Když se za někoho někdo postaví údajně neoprávněně kvůli tomu, že si s city nás všech zahrává někdo jiný, tak si to vždy odnese ještě někdo další.

V centrální městské části Tøyen v Oslu, již převážně obývají migranti, se somálská rodina Jamů za dramatických okolností v zimě a za pandemie podle hlavních norských masmédií, televizních kanálů NRK a TV2, deníků Verdens Gang, Dagbladet a zpravodajského serveru Nettavisen ocitla na ulici údajně proto, že se odmítla odstěhovat, a to i přesto, že o vystěhování kvůli prodeji bytu ve vlastnictví města byla poprvé vyrozuměna rok předem.

Jaké má pro sedmičlennou rodinu o čtyřech samostatně si vydělávajících dospělých, z nichž minimálně jeden jakožto specializovaný pracovník pobírá na Norsko nadprůměrný plat ve výši 600 000 norských korun opodstatnění potřeba žít v bytě ve vlastnictví města? Při takových příjmech má člověk na pronájem z komerčního trhu. Přesto se štědří a důvěřiví Norové, stejně jako již tolikrát dříve uvádění v omyl, rozhodli za rodinu složit. Soused rodiny, údajný znalec poměrů, ve svém vyjádření namítl, že rodina měla na sehnání nového bydlení dost času, neboť byla o chystaném prodeji bytu vyrozuměna nejprve ústně rok předem, pak písemně půl roku předem. Rodina v městském bytě žila deset let i přesto, že takové byty jsou určené pro dočasné bydlení, dokud se daný člověk/rodina nedokáže uživit, a tak nikdo v takovém bytě nemá přebývat dlouhých deset let. Na webu města Oslo se uvádí, že obyvatelé městských bytů mají tři roky na to, aby si naplánovali, jak budou v budoucnosti žít „ve svém“. Na takové byty je dost těch, jež čekají dlouhé měsíce i léta.

Během vystěhování nabídlo rodině dočasnou střechu nad hlavou několik sousedů, i tak rodina tyto nabídky odmítla proto, že podle vlastních slov již měli kam jít. Neskončili na ulici tak, jak je předváděno v mainstreamových masmédiích, jež ve zvyklém stylu kauzu prezentuje jako další případ zoufale zjevného příkoří vůči migrantům naprosto bez sebemenší vlastní viny, případ hodný dalšího oplakávání neberoucího konce. Naopak může takový případ ještě více rozjitřit vztahy mezi migranty a etnickými Nory, když těm druhým se o podobném a k tomu neopodstatněném složení se může jen zdát. Je mnoho těch, jež takové rozdílné zacházení neberou na lehkou váhu a nazývají jej patetickým. Je divu, že Norové jsou mezi některými pro srandu králíkům?

Tehdy, když do bytu došli zástupci města jakožto vlastníka, aby byt převzali, tak rodina odmítla byt opustit a v důsledku toho město jakožto vlastník požádalo o pomoc policii, jež dojede ozbrojeně a vybavena štíty. Nemohli vědět předem jak velký bude rodina klást odpor a jestli přitom nedojde i k násilnostem. V nejlepším vysílacím čase toto bylo ve vícero norských masmédiích prezentováno jako komando s neomezenými pravomocemi.

Dosud neznámí Norové složili za den více než 1,5 milionu norských korun (a není to ještě konečné číslo) na to, aby si tato rodina mohla pořídit vlastní bydlení. Asi těžko by se to stalo kdekoliv, natolik naivní a neuvědomělí lidé se patrně jen někde nenajdou. Nikdo z Norů by tutéž velkoryzost neprokázal etnickému Norovi bez domova, samoživotelce, závislému na omamných látkách, hrách, či něčem jiném, psychiatrickému pacientovi, či dlužníkovi, to by ho každý nanejvýše odkazoval na sociální služby a žádné masmédium by tomu nevěnovalo ani řádek a ani jinde by se o tom nikdo nešířil. Nemluvě o etnických Norech zápasících s tím, aby měli dost peněz na zubaře, samoplátcích vlastních léčebních procedur atd. Nějaká rovnost (před zákonem a pravidly) je jim úplně cizí.

