Za nejemotivnější po protipřistěhovalecké náladě bývá v Norsku označována politika vůči šelmám. Pro někoho kus historie a dědictví, pro jiného kus neužitečného škůdce.
Dohled nad šelmami je o tom, kdo má žít a kdo má zemřít. Miljoverndirektoratet, tedy Úřad pro životní prostředí, uděluje souhlas a inspekční orgán zvaný Statens Naturoppsyn provede likvidaci. Pěšáci státní inspekce přírody mají za úkol upravovat stavy šelem.

Podle odpůrců šelem má být příroda v maximální možné míře uzpůsobována lidské činnosti, a to zejména z hospodářských důvodů. Obvykle již pár dní poté, co obdrží zprávu o zadávených či poraněných hospodářských zvířatech, se vydá povolení na odstřel a z pověření okresů vyrážejí komanda, jež jdou po stopách šelem, pošlou psa, a poté, co se dostanou k šelmě dostatečně blízko, ji zastřelí. Stačí, že někdo hlásil ztrátu třeba jediné ovečky a šelma musí pykat.

Existují oblasti, kde mají přednost chovná zvířata a oblasti, kde se dává přednost šelmám. Chov hospodářských zvířat ani lov se ale nezakazuje v žádné oblasti, kde žijí šelmy. Ve snaze získávat a zachovávat udržitelné populace čtyř největších šelem se obvykle neudělují povolení utrácet šelmy v oblastech, kde mají přednost šelmy, není-li dosažen populační limit platný pro danou oblast.

Neustálé roztržky zastánců a odpůrců šelem a jejich ochrany je do velké míry sporem lidí, jež se přímo potýkají s ohrožováním jejich živobytí a lidí s vazbami na venkov na jednu stranu a lidi se zpřetrhanými vazbami či žijící v iluzi na druhou stranu. Podle té poslední kategorie jsou hospodářská zvířata ponechávána osudu, jako kdyby byly živé svačiny vybízející všechny, aby si posloužili. Jinde ve společnosti je kráceno nebo vůbec nevypláceno odškodné, je-li někdo příliš nedbalý, pokud jde o ochranu vlastního majetku. Např. vlastník auta, jemuž je ukraden vůz s klíčky v zapalování.

Kolik ovcí přežilo léto poté, co byly od května do pozdimu na pastvinách? Rozutečou se po nepřehledném terénu, proto jsou těžko uhlídatelné a pastýři by prý problémy se ztrátami nevyřešili. Z těch zhruba 120 000 ovcí, kolik se každým rokem z celkového počtu cca. 2,2 milionů ztratí či je zabito, je doložitelně méně než 5 % oběťmi šelem a státem odškodněno. Podle článků v norském tisku lze usuzovat, že norští zemědělci mají hluboký citový vztah ke svým zvířatům a ztráta ovcí je pro ně totéž jako kdyby přišli o mazlíčky a členy rodiny. Mnozí zemědělci i další odpůrci šelem by si přáli, aby všichni zastánci přijeli do těch šelmami nejvíce sužovaných okresů, aby sami spatřili a počítali všechny ty zdechliny, jež po sobě zanechali prý neexistující vlci. Nebo aby odchytali všechny ty vlky a přivezli si je s sebou za dalšími těmi zastánci do Osla a jiných měst.

Výt s vlky nebo být sežrán (byť v přeneseném slova smyslu), toť otázka. Pomalu je toto jedinečné zvíře a jemu podobné známo pouze z pohádek. Sotva udržitelná populace vlků v Norsku čítající podle serveru www.forskning.no netoliko 40 jedinců, z nichž několik putuje mezi Norskem a Švédskem, má být snižována. Kdyby to šlo, někteří by raději zastřelili vše, co ohrožuje jejich zisk a zájmy. Jen 3 % Norska tvoří obdělávatelná půda, avšak skoro polovina území se hodí pro pastevectví. Navíc podle odpůrců vlků jsou tato zvířata součástí ruské vlčí populace, jenž není v ohrožení. Je těžké vyhlašovat oblasti, kde podle nich ruští vlci nesmí být, dokud nerozpoznají hranice takových oblastí či národních parků a výskyt populace divokých sobů a laponské kultury, obou prý hodných ochrany.

