Máloco je stálejší a více zavazující a na máločem je méně přípustné něco měnit, než na Vánocích.
Každým rokem v prosinci se rozjíždí velkolepá pátrací akce. Nevede ji ani policie ani záchranné koordinační středisko a na tuto misi nemá cenu ani najímat soukromého detektiva. Každý odpovídá sám za sebe. Vždyť to není nezvěstná osoba, po níž se pátrá, nýbrž něco abstraktního: Pocit. Říká se mu vánoční nálada.

Staví se perníkové chaloupky, vytvářejí se sošky sněhuláků, koníčků, kozlíků, myší a losíků a ty jedlé se zdobí polevou nebo třeba lentilkami. Pokouší se navozovat vánoční nálada zevnitř tím, co patří ven.

Stejně jako v dobách minulých let vypukla u některých v Norsku oblíbených výrobků i surovin cenová válka. Sotva mohla jejich cena pokrýt výrobní náklady, když byl např. kilo vepřového boku za 19,90 norských korun, skořice 0,70 korun a kaše 4,60 korun. Je to pro zákazníky přínosem, když se jim dostává několik vybraných artiklů za extrémně nízké ceny? Není to vůči výrobcům neuctivé? Nevytváří to v krámech chaos? Neskončí to jen tím, že se toho zboží nakoupí více, než se potřebuje? Nebo to vede jen k tomu, že bude žádané zboží vyprodáno, na což prodejny doplácejí zhrzenými zákazníky?

Mezi speciálními verzemi krimi a jiných seriálů, radami na pečení zmíněného boku, skopových žebírek, krůty či na přípravu sušené tresky naložené v louhusodného či jiných pokrmů, se vtěsnávají i firemní večírky, návštěvy, koncerty, mše a psaní a čtení dlouhých dopisů se souhrny všeho, co se za ten rok odehrálo.

Zejména o Vánocích jsou všudypřítomné norské pěvecké tradice a jejich stále se nově objevující talenty. Sbory jako Solvguttene (Stříbrní hoši), Nidarosdomens Guttekor (Chlapecký sbor katedrály v Trondheimu), Oslo Gospel Choir, či norské zlaté hlasy patřící tamním hvězdám jako Sissel Kyrkjebo, Ingebjorg Bratland, Ingrid Olava, Silje Nergaard, Susanne Sundfor, Maria Haukaas Mittet, Ane Brun, Kurt Nilsen, Sivert Hoyem, Lars Vaular, Jarle Bernhoft, Tor Endresen či prýsenzačních16letých dvojčat jmény Marcus a Martinus atd. Podle všeho vypadá a málokdy jindy v roce je tak do oči bíjící, že Norsko je plné dalších a dalších lidí, jež přes dne dělají něco úplně jiného a ve svém volném čase dost zpívají. I když nerozumíte tomu, o čem zpívají, přesto třeba poznáte něco z výjimečného půvabu až skvostu jejich hlasů.

Sbory prostřednictvím vydaných alb a koncertů po Norsku a v cizině potvrzovaly svoji pozici mezi vedoucími evropskými sbory zpívajícími koledy a náboženské/duchovní písně. Vánoční desky a turnaje udělaly ze zmiňovaných a dalších sborů některé z nejvíce oceňovaných zprostředkovatelů nejen vánočních svátků a nejen v Norsku.

Mezi vánoční písničky, kterým Norové nejvíce holdují, jinak patří White Christmas (Bílé Vánoce) Binga Crosbyho, En stjerne skinner i natt norského sboru Oslo Gospel Choir, Driving home for Christmas (Jedu domů na Vánoce) Chrise Rei a Julekveldsvisa Nora Alfa Proysena. Ovšem zcela nejoblíbenější je O helga natt švédského zpěváka Jussiho Björlinga.

Vánoční komiksy se každoročně v místním tisku vyhodnocují známkami s ohodnocením. Některé z nejoblíbenějších nesou názvy jako Knoll og Tott (původně The Katzenjammer Kids Američana Rudolpha Dirkse), Pondus místního autora jménem Frode Overli, Jens von Bustenskjold dalšího Nora Sigurda Lybecka, Nr. 91 Stomperud Hakona Aasnese a Nemi autorky Lise Myhre.

Norové mají mnoho oblíbenců co se vánočních filmů týče. Na prvním místě řadí Tři oříšky pro Popelku, zatímco Home Alone (Sám doma) je na druhém místě a Love Actually (Láska nebeská) na třetím. Velmi oblíbené jsou také norské filmy Reisen til julestjernen (Cesta za vánoční hvězdou) a Flaklypa, pohádka o závodě autem od „nemožného“ vynálezce a dalšími vtipnými postavami z říše fantazie.

