Zatímco politici řeší problémy téměř jako z filmu o Jamesi Bondovi, pro některé ředitele a manažery čelí Česká republika potížím zcela jiným, ovšem s důsledky potenciálně nedozírnými.

Pokles výkonnosti, iniciativy, ochoty vycházet vstříc, ale také inovovat a zlepšovat se. Toto jsou věci, které nedávno jeden ředitel poměrně velké firmy pojmenoval v součtu „Covidová lenost“.

Co tím chtěl říct? Že jedním z efektů pandemie je také to, že si lidé na mnoha místech zvykli na to, že pandemie znamená omezení, a že ta omezení se projevují také v práci. Řada zaměstnanců byla doma s dětmi, řada se střídala. Všichni byli vystaveni velkému stresu, který trval dlouho. I když průmyslové podniky ve většině nepřišly o zakázky a o práci, projevily se nepravidelnosti v provozu a tyto nepravidelnosti měly vliv na fungování zaměstnanců.

Žádný z výše uvedených faktorů sám o sobě není zabijákem výkonnosti, v souhře se ale takto projevují. Pandemie změnila naše životy a také způsob práce a fungování v ní. Otázkou přitom zůstává, co přijde po ní.

Pokud budeme optimisty a budeme tedy věřit tomu, že nás nečeká ekonomická krize, ale uklidnění zdravotní situace a bude následovat růst, pak je zřejmé, že pro zaplacení nákladů budeme muset pracovat – a velmi. Bude potřeba generovat výkon, ale také inovovat a posilovat konkurenceschopnost. Tím nemyslím prázdná slova o inovacích, ale skutečnou snahu o uplatnění v globálním konkurenčním prostředí. Nic z toho se ale neobejde bez aktivních a motivovaných lidí. Je tedy zřejmé, že pokud je „Covidová lenost“ rozšířený jev, může naši obnovu z Covidu výrazně zkomplikovat.

Co se s tím dá dělat? Zcela upřímně řečeno je každá rada drahá. Firmy budou šetřit, to se nepochybně promítne do platů a do benefitů. Stát se snaží o aktivní sociální politiku, nicméně jeho finanční možnosti jsou již nyní na pokraji a ať už po volbách nastoupí jakákoli vláda, čeká ji šetření a dost možná i zvyšování daní. Kombinace omezeného výkonu, oné „lenosti“ a potřeby šetřit se může snadno stát podstatnou brzdou nápravy. A jestliže růst nepřijde, a Českou republiku čeká ekonomický pokles, může to být ještě horší.

Proč toto píši? Protože jsem přesvědčen, že spíše než žabomyším sporům a hrám na agenty bychom se měli věnovat problémům, které doopravdy dopadají na naše bedra a stav lidí po více než roce omezení a uzávěr takovým problémem jednoznačně je.
Hezký den.