České politické spektrum svou fragmentací napravo od sociální demokracie připomíná v překlopené pravolevé podobě dobu zhruba před dvaceti lety. Ve snaze urvat v čase probíhající rekonstrukce českého stranického systému alespoň trochu moci pro sebe vznikly v minulých letech a měsících okolo mnohých ambiciózních jedinců nové politické formace, avšak vzhledem k neočekávanému dřívějšímu datu konání sněmovních voleb se jejich vůdci stali generály bez vojska. A tak jsou kvůli naplnění kandidátek vděčni takřka za kohokoliv, kdo je aspoň trochu známý či se může vykázat alespoň několika členy. Nastala nejhvězdnější hodina v existenci leckterých stran a straniček, o jejichž existenci mělo mnohdy potuchy jen několik insiderů. Už chybí jen novinové inzeráty k náboru kandidátů. Dokonce i autor tohoto textu dostal v půli srpna od severočeského regionálního hnutí Změna mailovou de facto nabídku k možné kandidatuře v jeho dresu.

Nejsou starostové, ať žijí sportovci

Dřívější vyhledávaná „politická zvěř“, tedy především široký rezervoár činovníků samospráv a lékařů, je již vyzobán, a tak se pozornost obrátila na jiné profese. „Tady pořád někdo shání lidi do strany. Byli tady od Paroubka, Okamury, Babiše. Měli tu v obci akce, ale nejsou lidi. A starostové jsou zabraní - buď jsou nezávislí, nebo lidovci,“ osvětloval dlouholetý starosta Valašských Klobouk Dalibor Maniš situaci na východě Moravy. Největším hitem posledních voleb se tak zdají být sportovci. Cestu jim ve Sněmovně (v dresu sociální demokracie) už prošlapal bývalý skokan Pavel Ploc, po něm - než se vrátil do „čistého“ sportovního prostředí - se o to pokoušel i hokejista Jiří Šlégr. Chvíli to dokonce vypadalo, že bude kandidovat strana postavená jen na sportovcích a tématu sport (a peněz v něm), leč nakonec se budeme muset „spokojit“ jen se sportovci na kandidátkách jednotlivých stran. Lídrem SPOZ v Libereckém kraji bude bývalý šutér místního Slovanu a – jak sám o sobě pravil – pravicový volič Jan Nezmar, dvojkou ANO v Jihomoravském kraji bude fotbalový šoumen Petr Švancara, kandidátky ODS vyztuží skokan Jakub Janda či plavec Květoslav Svoboda a v bobošíkovské Hlavu vzhůru nasadí bývalého hokejistu Roberta Kyselu či plavkyni Simonu Baumrtovou. Pokud by se do Sněmovny opravdu dostali, byl by český poslanecký sportovní celek pod vedením dvojky kandidátky Zemanovců na Vysočině a jihlavského trenéra Františka Komňackého v soupeření se svými zahraničními kolegy asi k neporažení (tedy pokud by si nechtěli zaboxovat se svými ukrajinskými protějšky v čele s Vitalijem Kličkem). Tím ale výčet jejich předností končí.

Způsob obsazování kandidátních listin Babišova ANO, od nějž nikdo dosud neslyšel či neviděl žádný náznak programu, vypadá, jako by šéf holdingu Agrofert při svých akvizicích vedle podniků občas „koupil“ i nějakého toho kandidáta. V této souvislosti se ANO setkalo s největšími rozpaky poté, co chtělo lídrem ve Zlínském kraji učinit Václava Tittelbacha. Ten se coby sportovní komentátor některými svými nepříliš povedenými výroky nezapomenutelně zapsal do myslí nejednoho fotbalového či hokejového fanouška, nejvíce asi ve dvojici s Pavlem Poulíčkem. V první polovině devadesátých let si při komentování zápasu fotbalové ligy mezi Brnem a Spartou na několik minut spletli mužstva. Pozorovatele politického dění však Tittlebach svými výroky nakonec bavit nebude: po několika dnech od kandidatury ustoupil.

