Dekonstrukce/předefinování biologických pohlaví a konvencí: již svou postatou jde o protiřečení si, přesto se najdou tací, jež se to snaží navzdory všemu prosadit. Mají naději na úspěch?

Norové jsou rozhořčení z toho, že je toto vůbec námětem rozjitřující se diskuse. Byť je Norsko zemí, jež má jako každá jiná plno problémů, je zjevné, že plno jeho zástupců a další, jež jsou za práci na jejich řešení placení, nemá na práci nic důležitějšího. Jenže kdyby šlo jen o norskou specialitu... Mimochodem neznáte někdo ono datum, kdy se svět zbláznil?

Zákon o dětech má být v Norsku aktualizován a Ministerstvo pro děti a rodiny nyní řeší zda ze znění zákona vyloučit slova jako „otec“, „muž“, „matka“ a „žena“ a přitom se ohánějí potřebou „pohlavní neutrality“. Podle zpravodajského serveru Nettavisen a dalších masmediálních zdrojů a argumentu, že jazyk je důležitý pro děti vyrůstající v rodinách, „jež vypadají jinak“ se tedy mají přes palubu vyhodit ona slova a vymýšlet za ně novotvary bez opory v dějinách jazyka a kultury.

Kupodivu jsou to soudci, právníci, psychologové a akademičtí pracovníci, jež s tímto přicházejí v rámci svého výboru. Předstírají, že mluví za sexuální menšiny, aby protlačili něco, o co tyto skupiny nestojí (což také někteří zástupci těchto skupin potvrdili). Návrh na nahrazení slova matky u soudnictví slovem „fødeforelder“ (rodící rodič), „fødeforesatt“ (rodící zákonní zástupci) a „fødeopphav“ (rodící původ) je prý výstřelkem fikce zafixovaných, jež nikomu nic moc neříká. Představte si tu konverzaci třeba první den školní docházky: - „Ahoj, s kým tu jsi?“ - „To je můj porodní rodič, dříve nazývána matkou“. A co teprve, doprovází-li dítě babička? Přijde se o blízkost vztahů, jež bude nahrazena povrchností. Aby Norové v krajním důsledku nepřišli o jazyk jen proto, že několik málo přemoudřelých aktivistů chtějí podle sebe určit co je korektní.

Najdou se tací, jež si myslí, že jde o pouhý náběh k něčemu daleko rozsáhlejšímu, kdy jdou prosazovatelé dále a dále a chtějí z nás všech udělat střední rod a přimět všechny k tomu, aby se takhle jeden druhého oslovoval a aby byly určité pojmy opisovány jinými rovněž v písemném vyjadřování i pod hrozbou sankcí jako např. ve škole horších známek, či v dospělosti ústního kárání, distancování se a izolace dalších atd. za to, že trpí některou, či více fobiemi. Vše pro protlačení všech trychtýřem korektnosti.

Podle někteří jde o krok zpět v rovnosti mezi pohlavími. Nemají být mezi pohlavími rozdíly ani přesto, je-li to součástí toho základu, jež je k rozmnožování, započetí života a donošení nutný. Biologické pohlaví je snad důležité i kvůli ztotožňování se, a ne co by nějaký odpůrce toho sám cítil. Anebo přesto, že má řada slov již stovky, ne-li více než tisíce let let, v sobě slovo „muž“ a přesto, že původní význam „člověk“ označovávala lidi obou pohlaví a nikoliv pouze jedno z nich.

