Politici jsou znepokojeni tím, že počty nakažených přes přísná opatření neklesají tak, jak by měla. Nabízím možné vysvětlení, proč tomu tak je. Líbit se asi nebude.

Protiepidemická opatření, která jsou v současnosti v České republice zavedena, jsou poměrně přísná. Mimo provoz je většina obchodů, prakticky všechny služby, volný pohyb a sdružování lidí je velmi výrazně omezeno. Přesto počty nakažených neklesají tak, jak by si politici přáli a jak veřejnost jednoznačně očekává. Proč tomu tak je? Rád bych nabídl možné vysvětlení pohledem sociologa – poradce.

Restriktivní opatření mající za cíl snížit horizontální mobilitu populace a lidově řečeno setkávání (při kterém dochází k přenosu viru) mají určitou předpokládanou účinnost. Tato účinnost byla o něco snížena výskytem více nakažlivých forem koronaviru. Nicméně je zde ještě jedna věc, která má na ni výrazný negativní vliv; pokles, neboli deteriorizace v čase.

Opatření typu uzavření služeb nebo provozoven účinkují tak dlouho, dokud je lidé respektují. Nedostatečný respekt, čili delikvence proti opatřením, je měřitelná, pokud se projevuje jako něco, co lze identifikovat a adekvátně postihnout. Policie může vypátrat a pokutovat nelegálně otevřenou restauraci nebo provozovnu, postihnout protest.

Pokud jsou ale služby uzavřeny dlouho, vzniká na základě neuspokojené potřeby lidí tak zvaná paralelní struktura. Jde o to, že ty potřeby, které lidé pociťují, protože jsou z protiepidemických důvodů uzavřeny, se uspokojují jinak. Protože však v případě delikvence, tj. otevřeného odporu, hrozí jejich poskytovatelům a nakonec i spotřebitelům postih, děje se tak méně viditelnými a velmi obtížně postihnutelnými cestami.
Uvedu několik příkladů: kadeřnické salony jsou uzavřeny, ale kadeřnice chodí na návštěvu ke svým bývalým klientům…pijí tam kávu. Hospody a kluby jsou uzavřeny, ale zato se konají masivní domácí párty. Obchody jsou uzavřeny, ale našly alternativní cestu formou „výdejen e-shopů“. Kultura, teď nemyslím tu velkou, která pokuřuje před Rudolfinem, ale lidovou v podobě tisíců malých kapel a divadel všech žánrů vesele hraje v soukromí, po garážích, ve sklepech. Takto bych mohl pokračovat…

Paralelní struktura, na rozdíl od oficiální, která stojí, uspokojuje potřeby veřejnosti neregulovaným způsobem. Nad dodržováním hygienických opatření a bezpečných odstupů zde přinejmenším visí otazník, nehledě na všechnu další škodu, kterou tak stát i právo trpí. I když je všude, není „vidět“ z pohledu státu a jeho represivních složek, funguje zřejmě na principu ústních dohod a ve stínu. Že existuje a v jak velkém měřítku ale můžeme odvodit. Jak?

Snadno. Paralelní struktura, stejně jako ta oficiální, znamená setkávání lidí. Když odečteme efekt chybějících hygienických opatření, vidíme důsledky na nárůstu počtu infekcí, který nelze vysvětlit jen rychleji se šířící variantou viru. Efekt velmi striktních omezení je touto strukturou snižován, možná prakticky anulován. Přitom stát nic nevidí.

Co se s tím dá dělat? Těžko říct, problém je složitý. Jednoduchá a obecná rada je: pokud se situace rychle nezmění, přehodnotit přístup k řešení problému tak, aby maximálně akcentoval ne restrikce, ale prudérně bezpečné chování.
Hezký den.

P.S. Je poctivé dodat, že tento příspěvek vznikl jako rozepsání Facebookového statusu na stejné téma. Byl jsem požádán o přesnější vysvětlení jeho obsahu a tímto článkem tak činím.