Kdyby premiér tohoto státu začal vařit v kuchařské show, nepochybně by mu všichni kuchaři začali mluvit do kastrolu. Když se stát snaží komunikovat, mluví mu do písmen.

„Zůstaňte v klidu a pokračujte v práci“ – víceméně takto by se dalo přeložit heslo, které vytvořilo britské ministerstvo informací v roce 1939. Jeho mnoho různých variant dnes najdeme v reklamně, na tričkách, v podobě bezpočetných internetových memů.



Válka byla na spadnutí. Lidé byli vyděšení. Plakát nesliboval vítězství, těžko mohl. Ve své době nezpůsobil větší ohlas, ale fungoval. Teprve o šedesát let později byl opět vytažen na světlo a stal se pro svou genialitu zdrojem bezpočet internetových memů. Protože je geniální.

Ať se to politikům i publicistům pro které je komunikace oborem práce, a tak mnozí myslí, že ji rozumí, ač opak je pravdou líbí nebo ne, žijeme ve světě, který je svým způsobem také vystaven válce. Na rozdíl od Britů v roce 1939 nám snad nehrozí bombardování měst, ale naše smysly jsou bombardovány již roky. Propagandou, jejímž cílem je přesvědčit nás o tom, že nic není pravda, že všichni naši zástupci jsou nekompetentní, že státní orgány a úřady své občany nechrání, že naši spojenci jsou vlastně naši nepřátelé, kteří nás pouze zneužívají. Někdy má tato propaganda charakter vulgárních útoků na představitele státu, ale i opoziční politiky, jindy zlehčuje a znevažuje extrémní růst životní úrovně i bohatství v posledních třiceti letech, někdy má charakter z pohledu z vnějšku zcela komických věcí, jako je víra v toxické stopy za letadly anebo v tom, že z vás vakcíny proti nebezpečnému viru udělají zombie.

Proti tomuto nenápadnému bombardování se musíme bránit. A protože nikdo nemá sílu ani zbraně vyvracet všechny tyto lži postupně, je potřeba začít tam, kde začali před osmdesáti lety Britové. Ujistit lidi, že všechno je v pořádku a že i když to na internetu vypadá, že nastává konec světa, základní funkce a služby společnosti fungují.

Česká republika není monarchie, a tak tudorovská koruna by na její komunikaci působila přinejmenším nepatřičně. Lží a dezinformací je příliš, vyvracet je po jedné by bylo příliš nákladné a technicky nepraktické, ale říkat konkrétní, pozitivní, a přitom stoprocentně pravdivé věci je stejně účinné jako na úsvitu 2. světové války. A je to správně.



Kdyby se premiér této země v rámci svého PR rozhodl rozjet kuchařskou show, všichni kuchaři by začali komentovat jeho výtvory a patrně by došli k soudu, že se to nedá jíst. Když se stát rozhodl začít strategicky komunikovat, a to s logikou, kterou jsem popsal výše a která je v principu správná, nachází se množství kritiků, kteří tvrdí, že to není dost echt. Tak jak by kuchařům vadilo moc nebo málo soli, masa nebo zeleniny, vadí často jen velmi málo kompetentním odborníkům moc či málo písmen, témat, peněz do této komunikace vložených. Je to v pořádku a přirozené, ale tak, jako u vařícího premiéra by bylo záhodno si nejprve říct co a pro koho vaří, stejné je to v tomto případě. Stát mluví proto, že potřebuje, musí, a doufejme konečně i chce ukázat, že přes všechny vady a nedostatky funguje. Bombardování nesmysly a absurdnostmi tím sice nepřehluší, ale lidem, kteří jsou jim znejistěni alespoň ukáže, že to nejdůležitější funguje a je v pořádku.

Podstata války se změnila, a stejně také zbraně. Některé věci jsou ale stejné. Třeba, že ve smršti dezinformací je tím nejlepším zůstat v klidu, pokračovat v práci a nenaletět.

Hezký den.