Norové si mezi sebou moc nerozumí a údajně mají vztah k alkoholu, jenž si vyžaduje minimálně vyšší akademický titul z antropologie, abyste rozuměli jemu i tomu zažranějšímu odporu než jinde k těm, kteří si jej, byť je to jen občas, dopřává.

Jak je známo, není alkohol v Norsku stejně snadno dostupný jako jinde v Evropě. Jsou-li uzavřena pohostinská zařízení, pak si v supermarketech zakoupíte slabší pivo a alkoholové limonády, ale pro silnější pivo, víno a líh musíte do státem vlastněné síti obchodů s alkoholem zvané Vinmonopolet, hovorově jen «polet». Lidé, jež místně obcházeli nejnovější opatření proti koronaviru, aby mohli nakupovat ve Vinmonopoletu a kvůli tomu jezdili do sousedních okresů, kde není lockdown - ti se od kritiků dočkali tvrdých odsudků. Spílají jim za to, že se bez alkoholu neobejdou ani týden nebo dva (předpokládaná doba, po niž měly zůstat ony prodejny uzavřené, nakonec byly mimo provoz jen v sobotu, ovšem ta doba měla být podle původních záměrů delší), a že tím přispívali k šíření viru a obecnému ohrožení (jako kdyby bylo méně nakažlivé kupovat/pít vodu, či limonádu) a takoví lidé jsou tím pravým důvodem proč již bezmála rok trvající stav nikdy neskončí. Přitom fronty musíte vystávat i jinde, riziku nákazy se vystavujete i na lecjakých dalších místech, např. v supermarketech.

Podsouvá se jim, že jsou závislí sobci, mentálně slabší, za něž by se měl každý soudný a pravidla ctící Nor povinně stydět. Krásně je na tomto příkladu vidět, jak Norové soudí ostatní podle sebe: «Na to, abyste si užili víkendu, není třeba té flašky» cítí se v právu samozvaně diktovat a nutit druhým. Nemají sebemenší úctu k tomu, že priority má každý jiné a hned musí mermomocí třesoucím ukazováčkem burcovat proti lidem, kteří jaksi neberou ohledy na to, že v dalších zemích nemají lidé co jíst a nemají ani léky (jako kdyby omezování prodeje alkoholu cokoliv vyřešilo).

Jinými slovy: leda, že máte problém, tak by se nemělo jednat o veliký problém. Jenže význam alkoholu je kolikrát podceňován, na druhou stranu skoro 20 % plnoletých Norů nepije vůbec anebo zcela minimálně a pozvou-li vás k sobě na návštěvu, tak ostatním nenabídnou žádné alkoholické nápoje, jen nealko (včetně nealkoholického piva), což ještě neznamená, že poučují ostatní o tom, že nemají pít jinde, jen ne u nich.

Proč lidem bouchnou saze kvůli uzavřeným prodejnám alkoholu a ne kvůli uzavřeným posilovnám, zrušeným cvičením pro děti a mládež, zavřeným školám a jeslím…? Jenže velká část obyvatel těm ostatním nerozumí, ani se o to nepokoušejí, a nazývá je divnými, primitivními, či rovnou hodnými léčení a takhle si povýšeně leští své neomylně mravné a spořádané já. Nedojde jim to nebetyčné sobectví a vlastní omezenost v tom, že sami nedopřávali ostatním to, co si nedopřávají sobě. «Alkohol důležitější než potraviny.» Jako kdyby si neuvědomovali celek a jak krásně jde mít v hlavě i dvě myšlenky současně a zapamatovat si kupovat obě a mít požitek z obou, samozřejmě s mírou. Zároveň nejspíše neslyšeli o pomyslné kapce, po níž pohár přetekl. Takových kapek již bylo a je v Norsku více cítit, že i trpěliví a snášenliví Norové dosáhli svého «až sem a dále ne». Nejen v obchodech je patrné, že jsou lidé kvůli svévolným opatřením mrzutější, méně zdvořilí a víc neurvalí.

Každé opatření vytváří přidanou a pro mnoho lidí zbytečnou nejistotu, stres a další výzvu, s nimiž se každý pokouší poprat tak, jak jen může. Při déle trvajícím uzavření v zimním období s málo světla, přičemž mnozí nespolečenští Norové mají k nejbližšímu sousedovi nejen fyzicky daleko, může zažít rozmach pašování a pálení lihu u některých doma.

