Proč nezavírat průmysl pohledem sociologa
Cesta do pekla je vydlážděna dobrými úmysly. Volání po omezení průmyslu může být právě takovou cestou.
Ve veřejném prostoru, a zdaleka nejenom na sociálních sítích, sílí hlasy po tom, aby vláda v rámci proti pandemických opatření zavřela výrobní podniky. V českém průmyslu je zaměstnáno více než 1,3 milionu lidí - odkaz vede na web ČSÚ. Zaměstnání je jedním z hlavních zdrojů nákazy, takže toto volání vypadá jako logické. Osobně jsem ale přesvědčen, že je to špatně a že pokud by takový krok nastal, má potenciál výrazných negativ, které si propagátoři tohoto kroku nemusí uvědomovat.
Kromě pochopitelných důsledků ekonomických, ale také procesních (blíže k nim zde – odkaz vede na příspěvek na síti LinkedIn) je zde důvod sociotechnický. Tento důvod označujeme jako vysoký potenciál nezamýšlených důsledků takového opatření. Nezamýšlené důsledky jsou onou „cestou do pekel“, která přichází po implementaci opatření, jež jsou plánována jako pozitivní, ale nejsou domyšlena do důsledků.
V práci strávíme více než 1/3 svého bdělého času. Práce nám dává systém a našemu životu řád. Práce je kotvou našeho denního rytmu a pro většinu z nás středem rutiny. Na pracovní rutinu je možné navazovat různé další činnosti (k tomu se hned dostanu), ale pokud o ni přijdeme, může po relativně krátké době dojít k rozpadu našeho životního stereotypu. Náš život se bez práce velmi rychle stane „prázdným“, což má následky. Lidé začnou hledat způsob, jak ono místo ve svém životě kompenzovat. Lze velmi těžko předvídat, jak tato kompenzace bude vypadat, ale jedno je jisté: zatímco v práci jsou lidé podřízeni rutině, v případě uzavření nebudou.
Nyní totéž, ale méně vědecky a do důsledků: Lidé, kterým vezmete práci, rozhodně nebudou sedět doma. Není je tam ani jak udržet, pro srovnání, Policie České republiky má ve svém sboru asi 40 000 policistů. Ztratí systém, rutinu a řád. Mnoho se bude zcela nekontrolovatelně „bavit“, o dodržování omezení pohybu či zákazu konzumace alkoholu na veřejnosti si můžeme nechat jen zdát. Infekce, ke kterým nyní dochází na pracovišti, se stanou stejně, někde, kde ani nelze nastavit a vymáhat nějaký systém. Uzavření průmyslových podniků může vyvolat chaos.
Co s tím udělat? Z pohledu sociologa – poradce: ponechat průmysl otevřený a fungující. Zavést povinné a pravidelné testování zaměstnanců, povinné a plošné nošení respirátorů na všech pracovištích, kde je to technicky možné. Navázat na stávající rutinu maximum ochranných kroků typu používání dezinfekce. Maximalizovat „home office“ těch zaměstnanců, u kterých je možný vzdálený výkon práce. Umožnit firmám nakoupit a aplikovat očkování pro své zaměstnance. Nepřipustit chaos.
Hezký den.
Ve veřejném prostoru, a zdaleka nejenom na sociálních sítích, sílí hlasy po tom, aby vláda v rámci proti pandemických opatření zavřela výrobní podniky. V českém průmyslu je zaměstnáno více než 1,3 milionu lidí - odkaz vede na web ČSÚ. Zaměstnání je jedním z hlavních zdrojů nákazy, takže toto volání vypadá jako logické. Osobně jsem ale přesvědčen, že je to špatně a že pokud by takový krok nastal, má potenciál výrazných negativ, které si propagátoři tohoto kroku nemusí uvědomovat.
Kromě pochopitelných důsledků ekonomických, ale také procesních (blíže k nim zde – odkaz vede na příspěvek na síti LinkedIn) je zde důvod sociotechnický. Tento důvod označujeme jako vysoký potenciál nezamýšlených důsledků takového opatření. Nezamýšlené důsledky jsou onou „cestou do pekel“, která přichází po implementaci opatření, jež jsou plánována jako pozitivní, ale nejsou domyšlena do důsledků.
V práci strávíme více než 1/3 svého bdělého času. Práce nám dává systém a našemu životu řád. Práce je kotvou našeho denního rytmu a pro většinu z nás středem rutiny. Na pracovní rutinu je možné navazovat různé další činnosti (k tomu se hned dostanu), ale pokud o ni přijdeme, může po relativně krátké době dojít k rozpadu našeho životního stereotypu. Náš život se bez práce velmi rychle stane „prázdným“, což má následky. Lidé začnou hledat způsob, jak ono místo ve svém životě kompenzovat. Lze velmi těžko předvídat, jak tato kompenzace bude vypadat, ale jedno je jisté: zatímco v práci jsou lidé podřízeni rutině, v případě uzavření nebudou.
Nyní totéž, ale méně vědecky a do důsledků: Lidé, kterým vezmete práci, rozhodně nebudou sedět doma. Není je tam ani jak udržet, pro srovnání, Policie České republiky má ve svém sboru asi 40 000 policistů. Ztratí systém, rutinu a řád. Mnoho se bude zcela nekontrolovatelně „bavit“, o dodržování omezení pohybu či zákazu konzumace alkoholu na veřejnosti si můžeme nechat jen zdát. Infekce, ke kterým nyní dochází na pracovišti, se stanou stejně, někde, kde ani nelze nastavit a vymáhat nějaký systém. Uzavření průmyslových podniků může vyvolat chaos.
Co s tím udělat? Z pohledu sociologa – poradce: ponechat průmysl otevřený a fungující. Zavést povinné a pravidelné testování zaměstnanců, povinné a plošné nošení respirátorů na všech pracovištích, kde je to technicky možné. Navázat na stávající rutinu maximum ochranných kroků typu používání dezinfekce. Maximalizovat „home office“ těch zaměstnanců, u kterých je možný vzdálený výkon práce. Umožnit firmám nakoupit a aplikovat očkování pro své zaměstnance. Nepřipustit chaos.
Hezký den.