Jak prosadit lockdown u veřejnosti
Pandemická situace je neutěšená, nemocnice plné a ve veřejném prostoru se objevují apely na „uzavření“ Česka ve stylu Izraele. Jak prosadit něco takového a nezpůsobit masivní odpor občanů?
Situace není dobrá. Vláda z velké části prohospodařila ochotu lidí ji respektovat, důvěra ve stát je nízká. Mnoho hlasů na sociálních sítích, ale nejen tam, dnes volá po „lockdownu“, tedy spíše po uzavření průmyslu a po tom, čemu se v západní nomenklatuře říká „SAHO – Stay At Home Order“; tj. přikázané izolaci pro všechny s výjimkou nejnutnějších pracovníků. Nevím, na kolik by takové opatření bylo přínosné z epidemiologického úhlu pohledu, ale v současnosti vidím značné riziko v jeho prosazení. Reálně hrozí, že pokud by je vláda „prostě vyhlásila“, lidé neuposlechnou. Snaha o vynucení represivnímu prostředky pak může mít za následek pravý opak; ještě větší míru neuposlechnutí.
Pokud ono „zůstaňte doma“ – budu se držet ne úplně správného, ale používaného označení „lockdown“ - skutečně je řešení, doporučoval bych pro jeho úspěšnou realizaci následující postup.
1) Vláda jako autorita by měla stanovit jasnou a nepřekročitelnou délku uzávěry. To je velmi důležité. Pokud to neudělá, a dejme tomu po třech týdnech prohlásí, že to „chce ještě dva týdny“, lidé už nemusí vydržet. Rychlých změn, improvizací, ale také lavírování bylo hodně a to vše výrazně snižuje ochotu veřejnosti poslouchat.
2) Vláda by měla stanovit jasný plán následného uvolňování omezení navázaný na jasné cíle. Chápu, že situace je dynamická a rychle se mění, ale stav, kdy se něco naznačuje a slibuje jen proto, aby se to vzápětí neplnilo, vede k velmi rychlému otupení veřejnosti; opět s důsledky nerespektu na konci.
3) Vláda by měla jasně definovat kompenzace pro všechny občany a firmy v co nejjednodušší podobě bez výjimek a bez podmínek. Zde platí jednoduchá zásada manažerského poradenství: co je delší než 1 strana A4 standardního textu, je příliš dlouhé.
4) Vláda by měla stanovit jednu jasnou autoritu. Člověka, který bude mluvčím „lockdownu“, nebude to politik, ale bude schopen jasné a jednoduché komunikace a bude vybaven patřičnými pravomocemi.
5) Vláda by měla nastavit pozitivní komunikaci: čeho chceme dosáhnout, jak k tomu směřujeme. Informace „jak moc je to špatně“ je v současnosti neúčinná, veřejná sféra je jí přesycena. Ve stejném duchu by měla působit i média.
Problémem současné doby není pouze epidemiologická situace, ale také hluboká krize autority. Jsem přesvědčen, že jedno nevyřešíme bez druhého. Vládu nevyměníme, a i kdyby, každá další krizi autority zdědí. Proto je nutné, aby se chování stávající autority změnilo tak, aby bylo
• Jednoduché a transparentní
• Cílesměrné (směřující k jasnému cíli jasnými prostředky)
• Pozitivní
Pak je dobrá pravděpodobnost, že veřejnost autoritu poslechne. Lidé nejsou hloupí.
Hezký den.
Situace není dobrá. Vláda z velké části prohospodařila ochotu lidí ji respektovat, důvěra ve stát je nízká. Mnoho hlasů na sociálních sítích, ale nejen tam, dnes volá po „lockdownu“, tedy spíše po uzavření průmyslu a po tom, čemu se v západní nomenklatuře říká „SAHO – Stay At Home Order“; tj. přikázané izolaci pro všechny s výjimkou nejnutnějších pracovníků. Nevím, na kolik by takové opatření bylo přínosné z epidemiologického úhlu pohledu, ale v současnosti vidím značné riziko v jeho prosazení. Reálně hrozí, že pokud by je vláda „prostě vyhlásila“, lidé neuposlechnou. Snaha o vynucení represivnímu prostředky pak může mít za následek pravý opak; ještě větší míru neuposlechnutí.
Pokud ono „zůstaňte doma“ – budu se držet ne úplně správného, ale používaného označení „lockdown“ - skutečně je řešení, doporučoval bych pro jeho úspěšnou realizaci následující postup.
1) Vláda jako autorita by měla stanovit jasnou a nepřekročitelnou délku uzávěry. To je velmi důležité. Pokud to neudělá, a dejme tomu po třech týdnech prohlásí, že to „chce ještě dva týdny“, lidé už nemusí vydržet. Rychlých změn, improvizací, ale také lavírování bylo hodně a to vše výrazně snižuje ochotu veřejnosti poslouchat.
2) Vláda by měla stanovit jasný plán následného uvolňování omezení navázaný na jasné cíle. Chápu, že situace je dynamická a rychle se mění, ale stav, kdy se něco naznačuje a slibuje jen proto, aby se to vzápětí neplnilo, vede k velmi rychlému otupení veřejnosti; opět s důsledky nerespektu na konci.
3) Vláda by měla jasně definovat kompenzace pro všechny občany a firmy v co nejjednodušší podobě bez výjimek a bez podmínek. Zde platí jednoduchá zásada manažerského poradenství: co je delší než 1 strana A4 standardního textu, je příliš dlouhé.
4) Vláda by měla stanovit jednu jasnou autoritu. Člověka, který bude mluvčím „lockdownu“, nebude to politik, ale bude schopen jasné a jednoduché komunikace a bude vybaven patřičnými pravomocemi.
5) Vláda by měla nastavit pozitivní komunikaci: čeho chceme dosáhnout, jak k tomu směřujeme. Informace „jak moc je to špatně“ je v současnosti neúčinná, veřejná sféra je jí přesycena. Ve stejném duchu by měla působit i média.
Problémem současné doby není pouze epidemiologická situace, ale také hluboká krize autority. Jsem přesvědčen, že jedno nevyřešíme bez druhého. Vládu nevyměníme, a i kdyby, každá další krizi autority zdědí. Proto je nutné, aby se chování stávající autority změnilo tak, aby bylo
• Jednoduché a transparentní
• Cílesměrné (směřující k jasnému cíli jasnými prostředky)
• Pozitivní
Pak je dobrá pravděpodobnost, že veřejnost autoritu poslechne. Lidé nejsou hloupí.
Hezký den.