Jaké budovy „hýbou“ v posledních letech Norskem a nejen jim?

Podle mnohých z mých zdrojů se jedná především o prosvětlené budovy, na něž byly vynaloženy značné prostředky, které ale jsou přitom spartánské a chladné moderním způsobem bez záměrného minimalismu, pouze s určitou bezduchostí, podobně jako např. letiště u Osla.

Budova opery provedená firmou Snøhetta, o níž se rozepíšu o něco níže, je bílá jako plošina vynořující se z moře, spojující fjord a město, vodu a pevninu. Je první operní budovou světa, kde se můžete projít po střeše a stala se přední norskou turistickou atrakcí. Na rozloze 49000 m2 se rozkládá na cca. 1100 místností, vč. tří sálů na operu, baletu a koncerty a chodí sem do práce 600 zaměstnanců z přibližně padesáti profesí.

O rozruch se postarali španělští architekti z firmy Estudio Herreros. Na tvrdou kritiku za nové Munchovo muzeum na jednom z nejexponovanějších pozemků v Oslu, ne-li v celém Norsku odpověděli, že kritizovat jejich práci je předčasné a že máme počkat na světlo. Část kritiků mínila, že novostavba vypadá jako hrozivý černý stín, jenž se sklání nad Operu a dokonce vysává z celé městské části Bjørvika veškeré světlo. Průčelí je pokryté perforovanými hliníkovými plechy, jež způsobují, že budova vypadá temněji než na původních nákresech. Podle architektů propůjčují hliníkové plechy stavbě mystickou a neustále střídavou přítomnost v Bjørvice. Budova prý odráží výtečné světelné poměry v Oslu, jež se nepřetržitě mění v průběhu dne i ročních období. I umělé světlo dodá zevnitř důležitý aspekt průčelí. Svou úlohu hrály finanční, klimatické a ekologické i stavebně technické ohledy jako omezovat množství slunečního světla do budovy a odrážení zpět do veřejného prostoru v okolí, údržba a životnost hmot a také vytváření vizuálně prostupnou stavbu spojující zážitek vevnitř stavby s fjordem a okolní krajonou. Nicméně několik norských odborníků toto odsuzuje tím, že v architektuře nejde patrně o záměry, nýbrž o dopady.

Další věhlasným projektem v téže městské části je Barcode, čili Čárový kód. Skládá se z dvanácti úzkých výškových staveb obsahujících kromě kanceláří i byty a komerční prostory. Koncept byl vyvinut norskými firmami architektů DARK a a-lab ve spolupráci s nizozemskou agenturou MVRDV. Geometrický systém vystupuje z okolí, přičemž se budovy liší, přitom prý působí vzdušně a „komunikativně“ vůči přiléhajícímu fjordu.

Podle magazínu Architectural Digest získalo Norsko jednu z nejkrásnějších designových kaváren pro pocestné: Trollveggen Besøkssenter se nachází hned pod tzv. Stěnou trollů v oblasti Romsdal na západě země. Navrhl ji architekt Reiulf Ramstad ze stejnojmenné firmy.

1200 metrů nad mořem ji najdeme, nejodvážněji řešená turistická chata Norska. Rabothytta pochází od firmy Jarmund/Vigsnæs a byla zafinancována díky sponzorům. Dostanete se k ní pouze pěšky či na lyžích a máte z ní výhled na ledovec Okstindbreen a Okstinden, nejvyšší horu severního Norska. Svými diagonálními tvary a zemními barvami splývá s krajinou. Díky velkým oknům můžete zažít vnější mikroklima ledovců a hor zevnitř. V létě je energeticky soběstačná díky proudu ze solárních panelů. Snad vydrží vítr síly orkánu tak, jak je určeno.

