Ne že by snad žili tak, jak kdysi prohlásil norský spisovatel Aksel Sandemose: „jako divoká zvířata, ani nekouřili, ani nepili“.
Ale i tak to v Norsku spěje k úplnému zákazu tabákových výrobků. Jenže jen stěží by kouření vymíralo samo od sebe.
Kuřákům se velmi ztížily podmínky pro holdování tomuto zlozvyku.

Zákaz tabákové reklamy byl v zemi zaveden již v roce 1975. Další průlom nastal dnem 1. 6. 2004, kdy se Norsko po Irsku stalo druhou evropskou zemí, kde je zakázáno kouření nejen uvnitř restaurací, hospod, barů, diskoték, kulturních a společenských domů, atd., ale i na veřejném prostranství. Zákaz si přálo 54 % obyvatel, ovšem někteří kuřáci se před jeho zavedením zapřísáhli, že budou méně navštěvovat místa, kde zákaz platí. Protože kam máme jít my, kteří si myslíme, že vysedávat večer v podniku bez cigarety není to pravé? Svaz zaměstnanců pohostinských zařízení měl strach a pokoušel se zákazu zabránit. Namítal, že stačí mít k dispozici vlastní prostory, kde si mohou kuřáci zapálit.

Jak ale zvládly přechod samotné podniky? Smělejší hospodští tvrdívali, že když se za deset let podíváme zpátky, bude nám připadat směšné, že se kdysi smělo kouřit uvnitř. Nicméně i oni museli snášet nelibost a hlasité stížnosti zákazníků. Lidé teď tráví ještě více času „přípravným popíjením“ doma, než vyrazí někam do podniků. Někteří přestali chodit tam, kam dříve chodili. Avšak pro obsluhu jsou nyní pracoviště mnohem příjemnější - dříve jim tekly slzy a cítili se kvůli kouři špatně, někteří přišli o čich a z jejich vlasů byl neustále cítit kouř. V některých podnicích kuřákům kouření venku zpříjemnili plynovými hořáky, tepelnými zářiči, dekami či ovčími kožešinami, aby nemrzli. A kupodivu podnikům zisk neklesl.

Zemí prošel jeden zákaz za druhým. Jedním z prvních míst, kde byl zákaz kouření zaveden, byly vlaky. Po půl hodině ve vlakovém oddílu pro kuřáky byste soudili, že do rána budete vyuzeni jako uzenáče, jelikož do malého oddílu si chodili zapálit lidé z celého vlaku. Problém se dráhy rozhodly vyřešit tím, že nechaly tyto oddíly ze souprav odstranit. Od téhož roku 2004 sice platí zákaz kouření také na nástupištích, ovšem když si tam zapálíte, tak vám de facto žádný postih nehrozí.

Tabákové výrobky jsou od r. 2010 schovávány před zraky zákazníků. Kusovky se nikdy neprodávaly a balení s deseti kusy cigaret byla v r. 2013 zakázána, takže nezbývá než jich kupovat rovných dvacet.

Ve školách a školkách musí od r. 2014 jak žáci, tak učitelé chodit ven, nejenom z budovy školy, ale zcela mimo její areál. Na pracovištích byly zrušeny kuřárny a ani venku u vchodů nemocnic a dalších veřejných budov se nesmí kouřit. Zároveň byla uzákoněna ochrana dětí před pasivním kouřením.

Loni navrhl Svaz lékařů zakázat tabákové výrobky všem, jež se narodili po r. 2000. Cílem je kleštit cestu k beztabákové generaci. Pro takový zákaz by bylo podle průzkumu šest z deseti dotázaných, píše deník Aftenposten.

Jenže nezavání to režimy, s nimiž se neradi srovnáváme? Co takhle zákaz voňavek a vody po holení, příp. květin/rostlin či svíček, jelikož se najdou tací, kteří je nesnášejí?

Norské úřady a norští politici vyhlásili nesmiřitelný, někdo by řekl fundamentalistický boj proti kouření. Pochopení podstaty problému a změna postojů ke kouření postupně způsobily obrat veřejného mínění. Nyní schvaluje protikuřácký zákon 94 % všech Norů a kladně se k zákazu kouření v pohostinských zařízeních staví dokonce tři ze čtyř lidí, kteří kouří denně. Takové jsou výsledky průzkumu Norského ústavu národního zdraví, jak o nich informoval veřejnoprávní rozhlas.

Kuřáci však kouří i nadále přes pocit šikany. Té jsou kuřáci údajně vystavováni médii a nejrůznějšími mluvčími. Někteří kuřáci se cítí být odříznutí od důležitých míst, kde se lidé scházejí, cítí se zesměšňováni a kolektivně pranýřováni. Pomalu se musí před ostatními schovávat.

I tak je Norsko podle deníku Vart land zemí, kde celosvětově nejvíce klesl počet mladých kuřáků. Pouze okolo 7 % osob ve věku 16 až 24 let kouří denně, což je velký rozdíl oproti 25 % před 13 lety. Celkově kouří denně 15 % všech obyvatel, což je za těch 13 let pokles takřka o polovinu. Dalších 9 % Norů kouří příležitostně.

V zemi je nejoblíbenější tabák balený do rolovacích papírků a zejména mezi mladými stále více také tabáková pasta, jež se dává pod horní ret. Již ale platí zákaz chuťových přísad jako čokolády, borůvek, máty atd. Pasta se uchovává se v ledničkách, jenže od r. 2015 platí zákaz samoobsluhy. Pokladny v supermarketech kvůli tomu musely být přemístěny. Musíte nejprve zakoupit kupon a pak vám tabákový výrobek vydá pokladní.

Za balení s dvaceti cigaretami zaplatíte kolem 115 norských korun, skoro třikrát více než v Dánsku. Kromě stále se zvyšujících cen mají na poklesu počtu kuřáků podíl i fotografie na krabičkách. Krvácení do mozku, ucpané žíly či plíce plné dehtu po dlouhodobém kouření. Je mnoho lidí, kteří se nesčetněkrát snažili skoncovat s kouřením. Pro některé je zmíněná tabáková pasta pomůckou, aby přestali kouřit. Dalším pomáhají alternativní metody, jako např. hypnóza, akupunktura, homeopatie atd. Kuřáci mohou také volat na určité instituce, kde se jim snaží pomoci poradenstvím a motivačním rozhovorem. Kuřáci se dále mohou obracet na zdravotní personál, včetně tzv. centrál pro zdravý životní styl, případně projít odvykacím kurzem nebo navštěvovat kliniky specializované na odvykání od kouření. Mohou si stáhnout speciální aplikaci do mobilního telefonu, navštěvovat webové stránky, psát si deník o tom, jak postupují s omezováním kouření, případně se dělit o své zkušenosti přes skupinu na Facebooku.

Jenže stále více cigaret, asi čtvrtina, je do země pašována. Takový je výsledek šetření tabákových firem, o kterém informoval veřejnoprávní rozhlas. Kvůli vysokým cenám je Norsko i v tomto ohledu velice atraktivní zemí a podle zprávy Europolu jde zisk z pašování mimo jiné na financování terorismu. Další téměř polovina spotřebovaných cigaret je kupována v zahraničí, hlavně ve Švédsku nebo v tzv. freeshopech na letištích či lodích do sousedních zemí, což znamená velké úbytky příjmů do státní pokladny.