Heslo norské armády. Podle reklamy na vzdělávání se v armádě má každý, kdo v této úžasné zemi žije, neomezené možnosti. Alespoň podle státní propagandy, jež se nám snaží namlouvat to, čemu stát chce, abychom věřili.

Proslýchá se, že od dob studené války Norsko nikdy nebylo tak bezpečnostně politicky vydáváno na pospas. Odbourávání údajně začalo podepsáním dohody s Ruskem o dělící čáře v Barentsově moři za bývalého premiéra Jense Stoltenberga. Netrvalo dlouho, než byly stíhačky přesunuty do Ørlandetu ve středním Norsku a severní Norsko tak bylo zbaveno přítomnosti armády. Erna Solbergová, současná norská premiérka, prý zatlouká norské armádě poslední hřebíčky do rakve.

Podle prohlášení šéfa obrany Haakona Bruuna-Hanssena v několika masmédiích již v r. 2015 bude do deseti až patnácti let Norsko neschopné ubránit se, bude-li vývoj pokračovat tak jako dosud. Jednak se snižuje rozpočet, jednak klesá podíl armády na HDP. Rezort obrany v důležitosti klesá stále níže ve srovnání s dalšími rezorty. Dále armáda rychle přichází o svou kupní sílu, a provoz stoupá mnohem rychleji než ostatní zboží. Méně cvičit znamená méně kapacity. Operativní schopnost řešit úlohy armády je špatná, jelikož objem personálu i materiálu je nízký a výdrž proto nedostatečná. Armáda prý přijde o veškeré kapacity bojovat a bude omezena na monitorovací funkce. Rune Jakobsen, operativní šéf armády, se nechal slyšet, že armáda není s to, aby Norsko ubránila, než se dostaví posily spojenců. Podle zprávy Direktoratet for samfunnssikkerhet (Úřadu pro bezpečnost společnosti) by civilní obrana nebyla s to, aby v případě vypuknutí války Nory evakuovala. Může za to nevyhovující organizace, zastaralé vybavení, nedostatek kompetencí a cvičení atd.

Na seznamu největších vojenských mocností světa r. 2020 je Norsko na 28. místě. Pomoci více než 50 faktorů na určení celkového součtu bodů na PowerIndexu byl sestaven seznam Global Firepower (Globální palební síla) 2020. Seznam čítá 138 vyspělých i méně vyspělých zemí, založených na parametrech jako je např. zeměpisná poloha, infrastruktura, hospodářská síla, dostupnost přírodních zdrojů a vojenská síla. Norsko disponuje 24 000 vojáky v aktivní službě plus 40 000 v záloze, má 150 letounů, 52 tanků a 62 vojenských plavidel.

Pět nových monitorovacích letounů P8A Poseidon bude od r. 2022 nahrazovat staré stroje typu Orion. Spolu s opožděnou dodávkou čtrnácti nových vrtulníků typu NH90 se stanou «očima a ušima» NATO na severu. Nicméně pobřežní stráž po 20 letech problémů s vrtulníky tohoto druhu již nemá k nim důvěru.

Nově zakoupené stíhačky F-35 jsou podle několika zpráv plné chyb a dostupné pro operace jen polovinu času, jinak stojí na zemi. Náklady za jejich provoz stoupají nahoru a budou na úkor ostatních účelů. Vše nasvědčuje tomu, že půjde o nejmylnější investici v dějinách Norska.

Ve středním Norsku je vysazeno a střídá se jednou za půl roku 700 příslušníků americké námořní pěchoty, což je prý v rozporu s norskou politikou základen z r. 1949, podle níž nemají mít cizí mocnosti v době míru vojenské základny na norském území. Podle Lawrence Wilkersona, bývalého šéfa štábu, toto odporuje norským zájmům. Kromě toho by si měli norští vůdcové uvědomit to, že pokud by se Washington rozhodl, že se musí pro záchranu střední, či jižní Evropy obětovat severní křídlo NATO, vyžádá-li to nadřazená vojenská strategie, tak ani na chvíli nezaváhá.

