Čím žije norský král, jaký je, jak mu je, co mu leží na srdci a jak je na tom jeho syn? Jaká se rýsuje budoucnost norské monarchie?

Královu knihu «Kongen forteller, neboli česky «Král vypráví», si přeje přečíst mnoho lidí. Celý náklad byl během tří dnů pryč, z knihoven je pořád vypůjčována ven. Harald Stanghelle, autor knihy a bývalý redaktor Dagbladetu a Aftenpostenu, dvou z největších norských deníků, norského krále Haralda V. ztvárňuje jako humoristu s velkou dávkou sebeironie, jenž smějící se rekapituluje své oxfordské vzdělání s tím, že «prý jsem studoval sociologii». Přiznává se, že se bojí lidí bez humoru, avšak lituje toho, že v r. 2015 v televizním pořadu Året med kongefamilien, tedy Rok s královskou rodinou, vyjádřil přesvědčení, že norská výzkumná stanice v Antarktidě byla pojmenována Trolem po jeho ženě. Při jiné příležitosti, státní návštěvě v USA ironicky vítal manžele Clintonových v Bílém domě poté, co se na setkání s norským královským párem opozdili a dobíhali jim vstříc. Nyní král označuje vlastní výrok za poněkud drzý. Čtenář se dozví o boji krále a jeho choti Sonja, aby se mohli vzít a byli sví a odpor Haraldova otce Olava V., jenž dlouho zdolával jejich snahám. Netřeba číst mezi řádky, abychom pochopili, že vztah mezi otcem a synem byl složitý. Král Olav se k synově vyvolené nechtěl znát a syna dále omezoval i poté, co se syn stal regentem.

Dočteme se o útěku královské rodiny do Velké Británie za války, o vztahu krále Haakona k v Norsku mocnému dělnickému hnutí, ke zrovnoprávnění a v nemalé míře o četných cestách a návštěvách norské hlavy státu a jeho choti. Král je si vědom nálad v každé konkrétní vesnici, či v tom kterém městě, jež zrovna navštěvuje, přitom také čerpá ze svých znalostí oněch místních komunit. Hledí dopředu a je-li nálada blbá vkládá naděje o vylepšení.

O kritice monarchie Harald V. říká, že bude-li jeden oponovat, tak to bude jen horší, a většinou to přejde, nebude-li jeden ani odpovídat. Zároveň tvrdí, že se toho o královské rodině v masmédiích píše mnoho nepravdivého, nicméně neupřesňuje co.

Kniha je podle recenzentů sondou do toho, jak být docela obyčejným, zranitelným člověkem a zároveň králem. Od té doby, co se v r. 1937 narodil, byla jeho budoucnost naplánována do nejmenšího detailu, že bude následovat ve šlépějích svého otce, což si také zvolil udělat a málokdy se poohlížel zpět. Nicméně si pohrával s myšlenkou, co by býval udělal, pokud by nepřitakal, jak se říká, čestnému poslání. Často i bývá takto dotazován, a to odpovídá tak, že jelikož je vzděláním důstojník, tak by přicházelo v úvahu buď toto, ale také učitelské povolání, neboť rád vyučuje a dělí se o své zkušenosti a dovednosti. Co ví o norském králi málokdo je navíc to, že ani monarcha, jak on až do letošního května nebývával nepřetržitě dostupný dvoru a svým nejbližším. Je mu 83, ovšem mobilní telefon mu byl pořád cizí a štítil se ho, za což ho při příležitosti jeho osmdesátin škádlily jeho děti.

V mnohém se vykresluje obrázek velice skromného muže, příklad toho se najde např. v kapitole o Breivikových teroristických útocích 22. července 2011, kdy se král znepokojoval tím, že jeho přítomnost na místě Sundvollen u břehu jezera Tyrifjorden, ve kterém se nachází ostrov Utøya, měla stát v cestě upřímného žalu zoufalých rodičů-pozůstalých po Breivikově řádění. Nakonec uposlechl radu svého syna Haakona Magnuse a vyrazil do Sundvollenu, za což je od té doby rád, že udělal.

