Až utřeme slzičku nad romantickým vyústěním příběhu vězněného Kájínka, vzpamatujeme se z obsahu podivně vedené (a navíc odposlouchávané) komunikace pana Babiše s jedním jím „zaměstnávaným“ iniciativním novinářem, vyrovnáme se z následného přívalu morálního rozhořčení ve Sněmovně vyvolávající asociace „kázati vodu a pít víno“ (někdy i v množství více než malém), až pochopíme, že politické strategie se mohou měnit z hodiny na hodinu (podám, nepodám) a nakonec se i uklidníme, protože pan prezident je uvážlivý a proto se chce, dříve než rozhodne, nejdříve zeptat Ústavního soudu, zda slovo „odvolá“ skutečně znamená „odvolá“, tak po tom všem a mnohém jiném (zapomněla jsem na sportovní dotace) bychom možná mohli naši pozornost věnovat rozhodování, které je svým způsobem pro budoucnost České republiky podstatnější.

.

Jedná se cca o 150 miliard, které budou či nebudou k dispozici pro případné zneužití/využití pro nejrůznější korupční praktiky, a to jak na úrovní velké politiky tak i na úrovni krajů a měst. Dnes (úterý 16. 5.) se zahajuje 57. schůzce Sněmovny, jež má na stole novelu zákona o registru smluv, kterou jí vrátil Senát.

Senát tentokrát odmítl neuvěřitelně arogantní snahy zcela eliminovat pozitivní dopady původního zákona a doporučil pouze dílčí změny. Chcete-li vědět, jak a kdo se skutečně snaží omezit korupci v této zemi, sledujte hlasování. Dá vám to mnohem lepší a přehlednější obrázek o chování jednotlivých stran i poslanců, než všechny hrátky, které v pozici diváků na naší politické scéně momentálně sledujeme a ještě budeme sledovat. A pokud by skutečně nakonec neprošla původní likvidační poslanecká verze, je zde i jistá naděje, že časem by klesal i počet korupčních kauz a tím i těchto hrátek. „Kde nic není ani čert nebere“.