Budou útvary branné moci postrachem pro válečné štváče? Generálové Sverre Diesen a Robert Mood se prostřednictvím deníků Dagbladet, resp. Dagsavisen naopak domnívají, že se norská armáda jakožto systém brzy zhroutí.

Za předpokladu, že to bude v armádě takhle i nadále, aniž napraví slabosti minulosti a nepopřemýšlí o budoucnosti jinak, pak je obranyschopnost prý nulová. Jediné, co z armády zbylo, je monitorovací činnost. Přišla o obrovské investice v podobě vysoce specializované a vzácné kompetence, jež se budují dlouhodobě tak, jak např. uvádí na serveru www.nrk.no plukovnice Berit Ovesenová. Norská armáda omezovala své stavy do té míry, že nemá lidi na obsluhu vyspělých zbrojních systémů.

Co se to v Norsku vynořuje a zase mizí za zprávy o stavu a náladě v armádě? Údajně nelze veřit omílaným slibům o soustřeďování se na severní oblasti, a přitom desítky let rušit. Málokterým zaměstnancům bylo v posledních desítkách let více než armádnímu personálu vyhrožováno, že budou propuštěni.

Podle norských médií není pouze veřejným tajemstvím, že v důstojnických organizacích panuje pocit, že se politici nerozhodují na správném základě a že se jejich důvěra k demokracii v zemi či k vedení armády blíží nule. Mezi vojáky v záloze loni podle listu Verdens Gang kolovala výzva oblékat si stejnokroje a zapalovat vatry na protest proti dlouhodobému plánu armády. Musí se dohnat skluz v údržbě výzbroje a výstroje, posilovat schopnost reagovat i vydržet a investovat do nových bojových a monitorovacích letadel a ponorek.

Je těžké rozumět tomu, co se děje v Norsku z politického hlediska, když rudozelená vláda v r. 2013 prodala tajnou základnu na ponorky a raketové torpédové lodě Olavsvern strategického významu s vyspělým zařízením v hale o rozloze 25000 m2 uvnitř hory u jednoho fjordu nedaleko severonorského města Tromso místnímu podnikateli, jenž ji pak pronajal Rusům. Ti ji nyní užívají na výzkumná plavidla, jež podle norských armádních činitelů zároveň slouží armádním účelům. Postavit zařízení stálo okolo tří miliard norských korun, prodáno bylo za směšných 37 milionů NOK.

Pobřežní pevnosti byly modernizovány za miliardy, jen aby pak byly zrušeny. Těžko se znovu uvede do provozu to, co bylo již dávno zrušené. Privatizace v armádě pokračuje a zrychluje: Haakon Bruun-Hanssen, její šéf, čelí podle deníku Klassekampen požadavku vlády o efektivizaci za čtyři miliardy ve všech oblastech spojených se zajišťováním připravenosti na bojové situace, skladováním a distribucí výzbroje a výstroje, podpůrnými funkcemi a administrativou, a vzdělávání zaměstnanců má v budoucnu probíhat v těsné spolupráci s univerzitami.

Dalších paradoxů je prý mnoho. Např. nákupy fregat, korvet a minolovek na jejichž provoz nejsou peníze, nebo situace, jež nakonec místo armádu vyřeší soukromá letecká společnost Norwegian (jako např. poté, co lavina sesypala řadu domů potřebovala armáda 24 hodin na to, aby na místo poslala letadlo s pomocníky a psy). Či to, že armáda disponuje desítkou vrtulníků, zatímco policie má na širém norském území celé dva, jež by dávno měly být vyřazeny. Dlouho policie nesměla na základě svých pravomocí střílet z vrtulníků, ovšem po Breivikových útocích ano. Proč by si policie nemohla od armády půjčovat vrtulníky?

Říká se, že v případě útoku by armáda nanejvýš ubránila a udržela předměstí Osla. Ovšem topografie Norska údajně skýtá vynikající podmínky vedení válek odbojovým stylem, pomoci menších mobilních a bojůvek rychlého nasazení, vybavených třeba laserově naváděnými střelami se značnou palebnou silou.

Polovina Norů si přeje, aby obranu a bezpečnost neřídily nadnárodní organizace jako NATO. Věří, že tyto otázky se lépe opečovávají a řeší na úrovni vlastního státu. Jen 24 % se přiklání k tomu, že jde především o nadnárodní záležitosti. To alespoň podle průzkumu provedeného pro Europabevegelsen neboli Evropské hnutí stoupenců členství Norska v EU.

Navzdory zoufalé nerovnováze mezi úkoly, strukturou a hospodářskou realitou norské vlády řadu let usiluje o více společných cvičení zemí NATO v Norsku. Počty těch, jež v Norsku prošli cvičeními zimní války, jež se pořádají od r. 1947 za bonmotu „Zvládnete-li mráz, překonáte vše“, trhají rekordy. Někteří z účastníků ještě nikdy nespatřili sníh. Nyní se nasazuje 330 amerických námořních pěšáků, jež se budou zúčastňovat rotujících čvičení v středonorském Varnesu. Prý nemá jít o stálou základnu a budou mít přístup k velkým množstvím amerického vojenského výzbroje skladovaného v regionu.

Výhružkami, že se skandinávské země mohou stát cíli jaderných útoků, se oháněl nejeden zastupitel Ruska. Franc Klincevič z výboru obrany ruské Rady federace tvrdí norské televizi TV2, že USA vyvíjely nátlak na norskou vládu, aby souhlasila s nasazením amerických vojáků. „USA budují kapacity pro zahájení světové bleskové války, a odnesou si to obyvatelé Norska, jelikož jsme nucení reagovat definovaným vojenským cílům.“ Obdobně, když se chtělo Dánsko připojit k Američany ovládanému raketovému systému, pohrozil ruský velvyslanec v Dánsku útoky na dánské válečné lodě. Jenže pokud je Rusko 20 let za Spojenými státy tak, jak tvrdí norské armádní špičky, vycházeje z technologie nasazované ve válce v Sýrii, jak je možné říkat, že Rusko je hrozbou?

Jsme nakonec ochotní se stavět k obraně, kde v krajním důsledku budeme muset bombardovat vlastní zemi či pohraničí jadernými zbranění, abychom zachránili sebe? ptá se v deníku Aftenposten badatelka Cecilie Hellestveitová s tím, že Norsko se nachází na periferii a při invazi bude to právě na periferii, že dojde k nasazení jaderných zbraní proti postupujícím vojskům.

Podle rozboru Vysoké školy norské armády se úloha Norska na zahraničních misích měnila od malého a opatrného činitele podléhajícího značným omezením k ofenzivnímu a středně velkému přispívateli v rámci NATO. A 52 miliard norských korun je vázáno do nedozírné budoucnosti na uhrazení USA za 52 stíhaček typu F-35, prý skandálně mylného pořízení něčeho, co nepotřebujeme, co bude tak drahé na provoz, že zůstane na zemi. K tomu si armáda dovolila zrušit jednu z nejvyspělejších základen pro bojová letadla v Europě, přesunout ji do středonorského Orlandetu, kde postaví novou základnu za 15 miliard, jíž padne za oběť část té nejlepší zemědělské půdy v zemi.

Alespoň neschází loajalita k Američanům. Oproti tomu je prý loajalita vůči vlastní zemi na tom hůře. Podle zmíněného generála Mooda a deníku Aftenposten by mohla schopnost armády čelit nečekanému (tradičnímu, hybridnímu i budoucímu druhu války, o níž dnes nic nevíme, jak se bude vést) být k dispozici až za dvacet let.