Ceny potravin jsou v Norsku jakožto nejvyšší v Evropě často předmětem diskuzí. Kdyby bývala zdravá konkurence cen a výběru, tak by si řetězce prý nedovolovaly mít tolik prodejen. Spotřebitelé platí vysokou cenu za to, aby měly řetězce přebytek poboček s omezeným výběrem.
Někteří Norové zažívají, že již pomalu pro ně není místo v zemi, o níž si říkávali, že je jejich vlastní. Kdo je největším katalyzátorem pocitu odcizení? Jsou to politici a aktivisté, či muslimové a další lidé cizích kultur?
Proč (ne)psat také o choulostivých tématech?
Máme chodit po špičkách ve vlastní zemi, abychom neurazili někoho, kdo neví, že žijeme v 21. stol. a ne v 8.?
Problémy nezmizely jen proto, že o nich masmédia přestala psát a mluvit. Naopak se mnohdy mezitím zvětšily, ovšem masmédia mívala a mívají své vlastní a zvláštní pořadí dne, jenž je pro mnoho ostatních nepochopitelné.