Jsou Norové skutečně šťastní, když organizace jako např. OSN, OBSE nebo ústav a think tank The Legatum Institute několikrát umístily Norsko na nejvyšší či některou z nejvyšších příček mezi země (z celého světa), kde je kvalita života nejvyšší? Nejednou bylo Norsko dokonce označeno jako „nejlepší země k životu“.
Ke kritikům takových hodnocení patří mj. profesor Kalle Moene a jeho tým z norského Střediska pro studia rovnosti, organizace společnosti a hospodářského rozvoje. Míní, že je dílem náhody, jak se jednotlivé země v těchto a podobných studiích umístí, a že základy srovnávání jsou pochybné mimo jiné proto, že se klade velký důraz na neexistující rozdíly. Další kritici studiím vyčítají, že ukazatelé neodrážejí, nakolik dobrá je politika a jak je hospodářství té které konkrétní země přizpůsobené tomu, aby země podporovala svůj vlastní rozvoj.

Snahou některých těchto srovnávacích studií bylo odhlédnout od měřítek, jako je např. hrubý národní produkt. Nekladli Norům konkrétní otázky, nýbrž se k odpovědím dopočítali pomoci vzorců a čísel. Jako kritéria hodnocení jim posloužilo zejména zdraví, bezpečnost, osobní svoboda a možnosti, míra vzdělávání, finance a řízení státu.

Je ale nepopíratelné, a potvrzují to sami Norové, že skutečnost, že si mohou dovolit žít na vyšší noze než drtivá většina světa, hodně přispívá k jejich životnímu štěstí. Jinými slovy, kdyby museli slevit ze svých vysokých požadavků, na které si navykli, pravděpodobně by nebyli tolik šťastní.

Podle výsledků The Legatum Prosperity Index z r. 2013 se nejšťastnější lidé na světě těší ze stabilních politických institucí, silné občanské společnosti, z možností vzdělávat se, mít dostupnou zdravotní péči, užívat si osobní svobody a bezpečnosti. 95 % Norů odpovědělo, že jsou spokojení se svobodou vybírat si svou cestu životem, a 74 % jich míní, že lze důvěřovat ostatním lidem.

Norové si vesměs věří a berou i svůj stát a jeho orgány více za své, mají k nim poměrně blízko. V tomto ohledu se na nich zřejmě podepisuje i to, že jsou poměrně dost chráněni sociálním státem, jeho dávkami a dotacemi.

Několik ukazatelů ale odporuje tvrzení, že by Norové patřili k světové špičce, pokud jde o pocit štěstí. Počet sebevražd a počet osob, které zemřely na předávkování drogami, rekordy v užívání léčiv, ale i drog. (Slepé) násilí a některé další druhy kriminality a podle mnohých nedostatečná snaha řešit tyto i jiné problémy. Spoustě lidí se nedostává pomoci. A tak by se dalo pokračovat. Navíc – štěstí neznamená pro každého jedno a totéž.

Podle Better Life Index zemí Organizace pro spolupráci a bezpečnost v Evropě z r. 2014 si Norové stěžují třeba na špatné školství či zdravotnictví (Norové jsou často na nemocenské). Naopak spokojení jsou s možnostmi uplatňovat se v práci, s rovnováhou mezi pracovním vytížením a volným časem, s příležitostmi trávit volný čas rozmanitě hlavně v přírodě a se životním prostředím.

Zlí jazykové tvrdí, že se příliš mnoho Norů snaží dosáhnout štěstí nesprávným způsobem, např. kupováním věcí a zážitků, jež poskytnou umělou formu štěstí jen na chvíli. Spotřebujeme toho stále více, abychom byli uspokojení, aniž by se spokojenost opravdu dostavila.

Někteří odborníci se obávají, že se stáváme obdobou hulvátských, drzých a vulgárních Američanů či zbohatlých Rusů. Norsko prý prodělalo během posledních pár desetiletí větší změny, než většina jiných evropských zemí, možná s výjimkou Ruska. Sami Norové asi ještě nepochopili jejich dosah. Profesorka Nina Witoszek ze Střediska pro rozvoj a prostředí Univerzity v Oslu prostřednictvím médií řekla, že Norové nejsou poškození válkou, nýbrž mírem. Tím má na mysli rozvoj společnosti, jež kvůli chybějícím zkušenostem s temnými stránkami politických a historických procesů má problém se k nim vztahovat a chápat je. Pokud Norsko bude i nadále tím, co někteří označují jako „zemí volna“, zemí, jež se těší přílišné pohodě, blahobytu a stabilitě, přijde země z důvodu nedostatku situací, ve kterých jsou obyvatelé cvičení k vypořádání se s nesnázemi a protivenstvím, o svou otrkanost a schopnost bránit se náhlé mimořádné, katastrofální a chaotické události či situaci, která může nastat někdy v budoucnu.

Údajně jsme čím dál víc rozmazlenější, sebestřednější a nechutně nároční. Devatenáctiletí mladí lidé z Osla si v médiích stěžují na to, že si nemohou pořídit byt po rekonstrukci o rozloze 100 m2 v lepší čtvrti města bez vlastního kapitálu. Zbohatlíci jezdící v černých SUV a kabrioletech do paláců v podobě přerostlých disneylandských verzí typické norské architektury kontrastují s tradiční opatrností a střídmostí Norů.

V nejnovější studii Norové v primátu pocitu štěstí vystřídali Dány. Ti jsou sice obéznější, mají vyšší nezaměstnanost a dožívají se kratšího věku, nicméně místo aby si stěžovali třeba na počasí, si podle badatelů prostřednictvím deníku Verdens Gang celkově umí více užívat a radovat se i z maličkostí.

I zde panuje jistá řevnivost mezi severskými státy. Zejména Švédové si z Norů rádi utahují. Třeba ve švédském deníku Expressen se v roce 2013 psalo, že Norové jsou rozmazlení, opojení dopováním z ropné euforie, že jsou přezíraví a z Norska se prý stalo posledním státem podle sovětského vzoru.

Za účelem zjištění, co přispívá k tomu, aby stálo za to žít, přišly v r. 2010 a 2016 severské křesťanskodemokratické strany s návrhem měřit kvalitu života a štěstí a chtěly pro ně vytvořit míru obdobnou hrubému národnímu produktu. Podle deníku Aftenposten začalo OSN a pár zemí jako třeba Dánsko a Bhútán používat štěstí, potažmo index dobrého života jako nástroj pro řízení státu. Kvalita společnosti se již neodráží pouze v hospodářství a financích.

V r. 1968 prohlásil Robert Kennedy, ministr zahraničí Spojených států, že HDP měří vše, kromě toho, kvůli čemu to stojí za to žít. Dva roky poté začala bhútánská vláda měřit pokrok štěstím obyvatelstva. Král země mínil, že cílem rozvoje by mělo být štěstí spíše než hospodářský růst. Bhútán má dnes výbor, jenž se zabývá „hrubým národním štěstím“ obnášejícím 72 ukazatelů, mimo jiné zdraví, duševní stav, vzdělání a způsob trávení času. Politici při svém rozhodování neposuzují jen dopady na hospodářství, nýbrž také na prostředí a kulturu. Je to pozitivní i důležité, myslí si Lisa Vivoll Straume, norská badatelka v oblasti štěstí z Univerzity v Trondheimu.

Je toho mnoho, co lze připsat k dobru, pokud jde o kvalitu života v Norsku. Ovšem důležitý je celkový obraz. Je podstatné nezamést pod kobereček celou řadu vad na kráse, a to i v případě, že je to od nás požadováno.