Platón řekl, že měřítkem muže je, jak nakládá s mocí. Týká se to politiků, manažerů i ministra vnitra.

Ukazovat na politicích manažerské chyby je na jedné straně lákavé, na druhé zrádné. Lákavé proto, že jsou nekonečná studnice toho, co by se nemělo dělat, zrádné proto, že řada přirovnání kulhá.

Jedno takové předvedl, nevědomky, zato ale velmi přiléhavě, staronový předseda ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček. Poté, co byl opětovně zvolen do funkce lídra své strany, odvolal svého soka Tomáše Petříčka a chtěl provést další personální změny. Jejich aktéři, zejména ministr Zaorálek, se vůči nim však vzpříčili.

Hamáček se tak dostal do situace, které říkáme prokluz autority. Je to stav, kdy člověk, který je nominován do pozice, v níž má nést autoritu, stojí v situaci, kdy jeho kolegové, svým způsobem podřízení, nespolupracují a on tak svou autoritu není schopen potvrdit. Silné gesto na začátku – odvolání, a tedy symbolická likvidace soka – které může udělat sám, je následováno dalším (změna v resortech), které naráží na odpor. Proti autoritě se tak staví lidé, kteří ji sami instalovali do funkce a tím jí dávají najevo, že není neomezená.

Minstr Hamáček se zhroutil, což je pochopitelné, a přejme mu, aby byl v pořádku. Z manažerského pohledu se stal aktérem a obětí jevu, ke kterému často dochází ve velkých korporacích. Manažer je jmenován do zodpovědné funkce a následně mu je dáno jasně najevo, že jeho moc není neomezená a že se může stát, že proti němu půjdou nejbližší spolupracovníci. Jak zareaguje, může rozhodnout o jeho dalším osudu na roky dopředu.

Pokud bouchne pěstí do stolu a odpor tak zlomí – vyhrál. Jeho další vláda však bude až do konce postavena na strachu a hladoví psi budou, obrazně řečeno, čekat na první zakopnutí. Pokud odpor nezlomí a stáhne se, bude už navždy slabým lídrem. Nejspíše přežije nejbližší krizi, ale nebude respektován a nebude mít přirozenou autoritu, kterou však potřebuje. Pokud ustoupí a začne vyjednávat, ukáže, že je schopen dosahovat kompromisu. Stejně tak ale jeho další vláda bude stát na kompromisech a schopnost prosadit vůli bude podmíněna schopností ustupovat okolí. Právě to je v oněch korporacích mimochodem žádaný cíl.

Poučení je jednoduché a týká se jak manažerů, tak i Hamáčka. Jsme-li vybráni do funkce a víme, že máme okolo sebe silné osobnosti a potenciální soupeře, měli bychom v prvé řadě udělat velkorysé či gentlemanské gesto. Riziko, že nastane výše popsaný prokluz autority, tím podstatně snížíme, a navíc budeme budovat pozitivní image.

Platón říká, že měřítkem muže je, jak nakládá s mocí. Prokluz autority je zakopnutí v držení moci, cesta z něj pak měřítkem schopnosti lídra se po něm narovnat. Jak se to panu Hamáčkovi povedlo ukáže nejbližší doba.
Hezký den.

P.S. Po zveřejnění tohoto článku jsme se z Twitteru pana ministra dozvěděli, že chce pořádat summit USA-Rusko, nakupovat vakcínu v Dánsku a že poletí do Moskvy pro Sputnik. Chápu to tak, že ve stavu rozpadu dovnitř obrací pozornost sebe i veřejnosti ven. Z manažerského hlediska ho za to musím pochválit, zvláště když některý z jeho nápadů uspěje, výrazně si tím pomůže. Pokud však ne...