Ačkoliv se svou chotí Sonja byl do konce listopadu v koronavirové karanténě, tak se král celý život pyšní dobrým zdravím. Kromě pěší turistiky a myslivosti se Král vyznačoval v národních i mezinárodních závodech v plachtění, a třikrát zastupoval Norsko v Olympijských hrách. Jednou získal ze Světového mistrovství zlato, po dvou stříbro i bronz. Jednou vyhrál Evropské mistrovství.

Korunní princ Haakon Magnus, předpokládaný nastávající král Haakon Magnus 8. hodlá vést úlohu královskou dále, ovšem podle svého vlastního způsobu. Jenže měla by být monarchie zakončena současným králem, či ne? Diskuse na nejrůznějších portálech a v nejrůznějších skupinách na internetu hovoří spíše ve prospěch toho, aby skončila, že s Haakonem Magnusem a v menší míře i s králem Haralden V. byl položen základ pro její zrušení, než aby se nechala stát králem podle řady vlastních výroků i rozhodnutí a priorit svědčících o zaujatých globalistech zasahujících do společenských diskusí a stranících se části národa údajně de facto dělajících politiku. Anebo jde o projevy přístupů, přesvědčení a cílů jeho poradců, jež píšou jeho i Královy projevy? Těžko říct, třeba žijí ve vlastní bublince. Svou úlohu monarchie prý dohrála a nechme ji doznít, zaznívá. Je to snad proto, že král i jeho rodina jsou obklopení lidmi z vyšších společenských vrstev a že jsou odloučení od dění ve společnosti? Byť se za to omluvila je považováno za smutné, že se Mette-Marit, žena korunního prince Haakona Magnuse stýkala s notorickým pedofilem Epsteinem, jež měl údajně být jedním z tajných sponzorů Haakona Magnuse a jeho choti mj. na luxusních dovolených. Některým Norům ze sympatie zůstala spíše pachuť a hořkost.

Současný korunní princ Haakon Magnus nosívá placku Cílů udržitelnosti/Agendy 2030 OSN, je členem Světového hospodářského fóra, u něj prý neplatí žádné Vše za Norsko tak, jak u jeho předků, kdepak. Z vlastní svobodné vůle se prý rozhodl sloužit jiným než vlastnímu lidu. Pro některé Nory je jen jeden způsob, jak mají členové královské rodiny reprezentovat Norsko, a to heslem Vše za Norsko. Jinak si mohou a také by měli zřídit kancelář v budově OSN v New Yorku, ovšem bez financování z veřejných zdrojů Norska.

Král musí být věrný svému národu i své zemi, pozvedávat naši ústavu a být z našeho dědictví pyšný. Království není na ozdobu, loutkou jiných, či sloužící jen elitě. Nejvyšší úlohou krále je chránit ústavu a dohlížet nad tím, aby byla všechna usnesení parlamentu a vlády v souladu s ústavou, ovšem se tak neděje a navzdory dvou všelidovým hlasováním proti EU v Norsku čím dále více rozhodují práva a pravidla EU (na úkor a za omezení těch norských), potažmo velké korporace i jednotlivci. Proti vůli většiny občanů se rozprodávají např. státní lesy, ale i vodopády mimo jiné cizím zájemcům a kopce a hory jsou v řadě oblastí zastavovány větrnými elektrárnami, a tak by se dalo pokračovat. Není-li ústava na bránění není ani národní stát na bránění. Pak se i obtížně definuje úloha krále, či monarchie jako takové.

«Vše za všechny?» Norsko a Norové pro ně patrně znamená něco jiného, než pro jejich předchůdce a odbouráváním hranic zveřejňováním vlastních stanovisek hlavy královské rodiny prý polarizují a oslabují vlastní pozice spíše, než aby něco či někoho stmelovaly. Měla by být ztělesněním Norska i norského národa, pak by ale měly být extrémně opatrné, pokud jde o odstrkávání té části obyvatel, jež nejvíce ctí zemi i národ, a to definitivně více než tzv. mezinárodní závazky vůči OSN, EU a dalším organizacím.