Norská knihovna přišla s úžasným projektem knih pro budoucnost. Spisovatelé díky její iniciativě vytvářejí knihu pro příští století. Tedy pokud se v příštím století knihy ještě budou číst.

Nova pětipatrová hlavní knihovna o celkové ploše takřka 14 000 m2 v Oslu nese název Deichman Bjørvika. Je pojmenována po dánsko-norském podnikateli, obchodníkovi a radním Carlu Deichmanovi, sečtelém knihomilovi, který městu odkázal svou sbírku knih i značný finanční obnos. Slovo Bjørvika je název zátoky, ve které se budova nachází. Nová budova knihovny byla otevřena 235 let poté, co byl zahájen provoz v první budově. Ta také nesla Deichmanovo jméno. K otevření nové knihovny došlo jedenáct let poté, co porota vyhlásila vítěze architektonické soutěže, a 2 330 dní od zahájení výkopových prací v lednu 2014.

I sousední budovy patří mezi nejvýznamnějšími a nejvíce diskutované dominanty soudobé architektury hlavního města Norska a možná celé země. Jedná se o novou budovu Opery a Munchovo muzeum. Zejména budova opery hrála důležitou úlohu, když byla na knihovnu vyhlášena architektonická soutěž. Účastníci soutěže – jednalo se o dvacet architektonických kanceláří – dostali nelehký úkol: Nepřebít knihovnou budovu opery.

Další sousední budovou je okázalá úctyhodná stavba, bývalé sídlo plavební společnosti, která zajišťovala dopravu mezi Norskem a Amerikou Den norske Amerikalinje. Dnes se zde nachází luxusní hotel. Na západ od knihovny stojí přístavního skladiště. Bylo dostavěno přesně o sto let dříve, než nedaleko něj vyrostla nová knihovna.

S návrhem s názvem „Diagonála“ v soutěži zvítězila architektonická kancelář Lund Hagem Arkitekter v spolupráci s kanceláří Atelier Oslo. Budova má tři hlavní vchody a tři černá jádra, která se prostupují všech pět pater. Každé patro se liší specifickou geometrií a individuálně ztvárněnými světelnými šachtami. Vzdálenost od stropu k podlaze je střídavá a činí od 2,7 metrů až do 20 metrů. Je zde šedesát místností. Interiér knihovny ovlivňuje skleněná šachta, která „rozvádí“ světlo po budově. Třívrstvá skleněná fasáda zase sluneční svit rozptyluje.

Tyto a další technické informace jsou dostupné v časopise Interiørmagasinet. Každé patro knihovny by mělo mít vlastní atmosféru přizpůsobenou různým funkcím a možnostem daného prostoru. Nenajdete tu dvě stejné místnosti. Zatímco tradiční knihovna bývala místem, kde se půjčovaly knihy, Deichman Bjørvika láká návštěvníky na rozmanité možnosti. Lze tu mimo jiné nahrávat podcasty, šít anebo rovnou vytvářet vlastní oděvní kolekci. Přesto zůstává v hlavní roli kniha. Tisíce knih je „zachráněno před zapomněním“, neboť byly přesunuty z nepřístupných skladů ke čtenářům. Nyní jsou všechny po ruce ve volně stojících modulech knihoven kopírujících geometrii budovy. Knihovna Deichman Bjørvika jednoduše nabízí zážitky, technologie a vědomosti ve všech podobách. Kromě literatury tu žije hudba, různé nástroje, film, komiksy, dílny, zvuková studia, dětské aktivity, divadlo i přednášky.

Vnitřní vybavení knihovny a zařízení nábytkem představovalo náročný úkol pro společnost Scenario Interiørarkitekter. Byla to velká výzva, a především kreativní až dobrodružná práce. Bylo zapotřebí vytvořit jednotný styl pro celou budovu a zároveň vypracovat interiéry všech prostor dle zadaných specifik. Vybavení muselo odpovídat nejrůznějším funkcím místností, bylo nutné přijít s řešeními, která byla šitá na míru.

