Existuje „recept“ na to, jak Nory zaručeně rozčílíte?

Vyskytli se tu u nás cizinci, jimž připadalo, že to zdaleka není možné, anebo to přinejmenším je velice dobře ukryté. Kde se berou ty řeči o nerudných Norech? Ze setkání s Nory mimo Norsko? Avšak podle ohlasů souhlasících Norů se najdou určité situace i témata, jimiž náladu Norů přivedete pod bod mrazu, či rovnou způsobíte, že začnou bouchat do stolů a praští dveřmi.

Málokdy v Norsku uslyšíte náznaky podráždění jako zvýšený hlas, zjevnou agresivitu, rozbíjení výloh, skla atd., lidi, kteří se perou, pláčou atd. Trvalo to, než jim došlo, že tomu tak není, že by si Nory tyto pocity nikdy nepodmanily, jenže to prý dávají najevo povětšinou zcela jinak, subtilněji: vyžádá to od vás vyspělé čtení řeči těla a mimiky. Výraz mívají zpravidla tentýž, nehledě na náladu. K tomu vás dovedou zmást frázemi odpovídajícími českému „tak jo“ popř. „to mi povídej“ a přesto být značně rozladění až rozlícení. Dívá-li se někdo na strop je pravděpodobné, že je dotyčný/á naštván/á. Odpoví-li někdo slovy odpovídajícími českému „kdepak“ na otázku typu „bude to vás rušit/bude to na vás působit rušivé, když...“ či „nebudete nesouhlasit s tím, když...“ tak to ještě neznamená, že je dotyčný/á v pohodě. „Kdepak“ vyslovováno správným tónem může odhalit mnoho podráždění/rozrušení.

Jako beranidlo do Vás narazí vše, co má politicky náboj, což se mimochodem do značné míry kryje s náměty, jimž jsem se ve svých textech věnoval od začátku. Zkuste narážet na (podle vkusu mnohých) velmi liberální zákon o potratech a nejen Norky budou na nohách, zatímco hlavně těm z tradičně zbožněji a konzervativněji založených regionů zejména na jihu a západu Norska zalichotíte. Vedle otázky, zda mají i nadále v Norsku žít šelmy jako vlci, medvědi a rosomáci (nejvyhrocenější je to u vlků, kvůli čemuž proti sobě štvou zejména venkovany proti lidem ve městech), otázky „zelené proměny“ a klimatu, vč. rychlého a nešetrného odklonu od těžby ropy a plynu a prosazované výstavby větrných elektráren, či azylová a přistěhovalecká politika, či Dohoda o Evropském hospodářském prostoru jde o již desítky let nejvýbušnější téma vůbec. V nejnižším patře žumpy se ocitnete rovněž, řekněte-li něco pro nebo proti Trumpovi, popř. kdo má v izraelsko-palestinském konfliktu právo neútočit, resp. bránit se a zda jsou kritici politiky Izraele antisemité. Každý si vyzobává jen to, co se mu hodí a zuřivě se o to pře a více než rád vás „přizve“ na výchovné pohovory, což je možná zvyk pramenící z protestantské tradice.

Před některými Nory si můžete dokonce připadat svázáni tak, jako by mezi nimi rozumní lidé neměli místo. Jako kdyby se čas vrátil do 30. let, kdy jste se mohli vyslovovat a horovat buď pro SSSR, anebo pro Franka a Mussoliniho a kdo se chtěl řídit vlastním svědomím a rozumem, byl rychle umlčen z obou stran. Takže máte-li ty správné a snášené názory, tak jste v bezpečí a zapadnete mezi lidi. Ovšem opovážíte-li se tvrdit něco jiného (někdy stačí opravdu málo), tak pak budete hubováni, že jste hnusní rasisté, nenávidíte ženy, jste islamofobové, transfobové a budete „ocejchováni“ dalšími skvělými výrazy, jež od rádoby tolerantních lidí jen prší. Anebo se odmlčí jen tak, jakkoliv jste předtím mezi sebou pěstovali nadstandardní vztahy. Každopádně se v Norsku vyplatí chodit po špičkách, poněvadž nikdy nevíte kdo se příště stane „obětí“ vašich „zpátečnických“, či „neempatických“ postojů, na něž se pochopitelně musí reagovat panovačnými technikami, útoky na vaši osobu místo na probíraný námět a výhrůžkami. Právě to, čemu jsou proti je jejich nejúčinnější taktikou na to, aby zastrašovali protistranu, aby byla zticha.

Norové to berou ne zrovna na lehkou váhu, opozdíte-li se na pracovní či podobně důležitou schůzi, aniž na to jakkoliv upozorníte předem, a vstoupíte-li do místnosti za hluku způsobeného botami či jinými předměty, jež taháte s sebou tak, že vyruší více než samotné opoždění.

