
Já hru bral právě takhle - jako satiru a návrat k České sodě, v níž si děláte drsnou srandu ze všeho, a to i sami ze sebe. Hra totiž lidi, jako jsem já, zesměšňuje, a to i přesto, že rozhodně nejsem voličem SPD. I mě totiž označuje hra za blbce, jelikož neobdivuji nekriticky EU. To, že já nemám problém s EU z národoveckého pohledu, ale z důvodu importu socialismu, nemá smysl rozebírat – hra všechny odpůrce EU hází do jednoho pytle, ať už jsou jejich důvody jakékoliv. V očích autora jsem zkrátka nácek, kterému je třeba se vysmát.
Když se ale dokážete zasmát sami sobě, tak je hra celkem legrační. Nesmíte zkrátka sebe ani hru brát vážně. Je to jen pohled na to, jak někdo může situaci vnímat. Pak asi i pochopíte, jak někteří lidé opravdu hluboce opovrhují nejen politiky SPD, ale i jejich voliči. Pochopíte, jak je možné, že některá sluníčka hluboce opovrhují mnou, když neustále nechválím EU. Z důvodu nahlédnutí do druhého tábora a překlenutí hlubokého nepochopení považuji za dobré hru vidět.
Divadlo bylo plné. Myslím, že hra je komerčně úspěšná. Pražané volící TOP 09 asi tvořili drtivou většinu diváků. V Ostravě nebo Mostě bych hru raději nehrál. Herci by mohli být snadno inzultováni. Pražská kavárna je v ní opěvována a předvádí to, v čem je nejlepší: nálepkuje, vysmívá se, pohrdá a vytahuje se. Arogantně a povýšeně ukazuje venkovskému plebsu svou údajnou morální nadřazenost. Pokud se ale rozhodnete, že i tuhle aroganci a předvádění „morální nadřazenosti“ budete chápat jako parodii, pak s tím vlastně nemáte problém.

Ve hře exceluje Jiří Hána. Myslím, že jsem viděl všechny hry, kde v Městských divadlech pražských hraje, a vždy je dobrý, ale tady je extra dobrý. Sedlo mu hrát transsexuála. Úchvatné je, jak si maluje rty apod. Jasně zastíní Vandu Hybnerovou.
Velmi zajímavě je řešena i scéna. Zejména technicky perfektně řešená je restaurace s oknem, za kterým chodí lidé, či televizní obrazovka, na které se Tomia Okomura přiznává k tomu, že vždy skrýval, že je uvnitř ženou, že dosud byl Hayatovi špatným bratrem a teď že mu budou dobrou sestrou…
Takže abych to shrnul: Nemám problém s obsahem. Nicméně mám trochu problém s tím, že autor hry napsal hru ve chvíli, kdy je ve vedení veřejně financovaného divadla, v němž se hra hraje. Tam je podle mě střet zájmů. Možná, že kdyby nebyl v divadle zaměstnán, tak by divadlo jeho hru nikdy neuvedlo. Těžko říct. Navíc pokud je toto divadlo něco jako veřejnoprávní, pak asi není úplně dobré hrát v něm něco, co se může značné části voličů velmi nepříjemně dotknout. Na druhou stranu Česká soda byla také ve veřejnoprávní televizi - ale u ní si zase nepamatuji, že by jedné straně stranila a druhou jen hanobila. (Možná jsem to ale jen zapomněl, či jsem to tehdy vnímal jinak.) Každopádně podle mě by bylo košer, kdyby se hra hrála v ryze soukromém divadle bez dotací: Tam se jako hrubá satira skvěle hodí.
Navíc hra šije do SPD a líčí ho jako ohrožení demokracie. (Nic proti.) Ale neměl by takový názor zaznívat spíš v soukromém sektoru než ve veřejně financovaném? Měl by vůbec veřejný sektor soudit volbu voličů?
Já si třeba zase myslím, že možná za větší ohrožení demokracie by šlo více vnímat ANO coby stranu jednoho muže, která na rozdíl od SPD skutečně vládne. ANO ale není zmíněno ani jedinkrát. Proč? Je snad tak silné, že si na něj autor netroufne? Že by sedělo na mnoha rozpočtech a ještě se může autorovi i divadlu hodit? Jinými slovy, šít do SPD a bývalého prezidenta není taková odvaha, jako šít do aktuálně nejmocnějšího muže, který rozhoduje o všem. Tudíž opět se nabízí otázka vyváženosti. A tahle otázka by nemusela být vznášena, pokud by šlo o ryze soukromé peníze. (Na druhou stranu čistě umělecky vzato, ANO jako strana bez hmatatelného programu není tak snadno karikovatelná jako SPD.)
Hra rozhodně není špatná a místy je i přiměřeně vtipná. Určitě ale není vhodná pro všechny diváky. Dobře zvažte, zda na ni půjdete. V každém případě oceňuji, že se díky hře můžete dívat na svět úplně jinýma očima než obvykle. Je to zvláštní zrcadlo doby.