Stále ještě existují silnice, které vás nemají jen dostat co nejrychleji do cíle. Letos je to 20 let od zahájení projektu Národních turistických silnic. Celkem 18 úseků protkává některé z nejkrásnějších regionů Norska. Nabízejí krásné jízdy, jež se poněkud vymykají normálu. Každá z těchto silnic má svůj svéráz a vážou se k nim různé příběhy. Silnice udržuje a zpříjemňuje pro cestující firma Statens Vegvesen, norská obdoba Ředitelství silnic a dálnic, a to třeba stavbou báječných vyhlídkových teras, odpočívadel s toaletami, parkovišti a uměním. Odvážná a inovativní architekturou ve velkolepé přírodě je znamením Národních turistických silnic. Dlouhodobě pečlivě vybírané trasy jsou tak obohacovány netradičně navrženými stavbami, jež někteří nazývají vandalismem vůči přírodě, či promrhanými penězi, které by mohly jít na vylepšování silnic, či jejich zabezpečováním proti sesuvům kamene a půdy. Ovšem některé stavby získaly ceny a zasloužily se o mezinárodní pozornost, třeba stavba záchodu u památníku Uredd v Gildeskålu, «Utsikten», či nejpotentnější vyhlídková rampa v Norsku v pohoří Gaularfjellet, „Gulldassen“, či „Záchod ze zlata“ na ostrově Senja.

Kostel v severonorské Altě, Nordlyskatedralen, či Katedrála polárního záře, kterou se ona výzdoba inspirována, je od firem Link signatur a Schmidt Hammer Lassen Architects. Nejsevernější katedrála Evropy je považována za jednu z nejzajímavějších novostaveb Norska. Spirálovitá konstrukce je pokryta plechy z titanu (Norsko mimochodem disponuje jedněmi z největších ložisek titanu na světě).

Od roku 2000 je knihovna po vilách tím druhem staveb, jenž nejčastěji vyhrával prestižní norskou cenu architektury Houens fonds diplom. Získala ji za knihovnu v Tønsbergu firma Lunde & Løvseth, za alexandrijskou knihovnu si ji odnesla Snøhetta (viz níže) a za knihovnu a dům kultury v Bodø londýnští architekti z firmy DRDH. Také skromnější knihovnu ve Vennesle od stavangerské firmy Helen & Hard vynesla norskou soudobou architekturu na výsluní.

Napínavých projektů s norskými kořeny v cizině je čím dále více, mezi kterými stále ještě nejznámějším zůstává zakázka o novou knihovnu pro egyptské město Alexandrie, kterou tehdy zcela nečekaně vyhrála firma architektů Snøhætta z Norska. Knihovna, která tam stávala ve starověku, je označována za matku všech knihoven a nově postavená budova za architektonický zázrak, ztělesňující kulturní dějiny Egypta a spojovací článek kultur severu a jihu. V antické době byla největší, za Julia Caesara však vyhořela, a pak ještě jednou při dobytí města muslimy. Za podporu UNESCO byl projekt nové knihovny, která se má stát světovým duchovním a kulturním střediskem, zahájený. Místo, kde stála původní knihovna, archeologové stále hledají. Bylo rozhodnuto, že nová knihovna bude vybudována v místech, kde kdysi stál první maják na světě – na ostrově Faru, který patří mezi sedm divů světa. Mezinárodní soutěže, kterou vypsalo UNESCO, se zúčastnilo 500 týmů ze 77 zemí.

Žulová třináctiposchoďová válcovitá budova přes 85 000 m2 veliká stojí na místě slavné starověké alexandrijské knihovny, o které nikdo neví, jak vypadala. Svým tvarem představuje vycházející egyptské slunce, které přináší světlo světu a lidské civilizaci. Zároveň připomíná gigantický mikročip. Staré se snoubí s novým. Sklání se k moři a částečně je ponořena do bazénu. Průčelí je pokryté znaky, hieroglyfy a symboly z celého světa, jež byly vytesány norskou umělkyní Jorunn Sannesovou. Šikmo situovaná složitě poskládaná skleněná střecha měkce filtruje světlo zvenku, takže se cenné tisky a knihy tam uložené nepoškodí. 602 sloupů bylo zapuštěno do hloubky 40 m, aby nesly váhu budovy.

Z dalších významných projektů téže firmy lze zmínit kongresové centrum ve francouzském Annecy, saudskoarabské Středisko pro světovou kulturu Krále Abdulazize, renovování newyorského Times Square atd.

Nor Gudmund Stokke navrhl největší letiště světa v tureckém Istanbulu. Patří Nordic – Office of Architecture, téže firmě architektů, která vyhrála soutěž o vládní čtvrť v Oslu. Na projektu ještě spolupracovala britská firma Grimshaw Architects a norsko-britská Haptic Architects.