Co stojí za bojem rouškařů a antirouškařů, lockdownistů s promořovači a mnoha dalších? Proč se i vědci hádají a co se stane, když jsme svědky jejich konfliktů? Jak vzniká a vypadá konflikt stanovisek a jak k němu přispívají novináři? Poslyšte o válkách lokajů.

Pandemie je v mnoha ohledech přehlídkou selhání a chyb. Dopustily se jich vlády, dopustila se jich média, dopustili se jich vědci, významné osoby.

Jedním z největších problémů a nejtragičtějších chyb v dosavadním řízení epidemie nejen u nás je podle mého názoru to, že ve veřejnosti vznikají konflikty zdánlivě extrémně protichůdných názorů, které mají stejný cíl, ale zcela se liší způsobem jeho dosažení.

Účastníci těchto konfliktů označují své odpůrce, a nakonec i sami sebe, nálepkami. Rouškaři versus antirouškaři. Promořovači a lockdownisté, chřipečkáři versus ebolisti. Vedou spolu extrémní konflikty a tyto konflikty zrcadlí i v médiích. Přitom jsou hloupé, vysilující a zbytečné. Proč k nim však dochází, kde je původ tohoto zla? Rád bych dnes nabídl vysvětlení sociologa.

Pro většinu z nás je pochopitelné to, že druhý člověk má na problém jiný názor než my; i když se nám nelíbí či s ním nesouhlasíme, samotný fakt, že existuje, je pro nás přijatelný. V krizi – a epidemie je vážná krize – jsme dobrovolně ochotni se svých názorů vzdát a spoléháme na experty. Očekáváme, že odborníci a vědci nás krizí provedou, protože jsou více kvalifikováni k jejímu vyřešení než my sami. Očekáváme také to, že i když mohou mít různé pohledy i názory, v zásadě dojdou ke společnému závěru, protože očekáváme to, že existuje jedno, objektivní řešení.

Odborníci nejsou zajedno

Odborníci ale nejsou zajedno. V humanitních vědách, které jsou tzv. multiparadigmatické, je zcela běžné to, že různí vědci vidí problém i jeho řešení zcela rozdílně. V pozitivistických vědách založených na hypotézách a důkazech sice existuje převažující diskurs v rámci paradigmatu, ale i v něm jsou různé názory, různá východiska (pokud vás zajímá, jak se v čase mění vědecké názory, velmi doporučuji tuto knihu Thomase Kuhna). Dnes tolik oslavovaná „evidence based science“ rozhodně není zárukou jednotného řešení, protože otázky jsou položeny různým způsobem, hypotézy testovány různými nástroji a přes veškerou snahu o objektivní výsledky data nakonec interpretuje vždy člověk. Důsledkem toho je, že různí vědci nabízí různá řešení. A nejen to. Je smutným faktem, že v humanistických i přírodních vědách existují vzájemně soupeřící názorové proudy, „školy“, skupiny vědců, které spolu vedou osobní konflikty, případně si konkurují při získávání financí.

Pro veřejnost je tento stav nepochopitelný a velice nepříjemný. Jak to máme zvládnout, když se ani odborníci nedokáží dohodnout? Výstupy vědy a komentáře vědců jsou přednášeny médii, konflikt vypadá atraktivně, ale vede k větší nejistotě. Naprostá většina společnosti neumí říct, který z odborníků má „pravdu“ a zda vůbec některý. Přirozenou reakcí lidí tak je, že se mají tendenci přidávat „na stranu“ toho experta, který zastává názor, který je jim samotným blízký na základě osobních preferencí, zkušeností či nálady. Ostatní názory se pak pro ně stávají ne alternativními, ale „nepřátelskými“ a jejich nositelé nepřáteli. Vědecký spor se tak přenáší do veřejnosti, kde je ale veden podstatně méně vybíravými prostředky a hlavně nesmiřitelně. Také média jsou tvořena „jen“ lidmi, a tak ve stavu eskalujícího konfliktu mají tendenci se rovněž přidávat na stranu; podporovat „své“ kandidáty a naopak marginalizovat, či dokonce stigmatizovat nositele alternativních názorů.

Vede se válka lokajů

Vzniká něco, čemu se říká válka lokajů, protože se podobá situaci, ke které došlo v 19. století v Anglii, kdy se služebnictvo dvou šlechticů pustilo do krvavého konfliktu, protože se domnívali, že jejich pánové společně svedli souboj. Lordi však pouze nacvičovali salónní hru a souboj byl fingovaný, což jejich nešťastní zaměstnanci netušili. Přesně tak vede veřejnost konflikt ve jménu „svých“ vědců a proti zastáncům těch konkurenčních. A protože pro vedení konfliktu je nezbytné umět se od nepřítele odlišit (o tom, jak dopadne, když se odlišit neumíte je tato skvělá píseň), vymýšlí pro sebe i své odpůrce jména. Rouškaři proti antirouškařům, extrémní lockdownisté, promořovači…a mnoho dalších.

Pokud se rozsah a závažnost konfliktů veřejnosti někdy dostane k vědcům, kteří vlastně stojí na jejich počátku, jsou tito oprávněně zděšeni. Těžko však mohou na tom, že konflikty probíhají něco změnit a upřímně, těžko to mohou i média, protože je tvoří také jenom lidé. Jediné, co lze poradit vědcům, tak je za všech okolností směřovat k vyřešení problému a otevřeně přiznávat existenci jiných názorů a veřejnosti pak snažit se nad konflikty povznést a uvědomit si, že ani ten nejlepší vědec nemá absolutní pravdu.
Hezký den.