Sezonní studentské brigády jsou lakmusovým papírkem zaměstnanosti, který umí s předstihem a citlivě ukázat, co se děje hluboko pod povrchem personální politiky firem. A děje se toho dost.

Možná jste počátkem léta zaregistrovali sérii televizních reportáží (asi na všech významnějších kanálech), které spojovalo téma studentských brigád a konstatování, že zaměstnavatelé si stěžují na dvě věci. Za prvé, že pracovníci, tedy studenti, nejsou vůbec k mání. A za druhé, že když už ano, žádající nejméně 250 Kč na hodinu, a zaměstnavatelé, ač neradi, tomu musí přizpůsobit.

Akorát, že vůbec.

Trh letních studentských brigád je velice specifický. V nějaké podobě je využívá řada firem napříč sektory od zemědělství a prvovýrobu, přes zpracovatelský průmysl a obchod až po služby. Specifikem je, že i když brigády fungují po celý rok, v letních měsících, tedy „o prázdninách“ je podstatně vyšší nabídka pracovní síly a v některých oborech (třeba v tom zemědělství) také vyšší poptávka daná sezonními pracemi a v jiných (obchod, výroba) zase tím, že zaměstnanci čerpají dovolenou.
V uplynulých letech, s jistou anomálií za Covidu, bylo čím dál tím obtížnější studenty na brigády sehnat. Zaměstnavatelé navyšovali mzdy, ale také, v poslední době stále častěji, hledali alternativní cesty, například dovoz zaměstnanců ze zemí EU s nižší cenou pracovní síly (Bulharsko, Rumunsko), i mimo ni. Všechna tato „alternativní řešení“ měla své klady, ale také podstatné zápory, především v administrativní i technické náročnosti, ale třeba také v kvalitě práce.

To, co v oblasti náboru na studentské brigády vidíme letos, je ale značná kvalitativní změna. Místo opakujícího se „potřebujeme lidi a oni nechodí“ se totiž objevuje úplně nový fenomén. Zájemci o brigády se opět začínají sami hlásit.

To, že se hlásí neznamená, že také najdou uplatnění. Část zájemců odchází, když vidí náročnost především manuální práce (další z aspektů oněch reportáží byl, že studenti by rádi administrativní brigády, tj. práci „v kanceláři“ nebo ještě lépe „na homeoffice“, ale těch je skutečně jen zlomek). Část není uspokojena proto, že jejich představy o platu se zcela rozcházejí s možnostmi zaměstnavatelů. Ti brigádníky poptávají nejen proto, že jsou sezonně dostupní, ale také často hlavně proto, že jsou dostupní i cenou. Zde však platí, že několikrát neuspokojený člověk nakonec vezme za vděk o řád méně placenou brigádou, než o jaké slyšel v médiích jen proto, aby alespoň nějakou měl. Paradoxně brigád samotných je méně.

Co za tím stojí? Zatímco náš mediální obraz je takový, že všude a vždy nejsou lidé a že všichni jeli na dovolenou, my vidíme, že dovolené se zkrátily a že část výrobců a firem zpracovatelského průmyslu kapacity spíše omezuje. Část je ve stavu letní odstávky a se zaměstnanci na tzv. „60 %“, tedy překážce na straně zaměstnavatele. Agenturní, brigádní a vůbec externí zaměstnanci jsou přitom vždy první obětí těchto úspor. Ti, kteří je přesto potřebují a jsou závislí na vstupních a výstupních bodech řetězce, pak musí optimalizovat náklady, tedy nemohou nabídnout ony vysněné hodinové částky. No a konečně protože maloobchod a služby pozorují již déle než rok propad tržeb, omezuje se i zde.
Trh studentských brigád je, jak jsem napsal v úvodu, svým způsobem lakmusový papírek trhu práce. A nyní ukazuje uvolňování kapacit, někde více, jinde méně. Jistě, studenti z toho radost mít nemohou a nebudou a ti, kterým stále chybí, samozřejmě také ne. Zdá se však, že jde o věc, která je hodna zřetele, ne kvůli studentům a jejich brigádám, ale především kvůli těm, kteří je nyní nezaměstnali.
Z chmelové brigády na Lounsku vám přeji hodně zdaru.
Firemní sociolog