Bytoví architekti usilovali o vytvoření důvěrné, vřelé a přívětivé atmosféry v kombinaci s rozmanitým výrazem. Šlo jim hlavně o to, aby se uživatelé a návštěvníci cítili příjemně a nacházeli ve velkých, otevřených prostorách inspiraci. V těch podzemních najdete velký sál a kino. Atmosféra zde je útulná, k dispozici je velké množství médií. V prvním patře, nazývaném „Náměstí“ se konají tzv. pop-up výstavy, dále je tu „jídelna“ a na mezipatře i bar, kde se může čtenář začíst do jedněch z 960 novin či časopisů, které knihovna předplácí. Oddělení krásné literatury v druhém patře s příjemnými prostorami na čtení navozuje pocit domova. Jako by člověk seděl obýváku a byl obklopen uměleckými instalacemi. V dětském oddělení je vše přizpůsobeno rozvoji dětí. Jejich smysly vábí otvory, skrze které mohou koukat. Audiohračky vydávají nejrůznější zvuky. V dřevěných vozíčcích vzdáleně připomínajících ty, které se dříve používaly v hornictví, si mohou děti vyhrabat knižní poklady. V druhém patře se konají setkání s autory a další literární akce. Třetí patro je dynamickým prostředím, „vesmírem“ tvořeným filmy, komiksy, stolními hrami, dílnami se šicími stroji, prostorem pro tisk na textilu. Je tu tiskárna na velké formáty, dále několik hudebních „kiosků“, zvukových studií atd. Zajímavé jsou i speciálně navržené koberce. Čtvrté patro zabírají studovny a místnosti pro skupinové přednášky. Jsou zde knihy o architektuře, umění, zdraví, technologiích a přírodních vědách. Nejvyšší patro může být ze studovny snadno přestavěno na multifunkční místo pro setkávání, kam se pohodlně vejde přes dvě stě osob. Tyto prostory jsou pronajímány pro konání různých akcí. Kromě toho je tu oddělení společenských věd, dějin, psychologie, filozofie a náboženství a sem také byla umístěna literatura o Oslu a původní Deichmanova sbírka.

Vedení knihovny žádalo o udržitelné materiály, které časem získají patinu. Ve srovnání se srovnatelnými stavbami bylo během stavby této budovy do ovzduší vypuštěno o polovinu méně emisí škodících klimatu. Při výběru základních barev interiéroví architekti vycházeli z kůže barvy koňaku a dubu. Dále navazovali na barevnou tradici odstínů zelené, což je barva, která bývala v Norsku spojována s knihovnami. Jako kontrastní barvu použili ostře červenou. Větší potíž představoval úkol, jak vystavit a uložit 450 000 médií, tedy knih, filmů a kazet, audioknih, komiksů atd., aniž by zabíraly příliš velkou plochu. Celkem vzniklo 3 200 metrů modulových knihoven a stojanů. Dále se v knihovně nachází přibližně 12 500 kusů pevných i volných inventářových prvků navržených či nakoupených firmou interiérových architektů vyrobených v tuzemsku i v zahraničí. Jsou zde například tzv. Dechmanské židle z ocelových trubek nalakovaných na zeleno s opěradly z dubu a s čalouněnými sedadly potaženými kůží v koňakové barvě.

Páté patro pojme též umělecký projekt započatý již v r. 2014 s názvem Knihovna budoucnosti, který jsem zmínil v úvodu a který je označován jako magický. Každý rok po celých sto let tady bude po jednom ukládán původní rukopis od celkem stovky současných norských i zahraničních spisovatelů. Texty zůstanou nezveřejněné a nečtené až do roku 2114, kdy budou vydány knižně. V lese severně od Osla bylo nasazeno tisíc stromků. Z nich vznikne papír na antologii knih, která se bude číst za sto let.

Knihovny v Norsku zůstaly během pandemie otevřené. Dosud však nebyly zveřejněny statistické údaje o návštěvnosti, a tak je předčasné se k tomu vyjadřovat. Na druhou stranu, pokud jde o knihy kupované, lze již s určitostí říct, že si toho Norové přečetli více než za běžných okolností. Letos se pod stromečky ocitlo ještě o něco více knih než obvykle. Hovoří o tom číselné údaje Norského svazu nakladatelů (Den norske Forleggerforening). K 30. listopadu se prodalo o devět procent více knih. Nejvyšší nárůst – šestnácti procentní zaznamenala literaturu faktu.