Z průzkumů se dá vyčíst leccos dalšího. Např. to, že zatímco většina norských a švédských dětí věří, že vánoční skřítek, jemuž Norové říkají Julenissen, žije na Severním pólu, dánské děti si myslí, že bydlí v Grónsku. Zato ve Finsku je mnoho dětí přesvědčeno o tom, že dlí právě tam - přesněji řečeno ve finské části Laponska. Takřka jeden z deseti Norů vynáší skřítkovi před dům kaši.

Spousta tradic je pro více zemí Severu společných. Ve Švédsku, ale i v Norsku se slaví Lucia (Svatá Lucie). Průvody zpívajících děvčat v bílém s hořícími svíčkami ve věnečku na hlavě i v rukou či partičky dospělých koupajících se v ledově studené slané či sladké vodě též s oněmi věnečky oslavují tuto světici, jejíž jméno znamená latinsky světlo. Konají se i soutěže o nejkrásnější Lucii.

Švédsko je tou zemí, kde se zdobením a strojením na Vánoce začíná nejdříve. Zatímco dva z pěti Norů začínají svůj byt či dům zdobit na Vánoce o první adventní neděli nebo začátkem prosince, každý desátý Švéd tuto činnost zahájí již v říjnu a každý čtvrtý v průběhu listopadu. V ostatních severských zemích je takových „časných zdobitelů“ jen 5 až 10 %. Věděli jste, že to byl dánský spisovatel H.C. Andersen, jenž v 60. letech 19. stol. „vynálezl“ příznačnou pletenou dvouproužkovou vánoční ozdobu ve tvaru srdíčka? Těmi bývá obvěšený nejeden vánoční stromeček (některým není cizí, aby si ho pořídili načerno, místo, aby na něj vynaložili potřebných pět až šest stovek) a vzor zdobí nesčetné další předměty.

V Norsku se začíná s nákupy dárků dřív než v ostatních zemích Severu. Tam se každý šestý obyvatel pustí do nakupování dárků již během října, a téměř polovina osob je má v průběhu listopadu již nakoupené. Na věnování dárků jsou nejštědrejší právě Norové a půlka obyvatel daruje mezi 6 a 15 dárky. 18 % jich daruje 16 dárků i více.

Údajně přibývá těch, jež jsou ochotní otevírat svůj domov cizím, osamělým lidem nebo pomáhat v různých centrech, kam mohou přijít. Firmy i jednotlivci darují potraviny i dárky, někteří dokonce namísto toho, aby kupovaly „svým“ lidem.

Avšak práh bývá vysoký u těch, jež by rádi strávili svátky jinak než o samotě, a tak si to často rozmyslí, byť byli původně nakloněni tomu, aby přišli mezi lidi. Žádat o pomoc ale i chopit se nabídnuté pomocné ruky je mnohdy, a to možná zejména u mladých lidí, vnímáno jako něco ponižujícího, a proto jako jedno z četných tabu. Pro někoho je to nejlepším, pro někoho jiného nejosamělejším období roku. Ta samota může být obzvlášť silně znát během něčeho natolik kolektivního, jako jsou Vánoce, jež jsou zdůrazňovány a hýčkány jako čas pospolitosti, příslušnosti a sounáležitosti.

Tu má symbolizovat mimo jiné vánoční girlanda sestavovaná z kroužků papíru a nejrůznějších předmětů. Velikým vánočním projektem vyzývá veřejnoprávní televize diváky, aby jí zasílali své osobité příspěvky. Doručeno jí bylo několik vlaječek zemí, odkud pocházejí běženci žijící v Norsku, talířek ze staré lyžařské holi, náramky atd. a všechny tyto článečky girlandy měly dohromady vyprávět příběh o současném Norsku.

A tak budou Vánoce i letos přes výzvy, protesty a bojkoty ředitelů škol, rodičů i dalších, jimž se nelíbí Norsko jakožto křesťanská, ale zároveň i stále pohanská země se zvyky z křesťanských i předkřesťanských dob a s bohatou hmotnou i nehmotnou kulturou odvolávající se na odkaz a podtext dějin, ať se na zemi dívate jakkoliv. Dějiny se nepřepíšou jen tak a Vánoce budou i přes urputné snahy o zrušení tradičních mší pro žáky a učitele či zákazy zpívání koled, aby to náhodou nezranilo city nikoho. Jenže je-li pravda, že jsou muslimové tak mírumilovní, proč se tedy tolik lidí bojí, aby je nikdo neurazil?

Asi tak nějak. Takže zbývá jen popřát příjemné prožití svátků.