Poselství politiků: Nepolitizujme rizika politizace policie!
Zažila jsem leccos, ale již dlouho se v tak naprosté nahotě neukázal absurdní způsob uvažování a argumentace našich politiků, jako v dnešních Otázkách Václava Moravce.
Diskuse měla několik poloh, takřka žádná z nich se netýkala podstaty věci, ale zároveň z ní vyplynula řada pozoruhodných informací. Výrazně se zde hájil právní státu. To by mohlo potěšit. Všichni totiž argumentovali zákonností postupu: policejní president má právo provést reorganizaci, kterou pak podepisuje pan ministr. Hájit tento princip nebylo ovšem nutné, nikdo to totiž nikdy nezpochybňoval. Zpochybňovala se ale kvalita tohoto rozhodnutí, způsob jeho přípravy a vyslovily se obavy z jeho dopadů. Zákonnost rozhodnutí neznamená, že pokud je rozhodnutí špatné, nikdo se nesmí ozvat. Zákonnost znamená, že takto přijaté rozhodnutí bude platit, i když bude špatné. Proto se různí lidé také ozvali, a pokud pomineme hlasy těch hledajících spíše politické body, tak připomeňme, že významná kritika zazněla od státních zástupců, některých policistů a také z řad odborníků na problematiku korupce a organizovaný zločin. Ale nechoďme do odborných detailů připravované reorganizace a položme si pár, bohužel zřejmě řečnických, otázek:
Proč byla cca před měsícem zveřejněna koncepce rozvoje policie na léta 2016-2020, jak zaznělo v OVM, jež o žádné reorganizaci nemluví? Jsou tedy koncepce jen jakýmsi slohovým cvičením bez jakékoli relevance? Nebo je to doklad snahy utajit připravovanou reorganizaci do poslední chvíle? To je opravdu tristní obrázek „dobrého vládnutí“ v českých podmínkách.
Proč při přípravě takto závažné reorganizace se možné alternativy a dopady neprobíraly se šéfy dotčených útvarů, se státními zástupci a dalšími odborníky?
Proč měla být reorganizace spuštěna k 1.7. (začátkem prázdnin), přičemž významní činitelé (například státní zástupci) se o ní dozvěděli z tisku necelý měsíc před jejím spuštěním?
Kdo zpracovával onu odbornou analýzu, jež „potvrzuje“, že tato reorganizace neovlivní živé kauzy (a nezabrání na dlouhou dobu otevírání jiných případů)?
Na takovéto otázky odpověď nezazněla. Zato jsme se dozvěděli, že na ministerstvech spravovaných „ANO“ se dějí strašné věci (což je možné), ale ostatní vládní strany loajálně nic nenamítají. Skutečně členové vlády vědí o výrazných pochybeních na ministerstvech spravovaných jinou stranou koalice a nemluví o tom? Vláda je kolektivní orgán a zodpovědnost nese jako celek. Pokud se s vědomím koaličních partnerů na některých ministerstvech dějí věci, které jsou prostě špatně a na něž doplácí celá společnost, tak je to velmi špatná zpráva pro veřejnost.
A vrcholným číslem, v zásadě odpovídajícím stylu pomlouvačných kampaní organizovaného zločinu, se objevilo tvrzení o nadstandardních vztazích pana Šlachty s panem Babišem, o nichž přeci všichni vědí. Nikdo sice nepředložil jakoukoli konkrétní informaci o těchto vztazích, ani investigativní novináři nezmínili nic konkrétního, co by vypovídalo o tom, že politik Babiš, ministr financí a místopředseda vlády, podivně komunikuje s panem Šlachtou, získává přístup k informacím, ovlivňuje vyšetřování kauz spjatých s jeho osobou či se spolustraníky apod.
Dnešní OVM tak byly skutečné „výživné“ a na komentování mnoha dalších obdivuhodných výroků a argumentů již není prostor. Pokud se čtenář podívá na záznam, stojí zato se podívat i na diskusi s Lukášem Wagenknechtem, jež následuje po této politické taškařici. To co bývalý náměstek ministra financí říká není radostné ani zábavné, zato závažné a chytré.
Skutečné řešení této „reorganizace“ bude velmi obtížné; snaha (mnohdy úspěšná) o přímý politický vliv na vyšetřování policie má u nás dlouhou tradici a je součástí fenoménu nazvaného systémová korupce (viz můj předchozí blog). Pokud je nějaký skutečný důvod pro změnu v řízení těchto významných útvarů, je nutné se vrátit na začátek a začít hledat ve spolupráci s podstatnými odborníky koncepční (dlouhodobá) řešení, která by skutečně zabránila politickým vlivům na práci policie. Každý manažer ví, že úspěšné týmy většinou nepadají s jedním člověkem, ale s manažersky nezvládnutou reorganizací. Utajovaná a narychlo připravovaná reorganizaci klíčových útvarů policie, jejíž podobu kritizuje řada odborníků, zlepšení práce těchto útvarů asi těžko přinese, ale každopádně sníží důvěru v práci naší policie.
(Mimochodem cca před měsícem mne jeden známý upozornil, že se prý o mně v politických kruzích ví, že pracuji pro pana Babiše; bylo to pro mne docela překvapení, protože pokud si dobře pamatuji, naposledy jsem s panem Babišem ním mluvila na chodbě České televize před diskusí k výsledkům právě proběhlých parlamentních voleb).
