Zvykněte si na krize
Máte pocit, že jedna krize stíhá druhou? Je to, bohužel, tak a je to dynamika současného světa. To nejlepší, co můžete udělat je si jednoduše zvyknout.
Pandemie koronaviru, Ruský útok na Ukrajinu, Extrémní ceny energií, extrémní inflace, válka na Blízkém východě. Máte pocit, že na vás, na nás, na lidstvo v posledních letech doslova „prší“ neštěstí? Ano, děje se mnoho věcí, které ve větší či menší míře zasahují do našich životů a dělají je nepohodlnými. Ve skutečnosti díky našim omezeným kognitivním schopnostem zvládáme vnímat pouze menšinu z nich, ale to bohatě stačí, abychom jimi byli zahlceni. Abychom měli pocit, že jsme přetíženi krizemi, a abychom díky jedné ze schopností našeho mozku, které se říká Atribuce měli dojem, že všechna ta „hrůza, co se děje“ není náhoda, ale nějaký vyšší systém anebo rovnou plán.
Co s tím?
Především, není v silách nikoho z nás reálně ovlivnit kteroukoli z globálních událostí. Snahy o „aktivismus“ jako třeba to, že si na podporu toho či onoho změníte svou profilovou fotografii na sociální síti nebo dáte lajk pomohou v malé míře psychicky, ale jejich dopad do reality je nulový, a to i v celkovém součtu. Víra postavená na domněnce že, „krizí už bylo dost“ a teď nastane období klidu je postavena na vnitřním hodnocení vnějších a nezávislých okolností a svou naivitou by se dala připodobnit k přesvědčení, že „nakrmený“ výherní automat začne své hráče vyplácet. Co tedy dělat?
Odpověď je úplně jednoduchá. To, co nám jako živočišnému druhu umožnilo přežít a stát se dominantním prvkem na naší planetě. Adaptace a odolnost.
Adaptace znamená, že neustále se měnící, dynamický a krizemi naplněný svět bez jistot přijmeme jako fakt, který není možné efektivně změnit, ale kterému se můžeme přizpůsobit. Mentálně to znamená neočekávat po každé další změně klid, ale novou změnu. Ruku v ruce s tím na ni musíme být psychicky připraveni; velmi dobře pomáhá budovat to, čemu se někdy říká resilience, tedy osobní odolnost, která nás vede k překonávání překážek. Po fyzické stránce to znamená snažit se být zdráv a co nejvíce aktivní co nejdéle to jde.
Svět nezměníme. Žijeme v období na sebe navazujících krizí. Ale můžeme se jim přizpůsobit. Být odolnými. Z toho plyne odpověď na otázku, kterou jsem položil na začátku. Trápí vás krize?
Zvykněte si.
Vidíte to jinak? Napište mi na X
Pandemie koronaviru, Ruský útok na Ukrajinu, Extrémní ceny energií, extrémní inflace, válka na Blízkém východě. Máte pocit, že na vás, na nás, na lidstvo v posledních letech doslova „prší“ neštěstí? Ano, děje se mnoho věcí, které ve větší či menší míře zasahují do našich životů a dělají je nepohodlnými. Ve skutečnosti díky našim omezeným kognitivním schopnostem zvládáme vnímat pouze menšinu z nich, ale to bohatě stačí, abychom jimi byli zahlceni. Abychom měli pocit, že jsme přetíženi krizemi, a abychom díky jedné ze schopností našeho mozku, které se říká Atribuce měli dojem, že všechna ta „hrůza, co se děje“ není náhoda, ale nějaký vyšší systém anebo rovnou plán.
Co s tím?
Především, není v silách nikoho z nás reálně ovlivnit kteroukoli z globálních událostí. Snahy o „aktivismus“ jako třeba to, že si na podporu toho či onoho změníte svou profilovou fotografii na sociální síti nebo dáte lajk pomohou v malé míře psychicky, ale jejich dopad do reality je nulový, a to i v celkovém součtu. Víra postavená na domněnce že, „krizí už bylo dost“ a teď nastane období klidu je postavena na vnitřním hodnocení vnějších a nezávislých okolností a svou naivitou by se dala připodobnit k přesvědčení, že „nakrmený“ výherní automat začne své hráče vyplácet. Co tedy dělat?
Odpověď je úplně jednoduchá. To, co nám jako živočišnému druhu umožnilo přežít a stát se dominantním prvkem na naší planetě. Adaptace a odolnost.
Adaptace znamená, že neustále se měnící, dynamický a krizemi naplněný svět bez jistot přijmeme jako fakt, který není možné efektivně změnit, ale kterému se můžeme přizpůsobit. Mentálně to znamená neočekávat po každé další změně klid, ale novou změnu. Ruku v ruce s tím na ni musíme být psychicky připraveni; velmi dobře pomáhá budovat to, čemu se někdy říká resilience, tedy osobní odolnost, která nás vede k překonávání překážek. Po fyzické stránce to znamená snažit se být zdráv a co nejvíce aktivní co nejdéle to jde.
Svět nezměníme. Žijeme v období na sebe navazujících krizí. Ale můžeme se jim přizpůsobit. Být odolnými. Z toho plyne odpověď na otázku, kterou jsem položil na začátku. Trápí vás krize?
Zvykněte si.
Vidíte to jinak? Napište mi na X