Miroslav Kalousek mohl být dávno politickou mrtvolou a TOP 09 se nikdy nemusela zrodit. Jeho jméno mohli znát maximálně tak političtí fajnšmekři zabývající se KDU-ČSL nebo novináři dokumentující v 90. letech podivné obchody na ministerstvu obrany. Na přelomu století stačilo třikrát pouze velmi málo, jen jiný výsledek drobných okamžikových rozhodnutí, které by pro tu chvíli nepatrně pozměnily výsledek voleb a Kalouskovi vystavily stopku v pokračování jeho politické kariéry.

Sněmovní volby v roce 1998 byly pro Miroslava Kalouska po neúspěšné kandidatuře v roce 1992 do Sněmovny národů Federálního shromáždění, kde kryl v Praze coby dvojka kandidátky záda lídru Cyrilovi Svobodovi, první úspěšnou kandidaturou v celostátních volbách. I když uspěl ne ani tak z vůle voličů, jako spíše rozhodnutím předáků KDU-ČSL.

Druhé skrutinium (druhé kolo přidělování mandátů jednotlivým stranám) volebního systému, dle kterého se u nás volilo v letech 1990-98, představuje stinnou stránku polistopadové historie svobodných voleb v České republice. V listinných poměrných volebních systémech jako je ten v České republice můžete zjednodušeně řečeno rozdělovat mandáty v jednotlivých volebních krajích buď dle volební kvóty nebo volebního dělitele. Zatímco volební dělitel v jednotlivých volebních krajích rozdělí všechny mandáty (dělí hlasy řadou po sobě jdoucích čísel, až je rozdělí), pak systém volební kvóty (kolikrát se do kvóty počtu hlasů v kraji strana vešla, tolik získala mandátů) toto většinou nedokáže a nějaké mandáty zůstávají nepřiděleny a nastává ono druhé skrutinium. Do druhého skrutinia se přesouvaly z jednotlivých krajů nevyužité hlasy a každý volič (stran, které se dostaly do sněmovny), tak mohl mít pocit, že jeho hlasu se dostalo využití. Zde se už všechny původně nerozdělené mandáty podařilo jednotlivým stranám přidělit. Až doposud bylo všechno korektní, ale vyvstává otázka, kterým konkrétním kandidátům tyto mandáty v jednotlivých stranách přidělit? Český volební zákon tuto otázku řešil tak, že strany vytvořily po volbách (!) novou několikajmennou celostátní listinu nezvolených kandidátů. Zde strany mohly napsat kandidáty dle své libosti bez ohledu na jejich postavení na kandidátkách či počet získaných preferenčních hlasů. Většinou takto sestavované kandidátky umožňovaly, aby u menších stran získaly zastoupení i ty regiony, kde by normálně nikdy nezískaly mandát či pomáhaly dostat do sněmovny kandidáty, na kterých jim mimořádně záleželo.

V roce 1998 takto sklouzlo do druhého skrutinia dohromady 15 mandátů, z nichž lidovci získali tři. A vedení KDU-ČSL sestavilo pro druhé skrutinium následující pořadí kandidátů: 1. Ludmila Müllerová, 2. Josef Janeček, 3. Miroslav Kalousek, 4. Jan Sokol (a další dva kandidáti). Dle vzpomínek bývalého náměstka Josefa Luxe Václava Slavíčka v týdeníku Ekonom měl být Kalousek původně čtvrtý, ale Josef Lux nechal hlasování o pořadí kandidátů opakovat. Navíc mandát, který Miroslav Kalousek získal byl v těchto volbách posledním dvoustým rozdělovaným mandátem. Pokud by v roce 1998 volilo vítěznou ČSSD o 15 631 voličů více, což představovalo asi 0,26 % všech volících, pak by Kalouskův mandát získala sociální demokracie. Přitom např. na politickém spektru blízcí Důchodci za životní jistoty jich získali 182 900 (3,06 %), aniž by našly kvůli nepřekonání uzavírací klauzule využití.