Během následující diskuse vyšlo najevo, že kdejaký etnický Nor musel přechodně žít ve svém autě, chatě nebo u příbuzných, známých atd. poté, co je znemožnil NAV (kříženec českého sociálního a pracovního úřadu) tím, že kvůli pochybení přišli o bydlení poté, co nedosáhli na refinancování a trh s bydlením se jim uzavřel. A nyní humorně, ale částečně pravdivě: pouze po výměně jména a za pomoci krému na boty se vám dostane obdobné pomoci. Nejste-li jedním ze zranitelných „dětí“ (přitom definice dětí je jaksi hodně široká) hodných pomoci, tak nic. Hanba tak má mnoho tváří, jenže pravda také občas zabolí a to pravověrci, jež stojí za režií těchto her ne a ne nedat připustit.

Obdob předmětného kauz bych mohl vyjmenovat celou řadu. Před několika lety koloval v listu Østlandets blad případ, kdy správa okresu Ski prostřednictvím masmédií žadonila u široké veřejnosti o pomoc somálské rodině, jež se dožadovala bydlení v tomto okrese přesto, že již měla bydlení v nedalekém okrese Asker. Rodina byla za peníze daňových poplatníků na několik měsíců ubytována v hotelu. Taková opatření by byla pro nemigranty v takových situaci zcela bezpředmětná, byli by od podobné ochoty odříznuti.

Odhalení prostoty toho, pokud jde o scházející objektivita masmédií, již proběhlo díky tzv. alternativním masmédiím mnoho a vůbec jim nevadí, že je v sázce jejich již tak dlouho podlamovaná věrohodnost. Ve světle norských masmédií dostává slovo populismus jiné rozměry: medializace v zájmu politického aktivismu, na niž se pak vrhne jedna politická strana za druhou. Ovšem masmédia se na slitování a poučování o tom, jak ať dělá, co dělá je Norsko k migrantům zlé a neposlušné také přiživují a sice tím, že staví situace, okolnosti, příčiny a pohnutky na hlavu ve snaze ždímat ze čtenářů, diváků a posluchačů často neopodstatněnou a neoprávněnou, nezřídka přímo falešnou lítost, soustrast, vžívání se, sounáležitost a účast na lidských tragédiích. A kdo tyto dlouholeté praktiky indoktrinace zpochybní, tak je za bludaře a rasistu, spiklence a hned je hnán pryč z dobré společnosti.

Lži a podvody těch, jimž bylo vše jako nikomu jinému uzpůsobeno a usnadněno, se musí pochopitelně odměňovat. Loni bylo podle Statistického úřadu vystěhováno takřka 3500 rodin či samostatně žijících, z toho téměř 600 v samotném Oslu. Představte si, že byste byl majitelem bytu, či domu a chtěl oprávněně nájemníky vystěhovat, ovšem masmédia by na lžích stavěla kauzu, jež by vyústila ve sbírku na podporu Vašich nepřizpůsobivých nájemníků. Pravda existuje pouze v jedné verzi. Jak dlouho ještě se budou masmédii „hypnotizovaní“ etničtí Norové nechávat ve vlastní zemi diskriminovat či se klamat? Jenže není to jen tak probudit se, nevíte-li, že spíte.

Údajné problémy migrantů mobilizují jako máloco radost Norů z darování, a to i přesto, že novináři těm údajně ukřivděným nepoloží ani jednu palčivou otázku tak, jako by tak činili u jiných. Proč tato starostlivost vůči lidem, kteří by v Norsku správně neměli co dělat? A neskončí náhodou prostředky ze sbírky v Somálsku? Je to dost možné, vždyť Somálci v Norsku posílají domů stále více peněz, v r. 2019 to bylo podle serveru Nettavisen 280 milionů norských korun, meziroční růst o 52 %. Z ne nezanedbatelné části se tu jedná o peníze z dávek sociálního systému. 42 % “norských” Somálců žije z dávek.

Z kauz jistě budou čerpat inspiraci i další. Stačí se spojit s některým masmédiem. Jejich vedlejší účinky činí každý problém malicherným. „Vítačům“ a těm vřele se tvářejícím chybí svědomí, pokud jde o zhoubnost pro společnost, dokud pomoc potřebují úplně jiní lidé.