Alespoň někteří Norové se hloubavě zamysleli nad vlastní zatvrzelostí: Co vše se stane tématem vášnivých (pseudo)diskusí v Norsku, to mi snad ani neuvěříte. Vánoční seriál měl být odstraněn, baviči jsou osočováni z rasismu, a ačkoliv na ně dosud nikdo nereagoval, tak jsou loga i balení značkového zboží upravována čistě preventivně, aby se nikdo náhodou potenciálně nepřihlásil.

Devět let poté, co byl tzv. vánoční kalendář „Nissene over skog og hei“ herce Espena Eckba uváděn poprvé, se někdo cítil dotčen. Vyroben byl dlouho před tím, než kohokoliv napadlo vytáhnout na vše možné „rasistickou kartu“ a fungoval řadu let bezproblémově. Televizní společnost TVNorge tomu podlehla a pořad odstranila, načež si to po bouři komentujících rozmyslel. Vnímá se to jako chabé vítězství v boji proti bědujícím, jichž je v takových případech v Norsku více než dost. Ovšem televize navzdory tomu trvá na tom, že by se toto nemělo uvádět v televizi v r. 2020 a pravděpodobně pořad již nikdy nenechá běžet. Streamovat si ho budete moci, ovšem spíše jen s výstrahou těm, kteří se pro to takhle rozhodnou.

Před rokem a něco se něco podobného stalo Tore Sagenovi, jinému herci, baviči a moderátorovi. Norsko je prý čím dále více zemí dvojí standardů. Křičí se stále hlasitěji, připomene-li někdo humoristicky, či karikaturně, původ někoho jiného, ač je tmavé pleti. Lovci rasismu a horliví zastánci „cancel culture“ a „non-platforming“ jsou všudypřítomní a daří se všelijaké výroky či ztvárnění překroutit na údajné urážení barevných. Přílišné braní ohledů a přizpůsobování se jiným kulturám nás prý oddaluje stále více od naší vlastní.

Co je na tom špatného, aby se líčilo do jiné barvy než vaší vlastní? Vždyť se mnoho skupin původních obyvatel po světě tisíce let maluje v tváři, i do bílé barvy, aby vypadali jako běloši. Michael Jackson se líčil nabílo, přesto nikdo od té doby nežádal o vymazání a zákaz všech vydaných alb a videí. Kdy se zakáže zobrazování lidí, jež chytili bronz opalováním, či toho jako Mads Hansen, další herec, docílil samoopalovacím krémem a musel čelit kritice po snímku, na němž se nechal takhle vyfotit? A kdy bude trestné přát si bílé (zasněžené) Vánoce? A holt nalíčíte-li vašeho synka do indiána, do člověka tmavší pleti, než ve skutečnosti je, tak jste rasista.

Nejen, že se parodují cizinci z celého světa (ovšem někteří již neveřejně), v Norsku je úplně normální dělat parodie na lidi z jiných částí zemí, než odkud dotyčný herec/herečka sám/sama pochází, napodobovat dialekty a převlékat se za typické představitele. A v Norsku žijící přistěhovalci se také rádi baví na úkor etnických Norů. Představte si, že by si každý/každá z nich dožadoval/a, že by se měli/y jako baviči zaměstnávat nebo povolovat vystupovat pouze osoby z téže části země, odkud sám/sama pochází. Jen homosexuálové by měli hrát homosexuály, jen postižení by měli hrát postižené atd. Jako kdyby jen ženy směly zastávat názor na potraty, jen příslušníci určitého náboženství na toto náboženství atd. Mnozí bláhoví si myslili, že herectví, bavičství atd. je o ztvárňování jiných postav, jenže doba otočila o 180 procent a okamžitě si lidé běžně berou co dělají ostatní za nejhorší úmysly.

Byly i časy, kdy lidé z určitých měst i regionů Norska vykořisťovali, potlačovali a jinak diskriminovali lidi z jiných částí téže země. Hlavně rybáři ze severního Norska byli nedoceňováni a podváděni kupci v Bergenu, a ještě dlouho po válce byli někteří lidé z Osla vůči lidem ze severu země natolik podezíraví, že jim třeba odmítali pronajímat byt, či garsonku. Nemluvě o nechvalně proslulém ponoršťování Laponců a bezpráví jim činěným.

