Jestli máte řízení auta pod kontrolou, tak prý nejedete dost rychlé. Jenže co se získá solením? Účinek je nejistý.

Máloco spojuje motoristy, cyklisty, chodce, lidi na invalidních vozících a pejskaře více než frustrace ze solení silnic. Auta a kola rezaví, na botách jsou vidět ošklivé bílé proužky. Sůl se dostává daleko mimo silnice a ulice, kterým jsou určeny, což má nepříjemné následky: Vegetace podél solených silnic umírá, sůl odtéká do blízkých vod. Solení přitahuje i zvířata, která sůl ráda olizují, což zvyšuje nebezpečí srážek se zvěří. Sůl se mnohdy z hlavních komunikací šíří do přilehlých méně frekventovaných komunikací, kde se nově napadlý sníh neodklízí stejně rychle jako ze sítě hlavních dopravních tepen. Během sněžení se další ulice a silnice stávají kluzčími, což ztěžuje chození pěšky i jízdu na kole. Sůl znečišťuje vstupní části domů a budov, na sůl doplácejí domácí mazlíčci (způsobuje rány, vyrážky, záněty i otravu solí) a ovlivňuje i kvalitu ovzduší.

Ovšem především a zdaleka nejvíce trpí již tak drahá auta, nákladná na pořízení, v neposlední míře kvůli rezavění v důsledku posypu solí. Ač si třeba dávají čas na občasné opláchnutí, mytí, odmaštění či leštění, lidé solení komunikací otravuje. Proto patří posypávání solí na suchých silnicích při teplotách nad nulou k nejvíce proklínaným řešením v Norsku v zimě. Na zimních silnicích totiž mají být alespoň podle cíle podniku Statens Vegvesen (v Norsku většinou zjednodušeně nazývaného slovem Vegvesenet), tedy norského státního podniku na stavbu a údržbu silnic, dálnic, mostů a tunelů, letní jízdní podmínky.

Někteří zdejší nehodovost, která patří k nejnižším na světě, především snížení počtů případů nabourání do auta před vámi připisují mj. solení silnic. Podle Transportøkonomisk institutt, norského ústavu ekonomie dopravy snižuje solení silnic v zimě počet nehod o 5 až 10 %. Solení má zajišťovat větší bezpečnost a průjezdnost, nicméně mnozí si na tuto situaci stěžují silničářům. Zatímco se někteří cítí díky soli bezpečněji, jiní poukazují na záporné stránky a doufají, že jednou zvítězí zdravý rozum.

Jenže navzdory tomu, že na mnoha místech v Norsku již sněžilo či sněží a ledová vrstva by měla být varovným znamením, je sníh pro spoustu lidí rok co rok stejně velké překvapení. Policie přitom vyzývá: Nevolejte nám, abyste žádali o povolení jezdit na letních pneumatikách. Přesto je dost těch, kteří si troufají na silnice právě s letními pneumatikami. Někteří končí v příkopech a přicházejí o řidičské oprávnění. Pravidla hovoří dost jasně: Máte mít přezutí podle stavu silnice. Jinak byste neměli mít ani řidičák.

Solí je posypáváno cca. 15 % norské silniční sítě. Před osmi lety se slibovalo strategické či chytré solení a to zejména podél jezer a zranitelné vegetace. Mělo se používat méně soli, jenže dodnes je opak pravdou. Podle masmédií se od r. 2004 na státních silnicích užívá v průměru 240 000 tun soli ročně, a to ještě není zahrnuta sůl používaná na komunálních a okresních silnicích.

Kolik soli se má sypat, záleží na momentálním počasí, ovšem stává se, že se sype sůl i před tím, než má podle předpovědi přijít obleva. Ochlazení a nebezpečí orosení či mrazu znamená výjezdy s nádrží soli. Metením se silničáři snaží odstraňovat část prachu, který vzniká, když zůstane sůl ležet, ovšem dlouhodobé chladné počasí činí metení méně efektivní. Metení se totiž ideálně provádí za pomoci vody, ta v mrazu ale mrzne a dosahuje se přesného opaku – namísto méně kluzkých silnic se docílí „ledových drah“ dobrých tak na bruslení.