34 % Norů by si podle průzkumu pro list Nationen přálo přísnější ochranu šelem. Mezi zvířata, jež jsou v Norsku dnes v přímém ohrožení, patří kromě již zmíněných vlků i medvědi, rysi, horské lišky, rosomáci, vydry, ježci, několik druhů netopýrů, myší atd. Na druhou stranu se některé druhy v Norsku usadí poprvé a další se vrací, jako např. po více než tisíci letech divoká prasata, jež jsou v zemi nežádoucí a považována za vysoké riziko pro norské životní prostředí. Třeba se kvůli divokým prasatům stanou z vlků přátelé Norů? Dlouho byly útoky na lidi či mazlíčky v Norsku velmi vzácné, zato ve Švédsku byly před třemi roky během jediného dne zaznamenány útoky na psy blízko obydlí, lidé nevěří vlkům a nevědí, jak by reagovali, kdyby se tyto šelmy splašily. Místní se bojí o děti.

Ve Skandinávii žije v divoké přírodě více než 3000 medvědů, z toho v Norsku alespoň 128 jedinců, uvádí server www.rovdata.no. Ona zvířata jsou součástí společně skandinávské populace a tráví část roku v sousedních zemích. Poprvé za 60 let byla letos zaznamenána tři mláďata na severu Norska v kraji Nordland. Osmiletá matka je pravděpodobně mrtvá, uvádí na svém serveru Úřad pro životní prostředí. Cílem norského parlamentu je, aby se každým rokem rodilo 13 vrhů medvědích mláďat. Za r. 2015 bylo šest vrhů.

Rosomáků je cca. 350 a rysů zhruba stejně tolik. Skalních orlů až takřka 2800. Norský parlament rozhodl o tom, že takový rosomák je zakázán v jednom kraji ale povolen v druhém. Jednoho dne je v jednom z nich a druhý den v jiném a pokud náhodou přešel do „špatného“ kraje, tak je na odstřel.

Rosomákům je povoleno alespoň 39 vrhů ročně - to sotva stačí na zajištění existenčního minima. Praxe norské ochrany přírody: Vrhy mláďat jsou zabíjeny v brlozích myslivci z vrtulníků a na skútrech /mimochodem počítání mláďat třeba vyhledáváním již používaných brlohů probíhá též pomoci těchto dopravních prostředků/. Tento pro někoho ošklivý způsob lovu byl v r. 1932 zakázán pro medvědy a je nelegální i u lišek, nicméně je veřejnou správou organizován a placen z peněz daňových poplatníků. Vše jménem oveček, či národních zvířat.

Za smírčí dohodou o šelmách stál jednohlasně norský parlament v r. 2011, nyní se spor opět vyostřuje. Terčem vyhrožování bývají myslivci, jejich odpůrci a ochránci šelem a také badatelé. Organizují se nezákonné honitby, k nimž vyzývají i místní politici a na něž se snaží sehnat účastníky místní politici: Jde o dopad ztráty důvěry venkova vůči politice spravování populace šelem. Podle listu Ostlandets Blad organizují dobrovolníci hlídky proti myslivcům, aby odhalili či zabránili nezákonnému lovu, odvolávají se proti povolením odstřelu, kontrolují ploty na ochranu šelem a lobbují vůči politikům. Myslivci, majitelé pozemků v přírodě a chovatelé ovcí jsou podle oněch hlídek nejagresivnějšími odpůrci vlků. Prý např. šíří nepravdivé zprávy např. o zabíjení šelmami.

Údajně by mezinárodní společnost v normálním světě neustále udělovala důtky zemi, jež každoročně zabíjí polovinu populace šelmy, jakou je vlk. Představte si, že by Keňa udělala totéž se svou populací lvů. Porovnejte to s velrybami: Ročně se jich zabíjí okolo šest set plejtváků malých z celkové populace okolo 125 000 v norských a mezinárodních vodách. Napomínání a nelibost světa se nemilosrdně vryly do paměti Norů, ovšem u šelmám se zkrátka měří jiným metrem.