Říká a píše se, že být uražen pokaždé, když si z někoho někdo střílí, stojí v cestě, odpoutává od a je kontraproduktivní vůči řešení skutečných problémů, jež zužují nejen tuto zemi. Pro Nory je to, odkud kdo pochází a jeho kořeny, důležitou součástí společného my, přestože neexistuje společně široce platná definice, co je to být Norem a velká část obyvatel si to představuje po svém. Nestanete se Norem jen tím, že jste vyrůstali v Norsku. Ovšem překotnou migrací toto mění a komplikuje mílovými kroky, a tak si nejen Norové rozumí stále méně a úzkoprsá nedorozumívání si kvůli lidem, jež si každou chvíli ze zvůle „vytáhnou rasistickou kartu/kartu ukřivdění“ se stává stále rozšířením, odcizí a distancuje je od velkých částí obyvatel. Máme čím dále méně společného, na soudržnost a sounáležitost je útočeno ze všech stran a můžeme se o to méně shodnout na společném zázemí, historii a identitě, a tak se množí problémy nejen s komunikací.

Mnozí Norové se proto štítí nazývat věci pravými jmény, čehož cynicky využívají další, vč. „nových krajanů“ za vše, jak to jen jde, a i kvůli tomu, co není míněno jako pohoršující ani urážlivé, ječí o urážkách, křivdách, příkořích a ubližování. V módě je toto dělat jménem jiné etnické skupiny. Již se dá mluvit o určité tradici litování. Zajímavé je, že namítne-li barevný, že má dost toho, že se jiní nechávají urážet jménem barevných, pak se setká se štvavou kampaní. A kdo se nenechá tím strhnout, ten se od ostatních dozví, že se dostatečně nestará. Jenže není to diskriminující, že si někdo udělal skupiny lidí, z nichž se „nesmí“ dělat legraci? Být chráněn před tím, zatímco se může ze zbytku společnosti střílet je vlastně vylučování ze společnosti, jež je natolik křehká a na nohou, že vytváří více problémů, než řeší?

My, kteří máme bílou pleť, nemáme cítit příslušnost nebo dokonce hrdost na to, že jsme běloši a že se ztotožňujeme s bělochy. Pak se ihned dostaví ošklivé komentáře. Jenže Norsko je domovem a se stejnou pečlivostí, jakou si vybíráte, koho pustíte do vašeho bytu, či domu, byste měli vybírat koho pustíte do země. Přece nestrpíte, aby vám, aniž se vás na to zeptají, najednou začal váš dům či byt někdo cizí na základě lží a podvodů svévolně přeuspořádat na úkor toho, co mělo být určeno vašim dětem a dalším generacím.

Mediální masáží je Norům vstěpováno, že rasismus a nesnášenlivost jde pouze jedním směrem. Jsme-li my Norové kolektivně odsuzováni např. za Breivikovy činy, či lov velryb, popř. Barnevernet, tak musí totéž platit pro jiná etnika a jejich činy vůči nám a dalším lidem. Tatáž pravidla musí platit pro všechny. To, že se někdo z toho, co je určeno jako vtip/zábava, rozesmutní, ještě neznamená, že se jedná o šikanu. Zašlo to hodně daleko musíte-li jako spousta Norů každou větu uvádět ujištěním „Nejsem rasista, ale...“.

Dotazovat se druhých na původ, či komentovat, že jeden obstojně ovládá místní jazyk bývávalo mezi odtažitými Nory, jež by jinak mlčeli, považováno za znamení vydařené výchovy a dobrých mravů. Kromě toho, že to může fungovat jako podnět na rozpovídání si a seznamováním se s neznámými lidmi to svědčívalo o zájmu a zvědavosti. Jak se budeme učit, vypustíme-li tu zvědavost? Po sérii zpovědí přistěhovalců tmavé pleti v papírových novinách i na jejich i dalších internetových serverech o údajně zažívané mikroagresi čím dále více Norů ve svých komentářích reaguje tím, že cizince již oslovovat nebudou, neboť to bude příliš riskantní a alespoň takhle se vyvarují pochybení.

Dělá nižší norský práh pro to, aby jeden druhého přiměl k tomu, aby mlčel anebo nepřijatelnost dotazování se na to, zda je něco rasistické, aniž byste byli za to sami obviňováni, že to hájíte, Norsko lepší než jiné země? Buďme rádi, že je Česká a Slovenská republika zatím ušetřena takových pseudodiskuzí, jež nikam nevedou a jen kalí atmosféru, polarizují a ochuzují/omezují spontánnost. Nejednomu jsou přisuzována mínění, jež nezastáváte jen proto, že to takhle chápe protistrana, což rozdmýchává vlnu opovržení od lidí, kteří jsou příliš hákliví. Hlavně, že snášíme sex a násilí v přímém přenosu. Ovšem pomoci billboardů propagovat nový film s rudým nápisem "Všichni jednou musíme zemřít", tak to ne, mohlo by to být pro děti a mladistvé příliš. Nikdy před tím společnost nesnášela tak málo a zároveň tolik.