Málo lidí si uvědomuje, že kvůli tomu, že jsou součástí zážitků a prožitků někoho jiného, tak by se měli chovat ohleduplně, uctivě a přiměřeně.

Ať jste muži či ženy, nepomůže to v cizině k nápravě pověsti ani jednoho z pohlaví. Důležitou pointou je prý to, že poměrně malá skupina osob kazí pověst celku, přičemž nálepky pak zůstanou na celém národu viset desetiletí i déle.

Sporé oblečení, zvyklosti pití alkoholu, chování na dovolené a nápady, na které přišli během zahraničního pobytu, bývají empiricky dokumentované náměty diskusí mezi Nory. Ale pokud se to vysvětluje zrovnoprávněním, pak se to těžko může stát námětem, dokud se nebude řešit to, proč existují jedna pravidla pro muže a jiná pro ženy. Cizinci reagují z pozice pohledu své kultury.

V Norsku role muže vyžaduje podle některých žen distancování se od chování a excesů jiných mužů v cizině, zato ženy zřídkakdy vyčítají jiným ženám to, k čemu všemu by se uchylovaly v zahraničí. I tehdy, hrál-li svou neoddiskutovatelnou úlohu alkohol, tak za vše mohou alespoň nepřímo muži, i obrana ženy se v hlavě některých žen stane útokem na muže. Mají snad všichni přestat jezdit do teplejších krajů jen proto, že do některých krajanů snad něco vjelo a bez zábran kazí pověst všem¬?

Kvůli chování některých lidí, byť jich může být poměrně dost, to odnesou jiní, spořádanější, s nimiž se nakládá neodbytně, a především podle těch, jež se celá desetiletí neuměli chovat, byli snadnou kořistí či jen měli smůlu. Světu vládne stádní mentalita, přičemž úcta se musí zasloužit.

Promiskuita a nemravnost v cizině s následky v podobě pohlavních chorob, úzkostí, potraty, přerušenými vztahy, či sexu s nezletilými a porušování psaných i nepsaných pravidel cizích kultur, zvyklostí a náboženství, to vše (a ještě mnohem více) vrhá na Nory, Norsko, norskou kulturu, zvyklosti, morálku atd. nepříjemný stín, a pak na ně lidé hledí úkosem, ovšem třeba jen naoko, jelikož ve většině kultur hrají prim peníze, a přece nikdo nebude kousat ruku, jež ho krmí. Své o tom napovídá studie Åshild Ulstrupové s názvem Hore og madonna på kjærleikens øy, v překladu Děvka a vzor ctnosti na ostrově lásky. Či článek v New York Times na tentýž námět, jenž byl šířen natolik, a byl natolik šokující a ztrapňující, že se museli Norové bránit a ohrazovat proti němu.

Jenže je to vůbec problém pro někoho dalšího, kromě toho, koho se to týká? Některých projevů chování je v zahraničí vnímáno bystřeji než jiné a ač se to někomu nelíbí, tak je spojováno s námi všemi.

Podobně jako někteří Češi a lidé dalších národností se i někteří Norové více či méně úspěšně snaží v cizině vyhýbat svým krajanům. Někteří se dokonce chlubí tím, že nemluvili svou mateřštinou ani neviděli žádné krajiny několik měsíců či let. Jenže dělá to snad z nich lepší turisty než je někdo takový, kdo přiletí do některých známých párty letovisek a něco tam provede?

V šetření promluvili zaměstnanci přes tisíc hotelů po Evropě a Norové se v několika bodech liší od ostatní klientely. Průzkum, proveden pro britskou službu cestovatelů OTA On the Beach, posuzuje hosty různých zemí, a to jak v případě přívětivosti, čistoty, ochoty dávat dýška, nakolik se snaží mluvit místním jazykem i kolik je s hosty starostí a potíží.

Vedle Irů, Němců, Američanů a Britů jsou Norové s dýšky nejštědřejší. Na opačném konci stupnice skončili Francouzi, Dánové, Finové a Italové. Norové také patří k těm, jež nejméně přidělávají práci uklízečskému personálu. Vedle Němců a Švédu po sobě Norové nechávají málo špíny. Zaměstnanci hotelů jsou též velice spokojení s norskými dětmi v pozici osob na dovolené. Pokud jde o chování se tak výše umístily pouze německé a švédské děti. Nejhůře dopadly britské děti.

Britové jsou považováni za nejpřívětivější a jejich skóre je celkově vzato ze všech národností nejvyšší, nicméně nejvíce popíjejí alkohol, syslí si nejvíce jídla z volného výběru a jsou také nejhlučnější a nejhašteřivější.

Podle spotřebitelských průzkumů Reputation Institute, Institutu zabývající se pověstí a poradenstvím na ono téma, tak patří Norsko stabilně mezi pět zemí s nejlepší pověstí, nicméně Norové jsou zároveň vnímáni jako jedni z nejsamolibějších a nejnabubřelejších národů.

Nescestovalí Norové, na které jejich vlastní krajané nahlíží jako na burany, hulváty a šašky, mívají ve zvyku v cizině se rozjíždět tak, že vás to dostane do kolen! Dokud na jejich stůl nepřistane alkohol, tak se jeden k domorodcům tváří skeptický a podezíravě a namlouvá si, že ho bude každou chvíli někdo chtít ošidit a využívat. Jak se vytáhne vyprošťovák, což je nezbytná ohnivá voda, tak se musí pózovat v tričku s nějakým vlasteneckým motivem a zpívat hymnu, zatímco se ostatním v lokále vnucuje striptýz na stole, a u hostitelů se dožadují norské hudby či televize.

Bez čeho se Norové na svých cestách neobejdou? Asi byste tipovali nějakou tu rybu. Nechme stranou, že údajně skupují nepochopitelná množství tuků, alkoholu a vyprazdňují lékárenské zásoby Viagry. Řada Norů se chce na dovolené mít přesně jako doma. Jediné, co má být jinak, je více slunce a levnější alkohol. Podle průzkumu cestovní kanceláře Ving, jak ji zprostředkoval deník Aftenposten, si Norové navíc přibalí něco, co by čekal málokdo: kávu. Norové patří k těm národům, jež jí vypije v průměru nejvíce, jsou zvyklí na „norskou“ chuť a nechtějí riskovat, co je čeká v jejich destinacích. Další nepostradatelností je křupavý chléb, v Německu známý jako Knäckebrot anebo sýr zvaný brunost svou chutí připomínající karamel, popř. lékořice či tzv. kaviár, pomazánka z jiker treskovitých ryb.