Již mnohokrát výzkumníci zpochybňovali odhodlání Spojených států bránit Norsko. Podle jednoho ze závěrů zprávy Forsvarets Forskningsinstitutt, čili Výzkumného ústavu norské armády, jenž se zabývá dnešní bezpečnostní situací a možným výzvám v dalších letech, nemůže již Norsko očekávat, že vůle USA bude nadále stejně silná jako v minulých desetiletích. Podle zprávy bude hlavním úkolem Norska v oblastech obrany a bezpečnostní politiky omezovat nejistoty okolo podpory spojenců, aniž by se zvyšovalo napětí a nebezpečí eskalace v blízkosti norského území a norských vod. Badatelé poukazují na to, že USA jsou dnes jediným spojencem s reální schopností nasměrovat síly přes oceán, aby za vysoce intenzivního konfliktu posílil Skandinávský poloostrov. Než aby byl vnímán jako útok všech členů NATO, je prý pravděpodobnější, že útok na Norsko bude vnímán jako útok všech Seveřanů. Proto autoři zprávy vnímají spolupráci s ostatními severskými zeměmi jako potenciálně nejlepší alternativou k dnešním spojencům.

NATO i USA očekávají podle deníku Verdens Gang od Norska více. Další země zvyšovaly své rozpočty na obranu, jelikož jim došlo, že jde o součást rozdělení břemene. Podle Odina Johannesena, šéfa norských vojsk, je nutné, aby Norsko bralo ohledy i na to, zda země poskytuje to, co se od spojenectví s námi očekává. Co se týče bezpečnosti je na pořadu dne se dotazovat jednak na to, jak sami vnímáme naše příspěvky, tak na to, jak naši protivníci vnímají jak se dostáváme svým spojeneckým povinnostem.

Erna Solbergová, norská premiérka, má za to, že se Norsko v rámci spojenectví těší vedoucí úloze a jako takové je i vnímáno ostatními členy. Navzdory tomu, navzdory finančním možnostem Norska a navzdory skutečnosti, že amerického prezidenta Donalda Trumpa a Jense Stoltenberga, bývalého norského premiéra a současného tajemníka NATO pojí prý jedinečný vztah, tak se v rezortu pouze škrtá. Na druhou stranu Norsko od r. 1990 utratilo za zahraniční vojenské mise přes 32 miliard norských korun.

Podle již zmíněných výzkumníků je omezený ruský útok v souvislosti s vojenským konfliktem se Západem anebo bilaterálním norsko-ruským konfliktem scénař, z něhož musí vycházet norské plánování obrany. Uvádí to server www.abcnyheter.no. V posledních letech Rusové simulovali útoky na norská vojenská zařízení, odpálily střely v norské hospodářské zóně a narušovali FPS signály v nejsevernějším kraji Finnmarce. Kromě toho musí norské stíhačky stále častěji identifikovat a odhánět ruské stíhačky. Sebeprosazující Rusko dokonce několikrát seskupovalo stíhačky a slétalo jimi směrem k norským vojenským letištím a „špionážnímu“ radarovému zařízení ve městě Vardø, jež je součástí raketového štítu USA a schopno vidět satelity v geostacionární dráze více než 40000 km od Vardø a navíc monitoruje norskou zájmovou oblast. Zato Rusové skladují 120 km od norsko-ruských hranic přes sto mezikontinentálních ponorkových střel typu Bulava 12, z nichž každá může nést až deset jaderných hlavic s výbušnou silou 150 kilotun (pro srovnání – puma shozená na japonskou Hirošimu měla okolo 13 kilotun). Ovšem Norsku schází proti střelám obranu, neboť nová generace balistických ruských střel snižuje dobu ohlašování na minimum.

Veliká většina Norů v průzkumu odpověděla, že souhlasí s tím, aby byla znovuzavedena povinná základní vojenská služba pro většinu mladých. Velká podpora vůle k obraně organizace důstojníků nepřekvapila. Avšak armáda má momentálně struktury jen na 12 % povolávaných branců. Plně profesionální armáda je prý nereálná.