Dále je při povídání si se sousedy anebo dalšími lidmi, jimž si nejste až tak blízcí, iritující až šokující, budete-li se vůči vlastním dětem vyjadřovat kriticky a vyprávět o tom, jaké ty děti vlastně jsou. Kulturně je to natolik nevhodné, že se to stalo jedním z norských tabu.

Rozbuškou sváru se může stát i pouhé napomenutí Nora, jenž se chová povýšeně tím, že mu sdělíte, že působí takovým dojmem.

Aniž se zeptáte, zda můžete ochutnat něčí pití (jako třeba během rozbíhající se párty, dokud si Nor ještě pamatuje, kolik mu zbývá) či vzít něco z něčí talíř je na rozdíl od některých jiných kultur popuzující a nezdvořilé (ovšem jistěže ani za toto vás určitě nepřetáhnou lopatou).

Desítky hejtů schytáte za připomenutí nejhorších přešlapů a trapasů během předvánočních mejdanů s kolegy z firmy, či instituce, příp. z letního rautu.

Zvedat hlas (třeba během telefonování) ve veřejných dopravných prostředcích je pro řadu Norů natolik iritující, že raději popojdou dále (do dalšího vagonu), aby nebyli rušeni.

Anebo si zkuste poklábosit s Norem, jehož znáte jen okrajově, na místě, odkud není úniku. Což může pro dotyčnou/dotyčného znamenat rozpoutání hotového pekla.

Mnoho norských výrobků se podobá těm, které najdete i v jiných zemích, aniž se jedná o kopie. Jedná se např. o Solo vs. Fantu, Kvikk-Lunsj vs. KitKat, Snøfrisk vs. Philadelphii. Nory popudíte, řeknete-li, že není mezi nimi rozdíl. Norské výrobky a vynálezy jsou zkrátka lepší než cokoliv jiného. A naprosto odlišné.

Obecně nevelebení/neuznání všeho norského sklidí mnoho podráždění, podobně jako když zpochybníte, či rozporujete to, že jeden může v Norsku věřit státu a jeho úřadům a institucím, žádat je o radu a pak žít podle toho, co moudře ujišťuje, organizuje, zařizuje, zakazuje, omezuje atd., což jsou systémy, jež vyhovují lidem, jež chtějí mít nalinkovaný život.

„Vopruzuje“ je někdo předhazováním, že berou lidem děti a vykoupí se tím, že namítnou, že situace není v mnoha zemích o moc lepší. I tak vám budou tlouct po hlavě, že se Norsko nemá za co stydět. Pak schytáte snůšku argumentačních faulů nesouvisejících s tématem... Vítejte v klubu.

Povytáhnete obočí, budete v němém úžasu, jak budou Norové reagovat za to, že je ve frontě předběhnete, a to ani nedopatřením z toho důvodu, že přemýšlíte o něčem jiném, díváte se na svůj telefon, či na něco užitečného u pokladny. Mnoho Norů totiž vypění, neplynou-li věci tak, jak mají. Neřeknou vám „do toho“, kdepak, jen vám to diskrétně naznačí pasivně agresivním zvukem.

Vynadají vám za vaše otevírání diskusí o natolik nákladném, vybíravém zdravotnictví, jež není pro každého, kdo se chce včas dočkat, že je radno vrátit se do země, odkud pocházíte, aby vám rychleji a levněji uzdravili to, co již dávno mělo být uzdraveno. Zejména v případě potřeby spravit zuby, či podrobení se léčbě, na něž Norsko prý nemá.

Naváželi by se do vás i za to, že jste si udělali dovolenou v Norsku a trefili jste se co do teplot a počasí, zatímco si další odjeli do teplejších krajů a plány jim nabouralo právě to počasí. Po příletu/příjezdu do destinace Nory nejvíce vytočí špinavé ubytovací zařízení.

Všude můžete narazit na lidi, jež prostě asi nebudou těmi nejostřejšími tužky v penále. Aby váš komentář obstál a nehrozilo, že budete posláni tam, kde záda ztrácejí slušnost pověst. Jestli ano, tak to je potřeba přitvrdit a zařvat „nei!“, tedy „ne“, tím již přesvědčíte každého.

Při přechodu od společnosti otrlých lidí až k přecitlivělé společnosti plných jedinců, které mnohdy vykolejí i sebemenší nepohodlí, se cosi zvrtlo. Je toho víc, co by si měl do svých rovnic přidat každý, kdo o Norsku přemýšlí a než o něm něco prohlásí.