Diskuse měla několik poloh, takřka žádná z nich se netýkala podstaty věci, ale zároveň z ní vyplynula řada pozoruhodných informací. Výrazně se zde hájil právní státu. To by mohlo potěšit. Všichni totiž argumentovali zákonností postupu: policejní president má právo provést reorganizaci, kterou pak podepisuje pan ministr. Hájit tento princip nebylo ovšem nutné, nikdo to totiž nikdy nezpochybňoval. Zpochybňovala se ale kvalita tohoto rozhodnutí, způsob jeho přípravy a vyslovily se obavy z jeho dopadů. Zákonnost rozhodnutí neznamená, že pokud je rozhodnutí špatné, nikdo se nesmí ozvat. Zákonnost znamená, že takto přijaté rozhodnutí bude platit, i když bude špatné. Proto se různí lidé také ozvali, a pokud pomineme hlasy těch hledajících spíše politické body, tak připomeňme, že významná kritika zazněla od státních zástupců, některých policistů a také z řad odborníků na problematiku korupce a organizovaný zločin. Ale nechoďme do odborných detailů připravované reorganizace a položme si pár, bohužel zřejmě řečnických, otázek:
Proč byla cca před měsícem zveřejněna koncepce rozvoje policie na léta 2016-2020, jak zaznělo v OVM, jež o žádné reorganizaci nemluví? Jsou tedy koncepce jen jakýmsi slohovým cvičením bez jakékoli relevance? Nebo je to doklad snahy utajit připravovanou reorganizaci do poslední chvíle? To je opravdu tristní obrázek „dobrého vládnutí“ v českých podmínkách.
Proč při přípravě takto závažné reorganizace se možné alternativy a dopady neprobíraly se šéfy dotčených útvarů, se státními zástupci a dalšími odborníky?
Proč měla být reorganizace spuštěna k 1.7. (začátkem prázdnin), přičemž významní činitelé (například státní zástupci) se o ní dozvěděli z tisku necelý měsíc před jejím spuštěním?
Kdo zpracovával onu odbornou analýzu, jež „potvrzuje“, že tato reorganizace neovlivní živé kauzy (a nezabrání na dlouhou dobu otevírání jiných případů)?
Na takovéto otázky odpověď nezazněla. Zato jsme se dozvěděli, že na ministerstvech spravovaných „ANO“ se dějí strašné věci (což je možné), ale ostatní vládní strany loajálně nic nenamítají. Skutečně členové vlády vědí o výrazných pochybeních na ministerstvech spravovaných jinou stranou koalice a nemluví o tom? Vláda je kolektivní orgán a zodpovědnost nese jako celek. Pokud se s vědomím koaličních partnerů na některých ministerstvech dějí věci, které jsou prostě špatně a na něž doplácí celá společnost, tak je to velmi špatná zpráva pro veřejnost.
A vrcholným číslem, v zásadě odpovídajícím stylu pomlouvačných kampaní organizovaného zločinu, se objevilo tvrzení o nadstandardních vztazích pana Šlachty s panem Babišem, o nichž přeci všichni vědí. Nikdo sice nepředložil jakoukoli konkrétní informaci o těchto vztazích, ani investigativní novináři nezmínili nic konkrétního, co by vypovídalo o tom, že politik Babiš, ministr financí a místopředseda vlády, podivně komunikuje s panem Šlachtou, získává přístup k informacím, ovlivňuje vyšetřování kauz spjatých s jeho osobou či se spolustraníky apod.
Dnešní OVM tak byly skutečné „výživné“ a na komentování mnoha dalších obdivuhodných výroků a argumentů již není prostor. Pokud se čtenář podívá na záznam, stojí zato se podívat i na diskusi s Lukášem Wagenknechtem, jež následuje po této politické taškařici. To co bývalý náměstek ministra financí říká není radostné ani zábavné, zato závažné a chytré.
Skutečné řešení této „reorganizace“ bude velmi obtížné; snaha (mnohdy úspěšná) o přímý politický vliv na vyšetřování policie má u nás dlouhou tradici a je součástí fenoménu nazvaného systémová korupce (viz můj předchozí blog). Pokud je nějaký skutečný důvod pro změnu v řízení těchto významných útvarů, je nutné se vrátit na začátek a začít hledat ve spolupráci s podstatnými odborníky koncepční (dlouhodobá) řešení, která by skutečně zabránila politickým vlivům na práci policie. Každý manažer ví, že úspěšné týmy většinou nepadají s jedním člověkem, ale s manažersky nezvládnutou reorganizací. Utajovaná a narychlo připravovaná reorganizaci klíčových útvarů policie, jejíž podobu kritizuje řada odborníků, zlepšení práce těchto útvarů asi těžko přinese, ale každopádně sníží důvěru v práci naší policie.
(Mimochodem cca před měsícem mne jeden známý upozornil, že se prý o mně v politických kruzích ví, že pracuji pro pana Babiše; bylo to pro mne docela překvapení, protože pokud si dobře pamatuji, naposledy jsem s panem Babišem ním mluvila na chodbě České televize před diskusí k výsledkům právě proběhlých parlamentních voleb).