Vzpomínku na dětství a četbu Mayovek ve mne vyvolal ve čtvrtek dotaz Radia Plus, zda bych byla ochotna okomentovat expanzi českých vysokých škol do Kurdistánu s odvoláním na článek Hospodářských novin „Univerzita Palackého otevřela kampus v Kurdistánu“.

Vzpomínky již hodně vzdálené ovšem přebila vzpomínka dosti nedávná, když jsem před vánoci v rámci svého výzkumu hospodaření s veřejnými prostředky na webových stránkách České rozvojové agentury (organizační složka státu spadající pod MZV) narazila na informace o Českém akademickém městečku. Nebyly nezajímavé a teď se mi připomněly. Ale popořádku…

Článek Ondřeje Housky v Hospodářských novinách zjevně vycházel z podkladů vedení Palackého univerzity a fakta lze tedy brát jako relevantní. Hlavní zpráva sdělovala, že v kurdském Erbílu vznikl kampus (Czech Academic City), kde již nyní běží studijní program ropné inženýrství a také běží nultý ročník, kde připravují studenty na studium v dalších programech (vše v angličtině). Plánované studijní programy jsou angličtina, lékařství, stomatologie, mezinárodní vztahy, rozvojová studia, možná i hudba.

Z jiných veřejně dostupných zdrojů se ale obrázek Českého akademického města trochu posouvá. Většinou se hovoří se o konsorciu univerzit vedených Palackého univerzitou (zahrnuje údajně Zlín, Karlovu univerzitu, případně Technickou univerzitu v Ostravě) a hovoří se i o dalších studijních programech. „management a byznys, finance, marketing a informatika". Česká rozvojová agentura v srpnu 2019 uvedla, že „projekt Českého akademického města v Erbílu (CZAC) nabízí v současné době vzdělání v oblasti stavebního, software a ropného inženýrství, ale i studium ekonomických oborů, farmacie a lékařství. Záměrem CZAC je zastřešovat zahraniční fakulty a kampusy českých vysokých škol a poskytovat zázemí pro spolupráci ve vědě a výzkumu, včetně zázemí pro další spolupráci českých firem.“ Kdo tedy bude všechny tyto programy zabezpečovat a kdo bude působit pod značkou Czech Academic City? Nestane se se Czech Academic City jen schránkou pro programy jiných škol, které nejsou v ČR akreditovány? To je ovšem trochu o něčem jiném, než uvádí Palackého univerzita, respektive Hospodářské noviny.
Rektor se pro HN vyjádřil, že dalších 5-10 let tam budou vyučovat výhradně vyučující z Palackého univerzity, aby se zajistila stejná kvalita vzdělávání. Ale jeden akademiky hojně navštěvovaný web nabízející volná místa v akademické sféře právě činí nábor do „Českého akademického městečka“ (vyhlášeno 17.12. a uzávěrka přihlášek 17. února 2020). Platy (tax free!) a další benefity ponechme stranou i předpokládanou výuku cca 20 hodin týdně. Podstatné je, že nástup je možný okamžitě (ASAP). Nevím, jak to odpovídá vyjádření rektora o pracovnících Palackého univerzity a hlídání kvality. A mimochodem, přihlášky e-mailem je možné posílat na adresu @czac.cz. Zkusila jsem webové stránky czac.cz. Nejsou přístupné, protože jsou v rekonstrukci (alespoň pro veřejnost).
HN upozorňují, že programy dosud nejsou akreditovány Národním akreditačním úřadem, proto zatím probíhají v režimu celoživotního vzdělávání a také se uskutečňuje „nultý ročník“, který má studenty na náročné studium připravit. Palackého univerzita očekává, že akreditaci dostane během několika měsíců. Ale již se neuvádí, co se stane, pokud dané programy akreditovány nebudou. Bude univerzita peníze vracet? Forma celoživotního vzdělávání je hodně problematická, s tím měla Akreditační komise své zkušenosti. Zákon totiž umožňuje uznat z celoživotního vzdělávání až 60 % kreditů následného vzdělání, laicky řečeno fakticky 2 ročníky z tříletého studia. Kurzy nemusejí být akreditovány, posluchači nemají statut studenta, těžko lze dohledat co, kdo a jak vystudoval. Do dokonalosti systém celoživotního vzdělání kdysi dovedla Fakulta právnická v Plzni. Tehdy desítky policistů, celníků či politiků prošly údajně celoživotním vzděláváním a pak již jim stačil jen pár měsíců „studia“ k získání bakalářského diplomu.
Podle HN Univerzita Palackého projekt podporuje ze svých peněž, z rozvojové pomoci a místního sponzora, což je developerská firma Galiawa, která univerzitu přímo oslovila. Podíváme-li se na stránky České rozvojové agentury nalezneme nalezneme podporu pro firmu Galiawa Consultancy Group s.r.o. pro rok 2019 (výši podpory jsem nenalezla). Z českého obchodního rejstříku lze vyčíst, že tato firma vznikla v únoru 2018 pod názvem Czechia consultancy team a byla pak přejmenována v listopadu 2018, pár dní po zveřejnění dotační výzvy. Firma je zajímavá z mnoha hledisek – jde o společnost s ručením omezeným se základním kapitálem 1000 Kč (!). Jednatelem a vlastníkem je Pavel Spirov. Stejná osoba se stejnou obchodní adresou v Praze (na stejné adrese jsou desítky firem) a stejnou výší kapitálu 1000 kč založila firmu Czech Academic City s.r.o. v říjnu 2019. Zda žádala, žádá či dostala nějakou podporu, lze těžko říci.