Pro Moravu třeba i s čertem

Hnutí senátora Tomia Okamury Úsvit přímé demokracie, kritiky překřtěné na Soumrak demokracie, si dalo zřejmě i zásluhou angažování některých profláknutých véčkařů v čele s Vítem Bártou za úkol stvořit co nejkurióznější kandidující spolek, že i jeden z jeho kandidátů náležící k Moravanům, kteří dali při svém rozhodování Okamurovi přednost před zelenými, se mi svěřil, že je to opravdu hrozné uskupení, ale oni se pro zájmy Moravy spojí klidně i s čertem. Poté, co nemají moravisté své zástupce v parlamentu již více jak 17 let, v krajských zastupitelstvech překonali uzavírací klauzuli pouze jednou (v Jihomoravském kraji v roce 2000) a jejich volební zisky jsou pod rozlišovací schopnost drtivé většiny populace, je vidět, že moravisté jsou schopni udělat pro naději na zvýšení své politické relevance opravdu hodně. Krom nich a véčkařů se Okamura snaží oslovovat i různá obskurní lokální hnutí, na kandidátce má rovněž členy ČSSD, KSČM, jakož i bývalého poslance ODS Radima Fialu. Pokud se tedy Úsvitu, jehož kandidáty drží pospolu výhradně jen naděje, že se dostanou do Sněmovny, podaří překročit pětiprocentní hranici, tak můžeme opět začít odečítat dobu, kdy se poslanecký klub, v němž budou véčkaři či moravisté, opět začne drolit. V této „disciplíně“ obě tyto formace v době svého parlamentního působení vynikaly nejvíce.

Jana Bobošíková na kandidátky svého (kolikátého už?) hnutí Hlavu vzhůru ochotně napíše kohokoliv, kdo odněkud odpadne, zejména pak od ODS. Nejkomičtější to bylo v okamžiku, kdy dlouholetý poslanec ODS Jan Vidím opustil kandidátku strany ve Středních Čechách a Jana Bobošíková se ihned vytasila s tím, aniž by znala jakékoliv podrobnosti jeho odchodu, že s Vidímem nevylučuje spolupráci. Nepohrdla ani zbytky Dobešových sportovců, kteří se tváří v tvář perspektivě, že pět procent bude pro ně nezdolatelná hranice, předtím podbízeli kdekomu napříč politickým spektrem. Z toho asi životaschopný základ pro budoucí obrodu pravice nevyroste.

Nemáte lídry? Vyrobte si je za státní peníze

Samostatným případem je angažování kandidátů pro prezidentskou stranu SPOZ. Její čestný předseda a prezident Miloš Zeman pojal sestavování vlády a některé následné personální změny s tím spojené (i když to vehementně odmítal) jako „výrobu“ nových lídrů, jichž se SPOZ absolutně nedostávalo, přičemž při absenci jakékoliv originálního tématu v programu strany jsou vedle osoby samotného prezidenta jedinou možností, jak překonat uzavírací klauzuli. Pád Nečasovy vlády přišel pro Zemanovce jako dar z nebes. Kandidátky SPOZ vedou v šesti krajích ministři či vedoucí Úřadu vlády, ve Zlínském kraji zase kancléř Vratislav Mynář, kterého před rokem voliči vykroužkovali z volitelného místa v krajských volbách a jenž musel vynaložit hodně úsilí, aby některý ze čtyř zdejších zvolených zastupitelů SPOZ odstoupil, což se mu nakonec několik dní před ustavujícím zasedáním zastupitelstva podařilo. Kde nešlo obsadit státní úředníky či ministry, přišel vhod již poněkud pohaslý český slavík Daniel Hůlka, zmíněný bývalý fotbalista Nezmar či radikálně levicová ekonomka Ilona Švihlíková. Jaká bude mezi dvěma posledně jmenovanými názorová shoda, zůstává záhadou. To ale pragmatičtí Zemanovci zjevně neřeší.

Ve francouzské komedii z roku 1998 Blbec k večeři si pozérští hostitelé zvali každý týden na večeři co nejobskurnější hosty a bavili se jejich „výstředností“. Způsob a trumfování se v mnohdy kuriózních osobnostech, jimiž strany plní své kandidátní listiny, mi tento film v trochu specifické české podobě připomněly. Sranda ovšem přestane, až tihle kandidáti coby poslanci budou rozhodovat o zákonech.

Vyšlo v Revue Politika