Ve sněmovních volbách v roce 2002 byl již systém rozdělující mandáty stranám pomocí volební kvóty minulostí a poprvé bylo pro sněmovní volby použito volebního dělitele. Již se tak nemohlo stát, že by v jednotlivých krajích nebyly rozděleny všechny mandáty. Zmizelo tak druhé skrutinium a s tím pochybné rozhodování, kteří kandidáti v něm získají přidělené mandáty. Zároveň už v jednotlivých krajích nevyužité hlasy nemohly nalézt svého dalšího použití.

KDU-ČSL v těchto volbách kandidovala po krachu Čtyřkoalice v koalici pouze s US-DEU. I přes velké ambice byl zisk 14,27 % pro představitele lidovců a unionistů zklamáním. V Jihočeském kraji, ve kterém Kalousek kandidoval, se dlouho Koalice přetahovala s komunisty o poslední zde rozdělovaný mandát. Nakonec jej i místo komunistů získala a byl pro ni druhým zdejším získaným mandátem. Kdo jej obsadil? Ano, tušíte správně, byl to Miroslav Kalousek. Stačilo, aby Koalici volilo o 241 jihočeských voličů méně či zdejší komunisty o přesně stejný počet voličů více a vše by bylo (včetně následného vzniku Špidlovy koaliční vlády) jinak. Byl to počet hlasů, kterého v roce 2002 v Jihočeském kraji dosáhlo s výjimkou Národně demokratické strany a České pravice všech 22 zde kandidujících stran.

Vše mohlo být nakonec jinak i v tom, kdo tento druhý mandát Koalice na jihu Čech získal. To se musíme ale vydat o několik měsíců nazpět na schůzi sněmovny 28. listopadu 2001. Poslanecká sněmovna toho dne odpoledne projednávala ve druhém čtení novelu volebního zákona pro volby dolní parlamentní komory. Mezi podanými pozměňovacími návrhy jednotlivých poslanců byl i návrh sociálnědemokratické poslankyně, později místopředsedkyně Železného Nezávislých demokratů, následně předsedkyně Strany důstojného života a nejnověji místopředsedkyně Suverenity, Jany Volfové týkající se snížení procenta preferenčních hlasů nutných pro posun kandidátů na kandidátkách. Její návrh obsahoval tři různé varianty snížení desetiprocentního kvora preferenčních hlasů: tři, pět a sedm procent. Zatímco u prvních dvou variant se dostatečný počet poslanecký rukou nezvedl, pak pro poslední sedmiprocentní variantu se nadpoloviční počet hlasů ve sněmovně našel. Zatímco unionisté hlasovali jednotně proti návrhu, lidovecký poslanecký klub byl rozpolcený: sedm bylo pro, dva se zdrželi (má to stejný význam jako kdyby hlasovali proti) a deset v čele s Miroslavem Kalouskem hlasovalo proti, tedy aby zůstala desetiprocentní hranice. Když se pak v červnu přidělují jednotlivým kandidátům Koalice v Jihočeském kraji ony dva mandáty, tak první získává na kandidátce původně třetí bývalý lidovecký ministr kultury Jaromír Talíř se 14,81 % preferenčních hlasů, druhý na kandidátce druhý Miroslav Kalousek, jenž získal 7,84 % preferenčních hlasů. Pokud by nebylo na konci listopadu předchozího roku sníženo původní desetiprocentní kvorum preferenčních hlasů, pro jehož zachování byl i sám Kalousek, pak by jeho mandát získal vykroužkovaný unionistický lídr Pavel Pešek.

Osudy mnoha lidí utvářejí drobnosti. Malá nepatrná drobnost, náhodné rozhodnutí takřka nic neznamenající pro současnost, může výrazně ovlivnit mnoho lidských osudů v budoucnu. V případě Miroslava Kalouska se to ukázalo bezezbytku. Znát jej nemusel nikdo, známe ho všichni.