Kdo je z týdně vyčerpán z předstírání a hyperkorektnosti ve společnosti, jež v době Covidu prý vyvrcholuje, tak to spláchne a ventiluje třeba alkoholem. Co se jinde odžije ve věku 15 až 25 let a stačí vám, tak to se dohání později a proto v Norsku vidíte dost 30níků, 40níků i starších, jež si rozpouštějí blbnutí i zábrany v alkoholu, jež chodí intenzivně nasávat většinou od pátku do neděle do klubů a na mejdany, kde se opijí do němoty. A ráno nic - vše zapomenuté, sotva vás nepoznají ti, s nimiž jste se předchozí večer tak bezvadně bavili. Ovšem o průměrné spotřebě alkoholu v průběhu roku jsem psal v jiném článku na tomto blogu, v tom se Norové nevyznačují.

Jenže nyní, v době odrazování od návštěv má každý být o samotě u sebe a zpestřit si tu samotu tak, jak nejlépe umí, jenže pro řadu Norů jste alkoholici v pokročilé fázi i tehdy, budete-li se v sobotu večer s partnerem/partnerkou dělit o láhev. Někteří kritici dokonce tvrdí, že zákaz nalévání alkoholu nemá smysl, dokud může mít i nadále otevřeno i síť prodejen Vinmonopolet, jelikož lidé pořádají rauty doma. Tam se odehrává polovina situací zahrnujících alkohol v Norsku, v pohostinských zařízeních jen 20 %. Norové jsou cenově uvědomělí, vypít toho co nejvíce doma a jít na pár završujících drinků do hospody, či baru je při místních cenách pro mnohé pouhá znouzectnost.

Jistěže se najde dost těch, kteří si spletou to, že život má být mejdan s tím, že mejdan má být život. Než to dopadne špatně, respektive než se vypořádáte s tím, jak a proč pijete, tak se alkohol pro mnohé již stal repertoárem pro výrazy citů. Aby přišli na pravou příčinu, proč pijí, se prý musí překročit téma alkohol. Jádro problému je kolikrát o něčem úplně jiném, a sice často o tom, co si mnozí dusí v sobě a není společensky přípustné trousit podrobnosti o tom, co někdy celý život potlačují a drží pod pokličkou.

Bez klubů mladých, jaké na mnoha místech z úsporných důvodů neexistují, se scházejí kluci ve věku dvacet až třicet let doma u někoho z nich a dívky ve věku teprve od dvanácti a třinácti let, což není žádoucí. Najdou se dokonce rodiče, jež s dobrými úmysly dávají svým dětem alkohol, než jdou na raut, aby si alespoň byli jistí, co budou konzumovat. Ovšem podle výzkumu je alkohol z domova spotřebou navíc, kromě toho, co vypijí tak jako tak.

Jinde v Norsku, jako např. v městě Tromsø, opatření spočívá v tom, že chcete-li si zakoupit alkohol musíte si zároveň pořídit i jídlo. Zpravodajské servery přinášejí seznam kde, co, za kolik. Podle některých opatření nepřinese méně popíjení, naopak se akorát vrátíme o ani ne šedesát let zpět v čase, kdy byla konzumace jídla k nápojům povinná, přitom pravidlo obcházeli tak, že tytéž sendviče, či vafle byly vraceny do kuchyně a hostům podávány opakovaně. Co bude zavedeno příště? Povinnost nosit kravatu, vestu z tulení kůže, či mokasíny?

Paradoxně a tragikomicky přestože Ježíš Kristus podle Bible proměnil vodu ve víno a víno je v Písmu zmiňováno i mnohokrát jinde, tak je nejen mezi norskými křesťany alkohol obecně opravdu zapovězenou odporností a mezi některými tabuizován podobně jako ten sex nebo třeba i takový gambling.

Pro opravdové alkoholiky může odepírání přístupu k alkoholu znamenat životní ohrožení. Někteří sáhnou po alkoholu proto, že se jim nedostává potřebné pomoci, po níž volají třeba i delší dobu (jedna z mnoha odvrácených stránek Norska). Prý by se měli léčit všichni „ti nahoře“, jež nařizují, že mají mít posilovny zavřeno a tak lidem znemožňují, aby posilovali svou imunitu a své zdraví. Ovšem někteří snad mohou využít lockdownu pro odvykání tak, o co se puritáni tak masově zasazují. Stejně je prý nejen v Oslu podle některých jednodušší si sehnat drogy než alkohol.