Místní politici by se mohli o zdraví škodlivou sůl zajímat. Případně odůvodnit, proč je zdraví škodlivá sůl, sůl odtékající z kapaliny do ostřikovačů do přírody a létavý prach nezajímá. Někteří řidiči kvůli solení spotřebovávají téměř plný čtyřlitrový kanystr kapaliny do ostřikovačů na sto kilometrů. A dojde-li kapalina do ostřikovačů, pak je viditelnost skrze čelní sklo během několika minut nulová! Pokračovat v jízdě je životu nebezpečné!

Jízda po sněhu vytváří méně hluku i prachu. Zato v solné břečce anebo na sněhové vrstvě na soli v kombinaci s teplotami pod nulou se manévruje špatně. Auto plně neovládnete ani v rychlosti pouhých deset km za hodinu. Riskujete srážku s autem jedoucím v protisměru, chodcem či třeba dopravní značkou/lampou.

Před posypem solí se prý měří teplota vozovek. Mnozí lidé však mají za to, že mezi solením silnic a teplotou není žádná souvislosti. Podle směrnic Vegvesenetu se má sůl sypat na suchý asfalt tehdy, jsou-li velice pravděpodobné mrazy či srážky, aby se na vozovce nedržela námraza. Při teplotách nižších než deset stupňů pod nulou dávají silničáři přednost písku před solí. Ovšem písku po posypu rychle ubude a nemá stejný účinek jako sůl, a to zejména v přechodovém období, kdy je od večera do rána vidět, že se na vozovkách vytváří jinovatka. Ta může na místech ve stínu vydržet přes celý den a dokáže řidiče nepříjemně překvapit.

Proměnlivé norské počasí způsobuje, že se mohou suché silnice kolem bodu mrazu po orosení stát kluzkými. Mnohdy se sůl sype na suchý asfalt i při jasném počasí a příznivé předpovědi počasí. Kvůli chybnému posuzování potřeby posypu solí například při -10 °C dochází k dopravním nehodám.

Někteří řidiči si příliš zvyknou na solené silnice a zrychlují, což může vést k nehodám. Když se tito řidiči pak ocitnou na nesolené vozovce, nepočítají s tím, že se jim budou pneumatiky bořit do sněhu.

Veškeré alternativy k soli jsou prý dražší. Proto se stále užívá sůl, která poškozuje vozidla. Přesto není možné vymáhat odškodnění od těch, kteří tuto situaci přímo zavinili. Je možné, že je pro Vegvesenet lacinější solit silnice, než aby z nich odstraňovali sníh, případně silnice posypávali pískem. Jenže to, co se ušetří, zaplatí motoristé, kteří často musí s vozidly do servisů na odstranění mnohdy životu nebezpečných defektů, jako je třeba rezavění brzdových kotoučů a dalších nedostatků způsobených solí. Přitom jak zástupci Vegvesenetu, tak politici si myslí, že způsobovat vyšší náklady obyvatelům je zcela v pohodě. Je snad Vegvesenet domluven s autodílnami?

Norges automobilforbund, tedy Norský svaz motoristů, má podle mnoha motoristů pro posyp solí příliš velké pochopení. Proč je tak důležité, aby byla vozovka na některých silnicích bez sněhu a ledu, zato na dalších nikoliv? Rychlostní limity se nezohledňují, ani to, že standard mnoha silnic je vyšší než bývával a že auta jsou bezpečnější než dříve.

V sousedním Švédsku je mnohem menší míra posypů soli. Škrábají a pluhem odklízejí sníh, aby vytvářeli dobré podmínky pro jízdu autem.

Méně soli by si vyžadovalo jinou strategii, třeba testování kluzkosti suchých vozovek v daných lokalitách, ale také častější a dokonalejší odklízení sněhu. Ovšem podle Vegvesenetu jsou ty silnice, kde se sůl používá při sněžení, zároveň těmi silnicemi, kde platí na odklízení sněhu nejpřísnější požadavky.

Jak moc se musí politici, veřejné úřady a státní podniky vzdálit od občanů, než začnou být vnímány jako nepřátelští odpůrci finančních jistot daňových poplatníků, jak o tom píše třeba v jedné své nové knize švédský spisovatel Jan Guillou?

Jako by silničáři sami neměli ruce na volantu, tedy situaci pod kontrolou. Než si s tím poradí, bude solení těžko spolknout.