Česká rozvojová agentura věnovala pozornost Iráku i nadále. Na jaře 2019 vydala mimořádnou výzvu pro Irák, šlo o tzv. výzvu de minimis, což je zvláštní režim, ve kterém mohou žadatelé čerpat až 100% ze způsobilých výdajů projektu maximálně však 200 000 eur za 3 po sobě jdoucí roky. Zda někdo na tuto výzvu reagoval a zda mu byly poskytnuty finanční prostředky nelze z webových stránek dohledat, respektive je daná stránka nedostupná.

Osoba výše zmíněného Pavla Spirova je nesporně zajímavá. Profesně bohatý životopis (poslední údaje jsou ale k roku 2017, takže aktuální situace může být jiná), který lze dohledat na internetu, odkazuje na bakalářské studium na ČZU, poté magisterské a doktorské studium na Aalborg university v Dánsku. Uvádí, že je vedoucím katedry Petroleum Engineering Soran University - School of Engineering- Faculty of Engineering, Soran, Kurdistan (ale na stránkách univerzity není uveden), dále ve vztahu k ČR lze nalézt, že je poradcem KPS Metal a.s. a externí výzkumník Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Hejrovského (ve vyhledávači pracovníků se neobjevil). Zvláštní je, že ve zprávě České rozvojové agentury ze srpna 2019 je Pavel Spirov označován za rektora. Rektora čeho? Občas se najde i odkaz na to, že Czech Academic City je českou univerzitou (například u onoho náboru vyučujících). Nevím o tom, že by zde nějaká takováto škola měla státní souhlas. Na stránkách Ministerstva zahraničí lze nalézt zprávu z českého konzulátu v Erbílu z dubna 2019, kde Pavel Spirov je označován jako rektor kampusu Technické univerzity v Ostravě v Erbílu.

Na závěr jen pár poznámek k některým vyjádřením vedení školy pro daný článek. Pan rektor Miller spojuje tento projekt s podporou vzdělání v dané oblasti a připomíná, že i my jsme před 30 lety dostávali silnou podporu pro rozvoj našeho vysokoškolského vzdělávání od vyspělých zemí. Vzpomínám na tu dobu, kdy skutečně přijížděli zahraniční profesoři a naši studenti i učitelé mohli studovat a vzdělávat se na prestižních univerzitách. Nikdo v rámci této podpory ovšem neplatil 95 000 až 135 000 za akademický rok, což je uváděné školné pro studenty v Kurdistánu. Naopak naši studenti dostávali stipendia, která jim umožňovala studovat nejen bezplatně, ale i s určitou podporou.

Sehnat studenty v dané oblasti i s takovým školným asi nebude problém. Pan rektor má pravdu, když říká, že studenti budou preferovat školy akreditované v EU, byť budou platit více, než na vlastních soukromých školách. Ale již nedodal, že absolvování škol s akreditací v EU přináší možnost pracovat v EU bez nutnosti žádat o pracovní povolení. A to má svůj význam. Tato naše „pomoc“ usnadní odchod kurdských nejlepších mozků do Evropy.

Jestliže studenti závěr studia mají absolvovat v České republice, kdo zajistí, aby studenti, kteří do studia vložili nemalé finanční prostředky, skutečně dostali víza? Jde o oblast s velkým bezpečnostním rizikem. A jak bude univerzita řešit případy, když studenti vízum nedostanou? Uvědomme si, že zde nejde o projekt týkající se desítek či stovek studentů, můj odhad je, že se pohybujeme řádově v tisícovkách možná i desítkách tisíc studentů.

S diplomem, umožňující práci v Evropě, se budou studenti vracet domů, do země, která je nestabilní a předmětem regionálních i světových konfliktů? Úsměvně působí informace představitelů univerzity, že studenti budou skládat kauce, které zaručí, že se po studiu vrátí do své země. Jak toto bude právně zajištěno je pro mne záhadou; i v případě, že to nějak půjde, jak zabrání tomu, aby se vzápětí dotyční nevrátili zpět?

Za sebe chci říci, že za svou dlouholetou praxi jsem učila v mezinárodních kurzech studenty ze všech (obydlených) kontinentů a z nejrůznějšího kulturního a náboženského prostředí. Nemám předsudky ani nějaké obavy ze zahraničních studentů. Navíc podporu vzdělávání v krizových a méně rozvinutých oblastech považuji za smysluplnou. A Palackého univerzitu považuji za jednu ze špičkových univerzit v České republice.

Ale informace, které se objevily v Hospodářských novinách a informace dohledatelné na webu, vyvolávají mnoho otázek. Jde o čistě byznysový projekt, kde humanitární/rozvojový rozměr je velmi omezený. Projekt začal být realizován bez zajištěné akreditace (celoživotní vzdělávání) a tudíž studenti vstupující do tohoto projektu nemají žádné záruky dostudování. Nejasná je struktura a také vztahy mezi různými institucemi – veřejnými, soukromými, českými, zahraničními, místními - a klíčovými osobami realizujícími projekt. Nejasná je právní podoba Czech Academic City. Kdo ji vlastní, financuje a jakým způsobem se podílí na rozhodování a také hlídání kvality. . Bezpečnostní rizika, právě díky této netransparentnosti, jsou vysoká. Je pravdou, že byznys v oblasti vysokého školství se velmi dynamicky vyvíjí. Vždy má svoje rizika a dopady (finanční i prestižní). A toto se zdá být velmi divoký byznys.