Norsko byla jednou z prvních zemí na světě, kde se začala v kmenové síti používat vlákna a vůbec první zemí, jež nahradila analogovou síť sítí digitální. Letos měly být odpojeny příznačně norské červené telefonní budky a příští rok zrušit tradiční pevné linky, což představovalo hlavolam pro seniory a nemálo lidí žijících v oblastech se špatným nebo vůbec žádným signálem. Pro budky hledali alternativní využití a podle jednoho návrhu se měly stát „burzami“ na výměnu dětských hraček. Tisíce poplašných systémů, mj. na přivolávání pomoci starým lidem či tísňová síť v tunelech a systémy na řízení dopravy na železnici a v letectví, či komunikace v rámci policie, musí být kvůli zrušení systému pevných linek vyměněny.

Kdyby býval někdo v r. 1990 prohlásil, že tenkrát celostátní podnik Televerket, předchůdce současného Telenoru, bude jednou z nejproduktivnější společností v Norsku, lidé by se na něj dívali jako na pošetilce. Dnes je jednou z největších norských firem se stovkami milionů zákazníků a buduje a provozuje mobilní sítě třeba na Balkánu a v Indii a Myanmaru. Jenže nyní má Telenor poněkud jiné starosti. Ztrátu 25 miliard norských korun v Indii, mizernou pověst, atmosféru mezi vrchními představiteli na bodě mrazu. Schodky více než polostátní telekomunikační firmy Telenor platí všichni norští daňoví poplatníci.

Policie stále ještě rozplétá norskou telekomunikační chobotnici, čtěte také http://brenna.blog.ihned.cz/c1-65357010-o-milionech-v-angole-a-dalsich-podivnostech. Dále čelí firma, spolu s čelními představiteli Norska, obviněním z nezájmu o lidská práva a demokracii před přípravou půdy pro byznys, jako např. zaznělo z úst laureátky Nobelovy ceny míru Aung San Su Ťi s tím, že norské úřady prý mají k problematice naivní přístup.

Zlí jazykové mají za to, že Telenor využívá své monopolní postavení k tomu, aby budoval globálního telekomunikačního obra a že využívá digitalizace a provozování pozemní sítě ke zdražování televizních poplatků.

Nicméně podle nezávislého hodnocení to není Telenor, jenž má v Norsku nejlepší krytí. V řadě norských osad se nedovoláte ani pomoci ani taxíku a internet je tak pomalý, že stávkuje internet banking. Je pracné přemísťovat se autem či vycházet na kopec jen proto, abyste si někam zavolali, poslali zprávu či provedli platbu. Místní mají pocit, že většinová společnost je drží stranou těch vymožeností, jichž se těší všichni ostatní obyvatelé.

Telenor nepřímo určuje, kde má kdo v Norsku žít. Hluchých míst pro příjem mobilního signálu je dost, jenže pevná linka, jež měla řada lidí donedávna v záloze pro případy výpadku, je již stále více minulostí: Nejprve odstřihli lidi na místech třeba ani ne úplně o samotě na ostrovech a jinde poblíž na norské poměry větších měst, jelikož již nejsou povinni těmto lidem služby dodávat. Pak požadovali, aby si dotyční zaplatili za obnovení spoje.

Přitom do doby před pár lety bylo povinností skandinávských a ještě více méně státních telekomunikačních společností udržovat sít‘ fungujících služeb po celé zemi. Však tyto společnosti prohlásily, že se budou muset některé osady obejít bez krytí mobilních telefonů. Řekly na rovinu, že mobily nejsou žádná bezpečnostní síť a že nejsou už povinni mít pokrytý každý kout země. Sít‘ GSM kryje zhruba 70 % norského území. „Máme zodpovědně hospodařit“, slýcháváme. Krytí na moři je 30 km od pobřeží.

Okolo r. 2000 se začínalo přecházet z pevných linek s paušálem na širokopásmové připojení, již ho mají i odlehlejší obce, ale zdaleka ne po celé zemi a rychlost brzdí vývoj. Jsou to menší firmy a ne Telenor, jež tyto zejména pro firemní klientelu důležité služby rozšiřují a jsou řízeny trhem, tzn. pozadu zůstávají řídce osídlená místa, kterých je v Norsku více než dost.

I přesto průměrný Nor podle Telenoru užívá mezi 1,5 a 2 gigabyty mobilních dat měsíčně, jenže za jeden gigabyte platí zhruba čtyřikrát více než v příjmově srovnatelném sousedním Dánsku. Telekomunikační společnosti to svádí na složitou topografii a demografii Norska i na konkurenční situaci v zemi. Džungli tarifů, včetně těch dceřiných společností jež vlastní Telenor, které ale jsou levnější než ty, jež nabízí mateřská společnost, řeší spousta Norů tím, že ve svém telefonu mají dvě až tři SIM karty: Jednu na předplatné na brouzdání na internetu a další na komunikaci.

Je nesmírně drahé volat veřejné orgány a instituce a jistým soukromým firmám s pětimístným telefonním číslem a je nepochopitelné proč nemají alternativní běžné osmimístní číslo. Platíte i za dobu čekání a může se jednat o desítky minut, až se buď dovoláte či vzdáte se pokusu. Ovšem máte-li předplatné s voláním bez omezení je přes většinu operátorů, jež si sami ustanovují tyto ceny, možné stáhnout si aplikaci a volat na tato čísla bezplatně.

Telenor byl několikrát pokutován kvůli výpadkům a vadám, které někdy zasáhnou celé Norsko a firma bývá kritizována za to, že kvůli ziskuchtivosti odkládá přijetí opatření na omezování rizik zranitelnosti až do doby, kdy nastane krize. Údajně roste nebezpečí útoků cizího operátora či státu. Přes Telenorem provozovaný server Altinn máte přehled a spravujete mnoho stránek svého vztahu k úřadům, jako např. své daně. Nicméně se častokrát ukazovaly slabiny Altinnu, když se uživatelé kvůli technické chybě po přihlášení např. dostávali k osobním údajům účtů cizích lidí.

Čas od času se dočteme, že starší generace mají pocit, že mobily jim odnímají vnoučata, nebo alespoň že se jejich vztahy kvůli nim odcizují. Někdy je dobré se odhlásit, aby se jeden přihlásil k životu. V práci, během přestávek, na mejdanech, během chůze z bodu A do bodu B: Kdykoliv se dívají na telefon, až se jim oči udělají čtverečné podle displaye. Komu se nechce být všude současně?

Osm z deseti norských studentů užívá mobily během přednášek. Uvádí to deník Verdens Gang, přičemž vychází z průzkumu. Nevydrží čekat, než se podívají na zprávy nebo aby zjistili, co je na sociálních sítích nového. Nudí se a míní, že je to zodpovědnost přednášejících, aby je výukou bavili a vtahovali do děje, aby byli při výuce činorodější. Marianne Andenas, předsedkyně Norského studijního svazu, má za to, že málokterý student by vyndával mobil tehdy, pokud by je výuka zajímala více. Prý je mobilní telefon skvělým digitálním nástrojem, jehož by měli přednášející využívat, aby výuku vylepšovali.

Buď jak buď, již dlouho mají někteří lidé tolik plné zuby bezohledného žvanění všude možně, že signály aktivně ruší pomoci rušiček, ovšem na odhalení v Norsku nezákonného zařízení a viníků telekomunikační firmy nestačí, poněvadž utrácejí nemalé částky na zlepšování krytí signálu právě v MHD.