Podle jednoho názoru prý nejde o to, zda je národ schopen pečovat o svoji kulturu a udržovat ji, jde o to, že jeden nemá právo dožadovat se práva rozhodovat ani svého podílu na něčem, co není jejich v již obývané zemi.
Nebude to stále těžší a bude méně předpokladů, aby se vytvořila společnost se společnou identitou, čím více bude přistěhovalců? Na co je nám státní útvar, není-li již schopen stavit zájmy svých občanů na první místo a chránit vlastní hranice? Jaké oprávnění má takový stát třeba vymáhat po svých občanech daně?
Boj o to, co je či není norské, probíhá již nějaký čas. Stali se Norové rozštěpeným a zmateným národem? A jakou cestou se vůbec vydávají?
Norsko nyní prochází svým možná největším socialně politickým experimentem, jakému bylo kdy vystaveno a kvůli přistěhovalectví roste počet obyvatel procentuálně stejně rychle jako v Indii - příliš rychle.
Každý národ má svůj státní svátek, ale málokterý je tak nadšeně a jedinečně oslavován jako norský Den ústavy.
Alespoň podle serveru www.tnp.no. Dnešní den je v Norsku totiž dnem podepsání ústavy z r. 1814, ale zároveň den dětí a mládeže. Každé město či vesnice nabízí více či méně rozsáhlý program.
Snad není divu, že zahraniční média norskému způsobu slavení maturit nerozumí. Třeba tomu, že rok co rok to dělají pozpátku a slaví ještě před tím, že mají důvod proč.
Alkohol! Nezbytný alkohol! Anebo jste snad někdy slyšeli o velkém příběhu/průpovídce, jimž jste se pak mohl chlubit a který začal salátem? No jo no, holt alkohol nevyřeší žádné problémy, ovšem to mléko za nás také neudělá.