Týká se to velké spousty zapracovaných podstatných jmen, třeba slov označujících těch, jež zastávají určité povolání, např. „lensmann“ (venkovský policista - místo tohoto 900 let starého označení již prošel novotvar - „politiavdelingsleder“, tedy „vedoucí útvaru policie), „fylkesmann“ (obdoba hejtmana), „brannmann“ (hasič). Některé mají poněkud přenesenější význam, jako třeba „altmuligmann“ (někdo, kdo umí „vše“), „ankermann“ (hlavní opora), „førstemann“ (první na řadě, někdy i vítěz) „sistemann“ (poslední), „bakmann“ (někdo, kdo napomáhal k spáchání trestné činnosti), „voldsmann“ (násilník), „villmann“ (divoch i třeba pirát silnic), „kjentmann“ (místní znalec), snømann (sněhulák), busemann (bubák, strašák), vannmann (vodnář), spellemann (lidový muzikant) a z toho odvozené Spellemannspris (v Norsku známá hudební cena), „firemannsbolig“ (dům pro čtyři), „tremannstelt“ (stan pro tři) a slov z nich odvozených, jež najednou nemohou zůstat těmi, jimž jsou. Slovo „allemannseie“ krásně v kostce zahrnuje absurditu toho, co se někdo najednou pokouší změnit jen proto, že je to v některých kruzích ideologicky módní. „Allemannseie“ znamená (něco, co je ve vlastnictví všech a tedy patří všem, nehledě na pohlaví. Další slovo zahrnující ono „mann“ je „bemanning“ (posádka/obsazení) a z toho odvozené „døgnbemanning“ (24hodinová posádka), „underbemanning“ (nedostatečná posádka) atd. „Overmann“ (někdo, kdo někoho přemůže) je dalším příkladem, k němuž patří sloveso „overmanne“. Některá zvířata mohou být „mannevond“ (na lidi zlí). Jenže co se slovy obsahující nějakou obdobu slova žena, jako např. „livmor“ (děloha), „morfar“ (děda z matčiny strany), „mormor“ (babička z matčiny strany), „jordmor“ (porodní asistentka) atd. Brzy bude Den matek, resp. otců. Jestli to náhodou nebude poslední rok, kdy se budou připomínat/slavit. Čím je chtějí nahradit?

Jaká další slova se brzy stanou nekorektními? Bude se někdo pokoušet vyměnit slovo „nordmenn“, jímž Norové označují sami sebe? Norové si z toho dělali legraci, dokud nepřišla veřejnoprávní televizí s lichou zprávou, že to nevylučuje Språkrådet, či Jazyková rada. A jak na to Norové? Neudělali by lidé, jež se dopouští takového myšlenkového veletoče lépe, kdyby řídili slunce z měsíce tak, aby byli s námi pozemšťany spokojení Marťané nebo tak nějak? Anebo kdyby začínali brát vážně tatínky, jež se podle četných ohlasů masmédií i z osobního vyprávění mnohdy cítí diskriminováni, kde matky za pomoci systému dohání otce k šílenství tím, že využívají dětí k tomu, aby se jim mstily? Anebo řešit trestání mnohdy beztrestné sabotáže střídavé péči, kde ji jedná strana zapírá druhé?

Co platilo včera, tak dnes již neplatí. Vše, co jsme se v dětství učili, má být zavrženo několika poměrně málo lidmi a skupinami lidí, jež jsou přesvědčení o tom, že něco vědí lépe. Nepřirozenost se stává novou přirozeností. V odbourávání ztotožňování se, (hrdosti z) tradic, kultur, dědictví předků, označení/pojmenovávání, vč. Norska, atd. některé země pokročily radikálně, mnohdy se tak dělem pod rouškem „neutralizace“. Již nyní některé matky uvádějí, že se cítí ukřivděné za to, že se již nebudou moci označovat za to, čím od přírody jsou. A chudáci děti, jež musí mást přenastavování toho, jaké pojmy jsou v této společnosti ještě přijatelné. Nezaděláváme si na rozmach poruch osobnosti a dalších chorob? Další ženy se domnívají, že je to právě nyní, že se úloha matek jakožto nositelek/rodiček hlavního zdroje budoucnosti země /nových občanů/ zvyšuje a je třeba to náležitě dávat najevo. A bez otce by přece nebyla ani matka. Norština o pěstounovi již nějaký čas používá slovo „omsorgsperson“, což je neutrální, aniž by se musela pohlavně neutralizovat stávající slova.

Je tedy člověk horší než ostatní, míní-li, že existují pouze dvě biologická pohlaví a nesouhlasí s tím, že jich je více, že jde o nedefinovanou proměnlivou veličinu, kterou si můžete vybrat, chcete-li? Jaké to bude mít následky, zbaví-li se společnost muže a ženy jakožto kategorií? Jak se lze dušovat, že ženy budou více zrovnoprávnění tehdy, bude-li se zároveň tvrdit, že ženy neexistují. Ani nedává smysl kvótovat ženy do určitých funkcí, bude-li se označovat pohlaví za proměnlivé a volitelné. Ovšem i jakkoliv bizarní návrhy, či jejich případné uskutečnění, mohou mít jistou hodnotu zábavy.

Podvolí se Norové vývoji snah, kde má mít společenské pohlaví přednost nad tělesnou a biologickou realitou? Od r. 2016 mohou být rodičkami ti, jež jsou po právní stránce muži. Postačí přes souhrnné stránky www.altinn.no, kde si Norové spravují velkou část toho, co souvisí s jejich životy a zaregistrují se jako opačné pohlaví, což se bude uvádět v cestovním pase a ve styku s úřady.